Jesenická fauna z dílny mistra řezbáře (týdeník Bruntálský region)

JIŘÍKOV
Řezbář Jiří Halouzka z Jiříkova má rád výzvy a rád se pouští do neobvyklých nápadů. Ostatně ty neobvyklé nápady se rodí v jeho hlavě.

Tentokrát ale nejde o nějakou "nej" sochu, s níž by mířil řezbář za zápisem do knihy rekordů. K letošnímu stému výročí vysazení kamzíků v Jeseníkách chystá řezbář Halouzka ve své galerii neobvyklou expozici. Chce představit všechna zvířata, která v Jeseníkách žijí, případně se zde třeba vyskytovala.
"Už jsem vyřezal kdeco a kdekoho. Ale je třeba i zviditelnit naše Jeseníky. Jsou tu krásné lesy, zachovalé, a žije zde spousta krásné zvěře. Chci lidem tuhle krásu přiblížit a ukázat jim, jaká zvířata tady mohou zahlédnout," prohlásil Halouzka.
Pustil se do vyřezávání kamzíka, jelena, srnce, divokého prasete, jezevce, lišky, mývalovce kuního a rysa. Přemýšlí nad vlkem a medvědem. Tahle zvířata tady sice už nežijí trvale, ale občas se zde vyskytnou. "Já sám jsem tady vlka viděl, čtyři kilometry odtud," ubezpečoval ve své dílně v Jiříkově řezbář Halouzka. Sám je i myslivec a v přírodě tráví spoustu času.
Získal kmen lípy staré sto osmdesát let, ten rozpůlil a do velkých špalků vyřezává jednotlivá zvířata. Dělá je formou reliéfů, kdy vyřezané zvíře jakoby vystupuje z plochy pozadí. Každý reliéf bude krýt stříška.
"Lépe se vyřezává samostatná socha, reliéf je náročnější na prostor. Musím myslet dopředu na to, co uřezat. Taky bych mohl uříznout to, co by mi tam pak scházelo, a chyběl by mi pak materiál. Na některých půlkmenech jsou i tři zvířata, takže je to hodně náročné," popisoval svou práci Halouzka.
Některá zvířata vyhotovuje v páru nebo i s mládětem. Jde mu o to, aby výsledné dílo bylo co nejblíže skutečnosti, aby bylo co nejvěrohodnější. "Jezdí sem školy a školky a některé děti neví, jak které zvíře vypadá. Proto chci, aby zvířata měla skutečnou podobu. U každého bude také jeho jméno," plánoval Halouzka.
Současně pracuje na více sochách, a tak vedle reliéfů zvířat dělá i na nových postavách do svého betlému a na dalších dílech. Práce na více věcech současně má svůj smysl. Dřevo musí postupně vysychat, když se do něj vyřezává, narušuje se vnitřní pnutí. Je tedy dobré pracovat postupně, aby na sochách nebyly velké trhliny.
Se zbytky dřeva si Halouzka teď v zimě v ateliéru topí. Anebo si špalíčky berou návštěvníci galerie. V tomto období je návštěvnost galerie přece jen menší, a tak se Halouzka může lidem více věnovat, více se s nimi pobaví a pustí je mimo běžný návštěvnický okruh i třeba až do své dílny.