Amnestie rozzuřila i myslivce. Osvobození pytláci se jim vysmívají (parlamentnilisty.cz)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Po lesích rozházené igelitové tašky s pařáty, hlavami bažantů, zaječími nebo srnčími chlupy, změť kostí a krve. Vyježděné cesty v lesích, kde před tím nikdy nic nejezdilo. Vyplašená a vystresovaná zvěř, která nachází většího klidu spíše v oblastech bližších aglomeraci. Organizované pytláctví je na svém vrcholu a podle některých myslivců dosahuje rozměru organizovaného zločinu, ne-li mafie.
Podle slov zástupce honebního společenství v Tachovské Huti u Mariánských Lázní Erika Rosola je situace v pytláctví velmi vážná. "Co vyšetřuje policie je jen zlomek případů. A i když je lesní pych trestným činem, odsouzeno je nakonec směšné množství lidí. Většinou nejsou důkazy. My samotní, včetně lesní stráže, nemáme v lesích moc dobrý pocit. Starý pytlák vlastně už neexistuje. Těch pár kusů, co si někdo přilepší, je směšné ve srovnání s organizovaným lesním pychem. Používají se terénní čtyřkolky, speciální kuše, samostříly, laserové zaměřovače na zbraně a dokonce přístroje na noční vidění, takže tihle lidé si bez problémů zjistí, zda se někdo pohybuje v jejich akčním rádiusu. Samozřejmě se domlouvají přes mobily. Vyjíždějí na zakázku pro hoteliéry, novodobé zbohatlíky nebo zahraniční zájemce, kteří zase třeba chtějí pěknou trofej," konstatuje myslivec.
A jak je to po amnestii?
"Smějí se nám do tváře," pokračuje Rosol. "Jsou čistí a mohou jet nanovo." To samé potvrzuje neformálně i policie. Vyšetřovatelé, kteří se s důkazy, hromaděnými velmi pomalu, museli rozloučit. "Jako i v jiných případech, co se týká amnestie, i tady je to zbytečná práce. Hodiny a hodiny jsou ztraceny. A to jsme řešili jen těch pár případů, které se daly zdokumentovat. Ostatně, ani ochránci přírody jistě nejsou nadšeni. Ti, kteří lovili vzácné dravé ptáky nebo sbírali vejce chráněných druhů, jsou v pohodě a bez záznamu," pokračuje jeden z policejních důstojníků, který celkem logicky nechce být jmenován.
Policie neoficiálně přiznává, že na pytláctví nemá příliš času a, podle slov Aleše Rosola, majitele společnosti Zvěřina Berbera, i běžní pochůzkáři a obvoďáci se problematickým územím raději vyhnou a neriskují konflikt. "Trofejním jelenům jsou pytláci schopni uříznout hlavu jen pro jejich paroží. Škoda, která je v řádech statisíců, je ale v oblasti genetiky chovu nevyčíslitelná. Pytláci si vybírají ty nejlepší kusy, které jsou samozřejmě nositeli nejlepších dědičných vlastností. Výsada skolit kapitálního jelena, daňka či muflona byla dříve dána jen nejvyšší šlechtě. Dnes, kdo má peníze, může se vyzbrojit jak na manévry," lituje.
Rizika spíše zdravotní
Podle ředitele Krajské veterinární správy v Plzni Richarda Bílého je černý trh se zvěřinou realitou, proti které se špatně bojuje. "Když se najednou někde v nabídce objeví specialita, která na jídelníčku nebyla, je to podezřelé. Stejně tak jako domácí konzumace střelených zvířat nese řadu zdravotních rizik. Jestliže srnec, divoké prase či jelen není řádně veterinárně prohlédnut, zaděláváte si potencionálně na nepříjemná zdravotní rizika i s dlouhodobými a mnohdy fatálními následky," upozorňuje veterinář. Podle Bílého by se měl jak hygienický dozor, tak zemědělská a potravinářská inspekce spojit s finančními úřady a postupovat jednotně. "Asi něco není v pořádku, když si někdo koupí na doklad kilo jeleního masa a v nabídce má jelení guláš i několik měsíců. Z pár porcí toho přece tolik neuvaří! Řešením by byli registrační pokladny, ale to je dnes už zpolitizovaný evrgrín," dodává.
"Nechci být špatným prorokem, ale jednou se stane neštěstí. Pytláci prostě někoho, jak se říká, sejmou. Každý myslivecký začátečník ví, jaký dostřel má brokovnice nebo kulovnice. Střílet proti vesnici či frekventované silnici, to si koleduje o průšvih," pokračuje Erik Rosol a jeho bratr Aleš jej doplňuje: "Situace je alarmující, vybíjejí se nejlepší kusy. Navíc každou chvíli v lese vidím igelitové tašky s odpady ze zvěřiny. To nejsou zbytky z nějaké srážky s autem nebo pozůstatky jednoho nelegálního odlovu ze zbraně nějakého nimroda. Ti by to zakopali. To jsou odpady z hospod a restaurací. Řeknu vám z vlastní zkušenosti - v sousedním Německu by si žádný kuchař nedovolil porcovat srnce a pak hned přejít na kuřecí řízky. Navíc stahováním a čištěním si všechno kolem neskutečně lidově řečeno zasviníte. Jak je ale vidět, je pořád dost lidí, kteří na to mají žaludek," říká.
"I když někdo argumentuje tím, že se mu do cesty prostě připletla srna a on jí na silnici přece nenechá, tak je to špatně. Předně, jde o kus, který patří do kafilerie, ne na stůl. Nikdo neví, co způsobilo, že jej auto srazilo. Důvodem může klidně být i absence ostražitosti, která je jedním z průvodních jevů některých nemocí," uzavírá pro ParlamentniListy.cz veterinář Bílý.
Podle slov zástupce honebního společenství v Tachovské Huti u Mariánských Lázní Erika Rosola je situace v pytláctví velmi vážná. "Co vyšetřuje policie je jen zlomek případů. A i když je lesní pych trestným činem, odsouzeno je nakonec směšné množství lidí. Většinou nejsou důkazy. My samotní, včetně lesní stráže, nemáme v lesích moc dobrý pocit. Starý pytlák vlastně už neexistuje. Těch pár kusů, co si někdo přilepší, je směšné ve srovnání s organizovaným lesním pychem. Používají se terénní čtyřkolky, speciální kuše, samostříly, laserové zaměřovače na zbraně a dokonce přístroje na noční vidění, takže tihle lidé si bez problémů zjistí, zda se někdo pohybuje v jejich akčním rádiusu. Samozřejmě se domlouvají přes mobily. Vyjíždějí na zakázku pro hoteliéry, novodobé zbohatlíky nebo zahraniční zájemce, kteří zase třeba chtějí pěknou trofej," konstatuje myslivec.
A jak je to po amnestii?
"Smějí se nám do tváře," pokračuje Rosol. "Jsou čistí a mohou jet nanovo." To samé potvrzuje neformálně i policie. Vyšetřovatelé, kteří se s důkazy, hromaděnými velmi pomalu, museli rozloučit. "Jako i v jiných případech, co se týká amnestie, i tady je to zbytečná práce. Hodiny a hodiny jsou ztraceny. A to jsme řešili jen těch pár případů, které se daly zdokumentovat. Ostatně, ani ochránci přírody jistě nejsou nadšeni. Ti, kteří lovili vzácné dravé ptáky nebo sbírali vejce chráněných druhů, jsou v pohodě a bez záznamu," pokračuje jeden z policejních důstojníků, který celkem logicky nechce být jmenován.
Policie neoficiálně přiznává, že na pytláctví nemá příliš času a, podle slov Aleše Rosola, majitele společnosti Zvěřina Berbera, i běžní pochůzkáři a obvoďáci se problematickým územím raději vyhnou a neriskují konflikt. "Trofejním jelenům jsou pytláci schopni uříznout hlavu jen pro jejich paroží. Škoda, která je v řádech statisíců, je ale v oblasti genetiky chovu nevyčíslitelná. Pytláci si vybírají ty nejlepší kusy, které jsou samozřejmě nositeli nejlepších dědičných vlastností. Výsada skolit kapitálního jelena, daňka či muflona byla dříve dána jen nejvyšší šlechtě. Dnes, kdo má peníze, může se vyzbrojit jak na manévry," lituje.
Rizika spíše zdravotní
Podle ředitele Krajské veterinární správy v Plzni Richarda Bílého je černý trh se zvěřinou realitou, proti které se špatně bojuje. "Když se najednou někde v nabídce objeví specialita, která na jídelníčku nebyla, je to podezřelé. Stejně tak jako domácí konzumace střelených zvířat nese řadu zdravotních rizik. Jestliže srnec, divoké prase či jelen není řádně veterinárně prohlédnut, zaděláváte si potencionálně na nepříjemná zdravotní rizika i s dlouhodobými a mnohdy fatálními následky," upozorňuje veterinář. Podle Bílého by se měl jak hygienický dozor, tak zemědělská a potravinářská inspekce spojit s finančními úřady a postupovat jednotně. "Asi něco není v pořádku, když si někdo koupí na doklad kilo jeleního masa a v nabídce má jelení guláš i několik měsíců. Z pár porcí toho přece tolik neuvaří! Řešením by byli registrační pokladny, ale to je dnes už zpolitizovaný evrgrín," dodává.
"Nechci být špatným prorokem, ale jednou se stane neštěstí. Pytláci prostě někoho, jak se říká, sejmou. Každý myslivecký začátečník ví, jaký dostřel má brokovnice nebo kulovnice. Střílet proti vesnici či frekventované silnici, to si koleduje o průšvih," pokračuje Erik Rosol a jeho bratr Aleš jej doplňuje: "Situace je alarmující, vybíjejí se nejlepší kusy. Navíc každou chvíli v lese vidím igelitové tašky s odpady ze zvěřiny. To nejsou zbytky z nějaké srážky s autem nebo pozůstatky jednoho nelegálního odlovu ze zbraně nějakého nimroda. Ti by to zakopali. To jsou odpady z hospod a restaurací. Řeknu vám z vlastní zkušenosti - v sousedním Německu by si žádný kuchař nedovolil porcovat srnce a pak hned přejít na kuřecí řízky. Navíc stahováním a čištěním si všechno kolem neskutečně lidově řečeno zasviníte. Jak je ale vidět, je pořád dost lidí, kteří na to mají žaludek," říká.
"I když někdo argumentuje tím, že se mu do cesty prostě připletla srna a on jí na silnici přece nenechá, tak je to špatně. Předně, jde o kus, který patří do kafilerie, ne na stůl. Nikdo neví, co způsobilo, že jej auto srazilo. Důvodem může klidně být i absence ostražitosti, která je jedním z průvodních jevů některých nemocí," uzavírá pro ParlamentniListy.cz veterinář Bílý.
Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.