Přijetí novely zákona o myslivosti by neměl bránit spor o velikosti honiteb (AGRObase zpravodaj)

Několikrát v minulosti odkládaná, případně v legislativním procesu nedotažená novela zákona o myslivosti by měla v průběhu letošního roku konečně spatřit světlo světa. Její přijetí ale téměř jistě nebude jednoduché, neboť do hry vstoupí, stejně jako v minulosti, s vysokou pravděpodobností emoce, na straně jedné nekriticky odsuzující pojetí myslivosti v naší zemi, na straně druhé ale pro změnu stávající pojetí myslivosti nekriticky obhajující.

Podstatné by ale mělo být, aby byla novela vůbec přijata, neboť jejím primárním a veřejně deklarovaným cílem je podpora opatření, která by měla snížit škody způsobené na lesních porostech, ale i na hospodářských polních plodinách přemnoženou zvěří. Tyto škody přitom dosahují podle některých odhadů kolem 7 mld. Kč ročně, i kdyby však byly nižší, o miliardové škody jde zcela zřejmě. To samozřejmě není nijak malá částka, a proto je velmi žádoucí tento problém, i legislativně, řešit.
Velkou diskusi s velkými emocemi lze v souvislosti s přijímanou novelou očekávat zejména ohledně minimální velikosti honiteb, která je v současné době stanovena na 500 ha, řada organizací, zejména z řad ochránců přírody, ale i část politické reprezentace, hodlá minimální velikost honiteb snížit. Problém je, že názory obhajující stávající minimální velikost honiteb i názory opačné mají svou legitimitu, což bude přijetí novely výrazně komplikovat.
Bylo by proto žádoucí, aby se v diskusích o novele podařilo dojednat přijatelný kompromis. Obhájci i kritici současného stavu by si přitom měli uvědomit, že vstřícnost k jiným postojům v současnosti by bylo vhodné vnímat jako investici pro toleranci vlastních postojů protistranou v budoucnosti. Význam velikosti honiteb je totiž podle všeho přeceňován i proto, že zvěř samozřejmě hranice honiteb nerespektuje a po krajině migruje mimo jiné i kvůli zajištění dostatku své stravy.
Množství zvěře se tak v jednotlivých honitbách v čase mění, a více než na velikosti honitby závisí aktuální stavy zvěře na struktuře lesa, typu a věku lesních porostů, geografických a klimatických podmínkách, ročním období, blízkosti polních pozemků a na nich pěstovaných plodinách atd. Lze nicméně předpokládat, že větší množství menších honiteb by mohlo vést spíše ke snížení stavů přemnožené zvěře, na druhou stranu je zřejmé, že pro myslivecké hospodaření týkající se spárkaté zvěře i divočáků jsou vhodnější honitby větší, zatímco menší honitby vyhovují spíše lovu menší zvěře.
Kromě velikosti honiteb a správně zvolených opatření na snižování škod způsobených zvěří je ale v připravované novele třeba rozhodnout i řadu dalších problémů, například hlasovací práva. Stávající systém jednoho hlasu za započatý hektar se nejeví jako praktický, vhodnější by byl zřejmě počet hlasů vztažených na započatý metr, obě varianty mají přitom odlišný vliv na hlasování na valných hromadách. Uvedený příklad je ovšem jen jednou z mnoha rovin, která je a měla by být předmětem diskusí o novele mysliveckého zákona. Pokud se pak ještě týká minimální velikosti honiteb, ta se v minulosti několikrát měnila, a není proto možná na škodu připomenout si stručnou historii práva myslivosti a velikosti honiteb na území naší země, už i kvůli argumentaci, která se kolem toho problému vede a povede. Dodat lze jen, že i v historii reagoval vývoj minimální výměry honiteb nejen na pohyby ve společnosti, ale i změny ve struktuře naší krajiny, a že tedy navýšení plochy minimálních honiteb bylo odrazem vzniku podstatně větších polních celků, které jsou dominantou naší krajiny dodnes.

***

Stručná historie práva myslivosti

Honební zákony z předválečného období výrazně respektovaly a chránily vlastnická práva majitelů pozemků. Z této skutečnosti vycházela i taková ustanovení, podle nichž mohl právo myslivosti samostatně vykonávat nejen držitel souvislých pozemků o výměře nejméně 115 ha uznaných za honitbu, ale i vlastník pozemků bez ohledu na jejich výměru, pokud byly dokonale a trvale ohrazené zdmi nebo ploty. V zájmu ochrany zemědělských kultur zákon také dovoloval chov černé zvěře jen v oborách a stanovil, že pokud by někdo takovou zvěř postihl mimo oboru, mohl ji v zájmu ochrany osob nebo majetku „každého času usmrtiti“. Okresní úřady byly také oprávněny v zájmu snížení škod způsobených zvěří povolovat její odstřel i v době hájení. V polních a převážně polních honitbách mohl okresní úřad povolit celoroční odstřel takzvané přebíhavé jelení a daňčí zvěře, a to „jen mimo les a jen tehdy, není-li půda pokryta vrstvou sněhovou“. Myslivecké předpisy zůstaly částečně v platnosti i po osvobození Československa v roce 1945, už v roce 1946 ale vydalo tehdejší Ministerstvo zemědělství výnos čj. 25633-VIII/3-1946, stanovující podmínky propachtování honebních okrsků. Tímto výnosem bylo prakticky zabráněno pronájmu jakýchkoliv státních honiteb jednotlivcům a tyto pak byly pronajímány pouze takzvaným loveckým společnostem. Podle následujícího, dalšího výnosu ministerstva zemědělství č. 32823/940-VI/7- 47 ze dne 13. března 1947, o ustavení lidových loveckých společností a instruování žádostí o schválení stanov a o pachtu honiteb, již bylo nařízeno pronajímat státní honitby výlučně jenom ustaveným lidovým loveckým společnostem. V roce 1947 pak byl přijat zákon č. 225/1947 Sb., o myslivosti, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1948. Zákon specifikoval myslivost jako hospodářskou a kulturní hodnotu a zároveň jako odvětví zemědělské a lesní výroby, čímž ji překvalifikoval ze záliby, zábavy či sportu na součást nejen lesnictví, kterou je tradičně a odedávna, ale i zemědělství. Jako nejnižší přípustnou výměru zákon stanovil 150 ha pro honitbu společenstevní a 200 ha pro honitbu vlastní, právo myslivosti ale i nadále spojoval s vlastnictvím honebního pozemku. Platnost uvedeného zákona trvala více než 14 let, dokud nenabyl účinnosti zákon č. 23/1962 Sb., který sice zachoval charakteristiku myslivosti jako odvětví zemědělské a lesní výroby, zcela zásadní změnou ale bylo odloučení práva myslivosti od vlastnického práva k honebnímu pozemku. Okresním národním výborům zákon uložil uznat za honitbu souvislé honební pozemky, které má ve správě nebo užívání organizace, pokud mají výměru alespoň 500 ha, soukromé pozemky byly podle tohoto zákona automaticky přičleňovány k sousedním honitbám. Dnem účinnosti zákona také zanikla tehdejší honební společenstva. Příslušné organizace byly povinny své honitby pronajímat mysliveckým sdružením nebo státním organizacím v oboru působnosti Ministerstva zemědělství, nájemní doba byla stanovena jednotně pro všechny honitby bez výjimky, a to na 10 let. Současná podoba mysliveckého zákona přitom řadu ustanovení z roku 1962 s určitými úpravami stále obsahuje.

Zdroj: AGRObase zpravodaj, 24. 2. 2023