I v osmdesáti letech jezdí po světě a preparuje (Mladá fronta DNES)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Opavského preparátora Viléma Borůvku zná celý svět. Teď oslavil osmdesátku a lidé mohou jeho práci vidět v arboretu Nový Dvůr. Do důchodu se ovšem nechystá, pracuje dál.
Celý život má jednoho zaměstnavatele, Slezské zemské muzeum. Když tam před 62 lety nastoupil, nemělo žádnou přírodovědnou expozici, zanikla za války. Teď se pyšní jednou z největších a každý její kus prošel rukama preparátora Viléma Borůvky. "O přírodu jsem se zajímal už jako malý," říká.
Když není v dílně, cestuje po světě, odkud vozí vědecký materiál. Má mimořádné renomé, získal například nejvyšší ocenění za vlastní vypracovanou metodu repreparace starých kůží a vycpanin. "To je mnohem obtížnější než běžná preparace," vysvětluje Borůvka.
* Je možné spočítat, kolik zvířat prošlo vaší dílnou? Vzpomenete si na to první?
Spočítat to nedokážu, jde to do desítek tisíc. Nejen exponáty ve Slezském muzeu, preparoval jsem i pro velká slovenská muzea, třeba Národní slovenské muzeum nebo muzea v Bardejově a Michalovcích. Řada věcí je i jinde v zahraničí. Šlo o průřez celou živočišnou říší, podílel jsem se na preparaci snad všech savců, ale i jiných druhů. Na svou první práci v muzeu si ale pamatuji, šlo o čápa černého.
* A vaše první zahraniční cesta?
Jedna z prvních mě zavedla do hor na albánských hranicích. Měli jsme tam získat jedno z nejvzácnějších evropských zvířat dolomys bogdanovi, je to hlodavec. Jeli jsme celá expedice a neznali konkrétní místo, kde se vyskytuje. Přijeli jsme do krajiny, kde byly sutě, ledopády a divoké hory. Nakonec se nám podařilo několik exemplářů odchytit do pastí, má je opavské muzeum.
* Procestoval jste téměř celý svět. Podle čeho jste vybíral místa, určuje je muzeum?
Ale kdepak. Všechny mé cesty byly soukromé, musel jsem si je platit ze svého a bral jsem si na ně neplacenou dovolenou. Jedinou služební cestou byla Indie, kam jsem jel fotit život tygrů ve volné přírodě. Při této cestě jsem se dostal až do Nágalandu. Etnická skupina Nágů je úplně jiná než ty okolní, byl to velký zážitek.
* Na cestách jste asi zažil spoustu útrap.
Když jdete pralesem, kouše vás hmyz, jsou tam různí brouci, pavouci. V Mongolsku jsem fotil orly, spadl jsem ze stromu a roztříštil si rameno. Byl jsem tam sám, musel jsem přebrodit řeku a dostat se k lidem. Svezli mě ruští vojáci a několika letadly jsem se dostal domů. Až lékař doma mi řekl, že úlomky kostí byly kousek od tepny. Při jiném pobytu v Mongolsku jsem se nakazil morem, měl jsem horečky dvaačtyřicet stupňů. Při návratu z francouzské Guyany zase mě a kolegu vytáhli z letadla. Turbíny už běžely, letadlo mělo startovat a najednou stop. Vytáhli nás a prohledali zavazadla. Letadlo uletělo. Pak se nám omlouvali. Ale zažijete také úžasné věci. Nejradši jsem na Borneu. Tam když se večer stmívá, spustí se koncert žab, cikád, kobylek a ptáků, fantastická kulisa. V Amazonii je úžasný soutok Rio Negro s Amazonkou, i barevně se řeky odlišují. Chytali jsme tam piraně, pekli jsme je a jedli.
* Domluvíte se všude?
Domluvím se anglicky, španělsky, německy, rusky. Vždycky to nějak jde.
* Dovezený materiál preparujete. U kterého druhu je preparace nejsložitější?
Budoucí preparátoři mají před zkouškami strach z potkana a kočky. Jestli jsou opravdu složitější než ostatní, nedokážu posoudit, nevidím rozdíl. Každé zvíře je jiné, je potřeba pokaždé vymyslet jiný systém zpracování. Nejen model potáhnout kůží, ale dotvořit všechny anatomické detaily, uši, oči, celý zvířecí obličej.
* Opravujete i staré preparáty, je to jiná práce?
Složitější. Století nehraje roli, pracoval jsem i na sušeném preparátu od Jamese Cooka z Havaje z roku 1780. Pořád musíte podlepovat, podkládat, dobandážovávat, modelovat. U přes sto let starého gaviála jsem třeba musel dotvořit spodní čelist, která mu chyběla.
* Jak jste se ke své profesi dostal?
Už jako kluka mě zajímala příroda. Lozil jsem po stromech, pozoroval ptáky. Později jsem měl vzduchovku a své úlovky si nechal preparovat u pana Steigervalda. Pracoval jako preparátor u nás v Chotěboři. Sbíral kolibříky, dokonce se nechal zaměstnat jako číšník na lodi do Jižní Ameriky, aby si mohl nějaké přivézt. Rád jsem do jeho dílny chodíval. Později, když jsem chodil do školy v Praze, mě můj strýc brával do Národního muzea. A tam to všechno začalo.
***
Kdo je Vilém Borůvka
* Narodil se v prosinci roku 1932 v Chotěboři na Havlíčkobrodsku.
* V opavském muzeu pracuje už od roku 1950, už o pět let později tam otevřel novou přírodovědnou expozici. * Exponáty získával sám, podíval se téměř do všech koutů světa od Indie přes Mongolsko, Afriku či Kubu až třeba po amazonské pralesy.
* Světové uznání získal repreparací starých kůží a preparátů, obnovil například povodní poničenou unikátní sbírku přerovských ornitologů.
* Je také uznávaným preparátorem ryb a školitelem mladých preparátorů.
Celý život má jednoho zaměstnavatele, Slezské zemské muzeum. Když tam před 62 lety nastoupil, nemělo žádnou přírodovědnou expozici, zanikla za války. Teď se pyšní jednou z největších a každý její kus prošel rukama preparátora Viléma Borůvky. "O přírodu jsem se zajímal už jako malý," říká.
Když není v dílně, cestuje po světě, odkud vozí vědecký materiál. Má mimořádné renomé, získal například nejvyšší ocenění za vlastní vypracovanou metodu repreparace starých kůží a vycpanin. "To je mnohem obtížnější než běžná preparace," vysvětluje Borůvka.
* Je možné spočítat, kolik zvířat prošlo vaší dílnou? Vzpomenete si na to první?
Spočítat to nedokážu, jde to do desítek tisíc. Nejen exponáty ve Slezském muzeu, preparoval jsem i pro velká slovenská muzea, třeba Národní slovenské muzeum nebo muzea v Bardejově a Michalovcích. Řada věcí je i jinde v zahraničí. Šlo o průřez celou živočišnou říší, podílel jsem se na preparaci snad všech savců, ale i jiných druhů. Na svou první práci v muzeu si ale pamatuji, šlo o čápa černého.
* A vaše první zahraniční cesta?
Jedna z prvních mě zavedla do hor na albánských hranicích. Měli jsme tam získat jedno z nejvzácnějších evropských zvířat dolomys bogdanovi, je to hlodavec. Jeli jsme celá expedice a neznali konkrétní místo, kde se vyskytuje. Přijeli jsme do krajiny, kde byly sutě, ledopády a divoké hory. Nakonec se nám podařilo několik exemplářů odchytit do pastí, má je opavské muzeum.
* Procestoval jste téměř celý svět. Podle čeho jste vybíral místa, určuje je muzeum?
Ale kdepak. Všechny mé cesty byly soukromé, musel jsem si je platit ze svého a bral jsem si na ně neplacenou dovolenou. Jedinou služební cestou byla Indie, kam jsem jel fotit život tygrů ve volné přírodě. Při této cestě jsem se dostal až do Nágalandu. Etnická skupina Nágů je úplně jiná než ty okolní, byl to velký zážitek.
* Na cestách jste asi zažil spoustu útrap.
Když jdete pralesem, kouše vás hmyz, jsou tam různí brouci, pavouci. V Mongolsku jsem fotil orly, spadl jsem ze stromu a roztříštil si rameno. Byl jsem tam sám, musel jsem přebrodit řeku a dostat se k lidem. Svezli mě ruští vojáci a několika letadly jsem se dostal domů. Až lékař doma mi řekl, že úlomky kostí byly kousek od tepny. Při jiném pobytu v Mongolsku jsem se nakazil morem, měl jsem horečky dvaačtyřicet stupňů. Při návratu z francouzské Guyany zase mě a kolegu vytáhli z letadla. Turbíny už běžely, letadlo mělo startovat a najednou stop. Vytáhli nás a prohledali zavazadla. Letadlo uletělo. Pak se nám omlouvali. Ale zažijete také úžasné věci. Nejradši jsem na Borneu. Tam když se večer stmívá, spustí se koncert žab, cikád, kobylek a ptáků, fantastická kulisa. V Amazonii je úžasný soutok Rio Negro s Amazonkou, i barevně se řeky odlišují. Chytali jsme tam piraně, pekli jsme je a jedli.
* Domluvíte se všude?
Domluvím se anglicky, španělsky, německy, rusky. Vždycky to nějak jde.
* Dovezený materiál preparujete. U kterého druhu je preparace nejsložitější?
Budoucí preparátoři mají před zkouškami strach z potkana a kočky. Jestli jsou opravdu složitější než ostatní, nedokážu posoudit, nevidím rozdíl. Každé zvíře je jiné, je potřeba pokaždé vymyslet jiný systém zpracování. Nejen model potáhnout kůží, ale dotvořit všechny anatomické detaily, uši, oči, celý zvířecí obličej.
* Opravujete i staré preparáty, je to jiná práce?
Složitější. Století nehraje roli, pracoval jsem i na sušeném preparátu od Jamese Cooka z Havaje z roku 1780. Pořád musíte podlepovat, podkládat, dobandážovávat, modelovat. U přes sto let starého gaviála jsem třeba musel dotvořit spodní čelist, která mu chyběla.
* Jak jste se ke své profesi dostal?
Už jako kluka mě zajímala příroda. Lozil jsem po stromech, pozoroval ptáky. Později jsem měl vzduchovku a své úlovky si nechal preparovat u pana Steigervalda. Pracoval jako preparátor u nás v Chotěboři. Sbíral kolibříky, dokonce se nechal zaměstnat jako číšník na lodi do Jižní Ameriky, aby si mohl nějaké přivézt. Rád jsem do jeho dílny chodíval. Později, když jsem chodil do školy v Praze, mě můj strýc brával do Národního muzea. A tam to všechno začalo.
***
Kdo je Vilém Borůvka
* Narodil se v prosinci roku 1932 v Chotěboři na Havlíčkobrodsku.
* V opavském muzeu pracuje už od roku 1950, už o pět let později tam otevřel novou přírodovědnou expozici. * Exponáty získával sám, podíval se téměř do všech koutů světa od Indie přes Mongolsko, Afriku či Kubu až třeba po amazonské pralesy.
* Světové uznání získal repreparací starých kůží a preparátů, obnovil například povodní poničenou unikátní sbírku přerovských ornitologů.
* Je také uznávaným preparátorem ryb a školitelem mladých preparátorů.
Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.