Celoživotní koníček se stal jeho povoláním (Havlíčkobrodský deník)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Oldřich Sedlář, žďárský sedmdesátník, říká o své práci: Myslivost, to není pouze koníček. Kdo ji "dělá" dobře, pro toho je posláním
Sedmdesát plus
Čerstvým sedmdesátníkem je Oldřich Sedlář ze Žďáru nad Sázavou, jednatel okresního mysliveckého spolku. Svoje "kulaté" jubileum oslavil letos v září. Svou aktivitou ale zřejmě předčí leckoho o generaci mladšího. Celým životem ho provází myslivost. Ta se v posledních více než dvaceti letech stala i jeho zaměstnáním, a věnuje se jí s neutuchající energií. Jak ale říká, není jen prací či koníčkem. Protože podle něj jakmile se člověk stane myslivcem, je to zpravidla už na celý život.
* Opravdu je myslivost a všechno kolem ní vaším jediným a celoživotním koníčkem? Kdy jste se o ni začal zajímat?
Někdo tvrdí, že myslivost je koníček. Já ale myslím, že myslivost - dobře dělaná myslivost - je poslání. (usmívá se). A zajímám se o ni skutečně od dětství.
* Kdo vás k myslivosti přivedl? Pocházíte z "myslivecké" rodiny?
Vlastně ano, i když pro mého tatínka byla také "jen" koníčkem. Dědeček byl ale hajný. Do lesa jsem začal chodit jako kluk s tatínkem, a opravdu mě to chytlo. Zajímavé ale je, že ze čtyř sourozenců jsem byl jediný, kdo k ní tíhl. Ostatní sourozenci se v tomto skutečně tolik nepotatili, jenom starší bratr, který se "chytil", když já jsem už myslivčil. Ale nebyl zapálený až tolik.
* Vydal jste se tedy na studia lesnické školy?
Lesnictví jsem nevystudoval; tenkrát jsem chtěl, ale nakonec jsem se nechal přesvědčit, že je neperspektivní, a šel na strojařinu. Dvaadvacet let jsem pracoval ve žďárském Žďasu jako konstruktér hutních strojů.
* Takže k práci mysliveckého profesionála jste se dostal až oklikou...
Tenkrát různé podniky nebo instituce mívaly patronát nad jinými organizacemi, Žďas nebyl výjimkou. Já jsem byl něco jako "styčný důstojník" v patronaci nad JZD Světnov. Tam potom potřebovali ekonomarozboráře, a nakonec mě přetáhli. Pak jsem byl pět let ekonomem v zemědělském družstvu. Ale celou tu dobu jsem se samozřejmě myslivosti věnoval, a také jsem v oboru funkcionařil. Například hned po vykonání mysliveckých zkoušek mě udělali členem výboru a jednatelem mysliveckého spolku, léta jsem byl hospodářem, předsedou mysliveckého sdružení. Působil jsem tady dva roky jako předseda kulturněpropagační komise okresního dění, a v roce 1990 mě zvolili předsedou mysliveckého spolku. Pak na místo dosavadního jednatele bylo vypsáno konkurzní řízení. Mě myslivost vždy velmi bavila, zajímal jsem se o ni, takže jsem vypracoval už předtím nějaké koncepce myslivecké práce. Do konkurzu jsem se tedy přihlásil... a vyhrál jsem ho. Teď už je to dvaadvacet let, co zde funguji. Nejdříve jsem byl tajemníkem pro myslivost, od roku 1995 pracuji jako jednatel.
* Ale jak vím, to je jen část vašeho "zápřahu"...
Současně jsem členem okresní myslivecké rady, a aktivně myslivčím v mysliveckém sdružení Žďárské vrchy. Tam jsem už od roku 1967, přešel jsem tam z Herálce, momentálně jsem i předsedou, když jsem tam byl dlouhá léta mysliveckým hospodářem - a předtím předsedou, aby se to nepletlo. (smích) Jinak jsem byl v roce 1992 zvolen i do ústředního orgánu - Vrchní myslivecké rady Českomoravské myslivecké jednoty, kde jsem působil ale jen do roku 1995. Pak už jsem dál nekandidoval, protože tady mi ta práce zabírala už hodně času.
* ...právě jsem se chtěla zeptat, jak se to dá všechno stihnout? Znáte pojem "volný čas"?
Už jsem toho měl právě moc, protože aktivity mysliveckých spolků - jako jiných zájmových organizací - se odehrávají většinou o víkendu. Takže soboty - zkoušky psů, střelecké soutěže, školení mladých myslivců... Začal jsem se věnovat té okresní myslivecké problematice.
* To jsme se ale ještě k tomu volnu nedostali...
Já svůj volný čas využívám tak, že chodím po lese. Když vyrážíte ven zejména časně ráno, to se někdy nechce vstávat, ale ještě jsem v životě nikdy nelitoval. Když sedíte ve tři ráno v lese a zvěř se vrací z polí, vidíte to, co byste jinak v životě neviděla - jezevci, divočáci, kuny... vedou noční život, a jinak se s nimi nepotkáte. To jsou pro mě nejkrásnější zážitky. Ticho, klid všude... Vprvní řadě se prostě věnujete zvěři a lesu - chodit na fotbal a po hospodách, to pro mě stejně moc není.
* Vzpomenete si, které divoké zvíře jste jako první viděl takříkajíc na vlastní oči? A které jste poprvé ulovil?
Chodil jsem s otcem, koncem padesátých let - to byla hlavně srnčí zvěř, i jelení, koroptve. Nejkrásnější lovy, co si vzpomínám, byly s otcem, krásné slunné dny... prošlo se v bramborách - každý měl políčko, a v každých bramborách byly koroptve. A první úlovek? Tak to si vzpomenu, byl to srnec.
* Kolik vám bylo tehdy let?
Dvacet pět. Ale jako dítě jsem s tátou náhodně střelil koroptev. Ataké si pamatuji, že když se tenkrát oralo v noci, lišky chodily číhat na myši. Můj otec - byla to jeho vášeň, lovit lišky a vrány -mě několikrát s sebou vzal, takže jednou jsem lišku také ulovil. Prvního divočáka se mi potom podařilo ulovit rovněž v pětadvaceti letech, to byla velká sláva ... (směje se)
* A největší, nebo nezapomenutelný úlovek?
Jelen, kterého jsem měl možnost ulovit k šedesátinám. Lovil jsem ho tři roky - ne že bych neviděl za tři roky jelena (směje se), ale myslivec si nemůže samozřejmě vyrazit do lesa, aby si zastřílel. Všechny kusy, které jsem viděl, bylo jich asi osmatřicet, byly zdravé, dobré. Chvilku to tedy trvalo, než se objevil. Byl to jelen jedenáctiletý.
* Ale to si právě mnoho lidí myslí, že myslivci hlavně rádi střílejí po zvěři...
Myslivci nejsou ti "hubitelé"... Abych byl upřímný... jsou myslivci, a jsou lidi "u myslivců". Ano, jsou i tací, kteří myslivost chápou jako lov, ti nám nedělají moc dobrou reputaci. Takových případů ale je naštěstí jen pár. A spíš mladí mívají ty touhy po trofejích. Třeba můj tatínek, nepamatuji, že by chodil na divočáky a tak... K šedesátinám jsem mu vyhlédl starého srnce, trofejového, aby měl památku, půjčil jsem mu i svoji kulovnici, a šel jsem s ním. Tatínek ale toho srnce nestřelil, přestože tu možnost měl. Říkal: "Když jsem byl mladej, taky jsem se hnal lovit, lovit... střední generace už se spíš snaží, aby zvěře bylo hodně, a ve vyšším věku nejvíc tu přírodu obdivujeme a kocháme se jí..."Dávám muza pravdu, dnes to vím bezpečně.
* Máte přesto nějakou vytouženou trofej, třeba z toho mládí?
Asi trofej od každé zvěře, která tady žije... jeden kousek daňčího nebo mufloního, taky na památku... K šedesátinám mi kamarád, co má honitbu s daňčí zvěří, dopřál, že jsem si ulovil daňka, takže mám jednoho daňka. Moje paní mi shodou okolností koupila k padesátinám odstřel muflona, takže mám i muflona... No, tak ještě potřebuji jednoho divočáka, a můj životní sen je splněný... (smích)Mám jich totiž sto devadesát devět, takže ještě jednoho, aby jich byly dvě sta... (usmívá se)
* Když jsme u toho mládí - máte mladé zájemce o myslivost?
Jsem rád, že mohu říci - máme. V 70. a 80. letech ročně přibývalo třeba šedesát myslivců, dnes už to není tolik. Mladí lidé jsou přece jen omezeni svými pracovními podmínkami, takže příliv už není takový, jako býval, ale je. Máme ročně kolem třiceti uchazečů o ten první lovecký lístek. Co mě ale velmi těší, že jsou mezi nimi ženy, začínají objevovat více kouzlo myslivosti. Ročně tedy asi čtyři, pět děvčat tady dělá kurz. My jsme tomu rádi také proto, že ony to naše prostředí tak trochu zkulturní... (usmívá se)
* Odpočíváte, předpokládám, také v lese...? Kde berete tolik energie?
To vám nedá, abyste se o zvěř nešel postarat, když jste dobrý myslivec. Zvlášť když nastane období, kdy se musí krmit. Zvěř si musí stihnout utvořit dostatečné tukové zásoby, jinak by zimu nevydržela. Byl bych rád, kdybych mohl do lesa chodit co nejdéle. Člověk se tam neuvěřitelně "pročistí". Když jsem pracoval v té konstrukci, kde to bylo dost náročné, stačilo přijít do lesa... člověk vidí prvního zajíce, a už se stres pomalu z hlavy "vykuřuje". Les úžasně nabíjí energií.
***
Oldřich Sedlář
Narodil se 12. září 1942 v Herálci na Žďársku. Lásku k myslivosti "zdědil" po dědečkovi a tatínkovi. Nyní pracuje jako jednatel Okresního mysliveckého spolku ve Žďáře nad Sázavou. Pracuje rovněž jako lektor a zkušební komisař, v roce 1988 zpracoval koncepci chovu spárkaté zvěře, jejíž zásady se uplatňují dodnes. Je nositelem nejvyššího mysliveckého vyznamenání - Čestného mysliveckého řádu Českomoravské myslivecké jednoty.
Sedmdesát plus
Čerstvým sedmdesátníkem je Oldřich Sedlář ze Žďáru nad Sázavou, jednatel okresního mysliveckého spolku. Svoje "kulaté" jubileum oslavil letos v září. Svou aktivitou ale zřejmě předčí leckoho o generaci mladšího. Celým životem ho provází myslivost. Ta se v posledních více než dvaceti letech stala i jeho zaměstnáním, a věnuje se jí s neutuchající energií. Jak ale říká, není jen prací či koníčkem. Protože podle něj jakmile se člověk stane myslivcem, je to zpravidla už na celý život.
* Opravdu je myslivost a všechno kolem ní vaším jediným a celoživotním koníčkem? Kdy jste se o ni začal zajímat?
Někdo tvrdí, že myslivost je koníček. Já ale myslím, že myslivost - dobře dělaná myslivost - je poslání. (usmívá se). A zajímám se o ni skutečně od dětství.
* Kdo vás k myslivosti přivedl? Pocházíte z "myslivecké" rodiny?
Vlastně ano, i když pro mého tatínka byla také "jen" koníčkem. Dědeček byl ale hajný. Do lesa jsem začal chodit jako kluk s tatínkem, a opravdu mě to chytlo. Zajímavé ale je, že ze čtyř sourozenců jsem byl jediný, kdo k ní tíhl. Ostatní sourozenci se v tomto skutečně tolik nepotatili, jenom starší bratr, který se "chytil", když já jsem už myslivčil. Ale nebyl zapálený až tolik.
* Vydal jste se tedy na studia lesnické školy?
Lesnictví jsem nevystudoval; tenkrát jsem chtěl, ale nakonec jsem se nechal přesvědčit, že je neperspektivní, a šel na strojařinu. Dvaadvacet let jsem pracoval ve žďárském Žďasu jako konstruktér hutních strojů.
* Takže k práci mysliveckého profesionála jste se dostal až oklikou...
Tenkrát různé podniky nebo instituce mívaly patronát nad jinými organizacemi, Žďas nebyl výjimkou. Já jsem byl něco jako "styčný důstojník" v patronaci nad JZD Světnov. Tam potom potřebovali ekonomarozboráře, a nakonec mě přetáhli. Pak jsem byl pět let ekonomem v zemědělském družstvu. Ale celou tu dobu jsem se samozřejmě myslivosti věnoval, a také jsem v oboru funkcionařil. Například hned po vykonání mysliveckých zkoušek mě udělali členem výboru a jednatelem mysliveckého spolku, léta jsem byl hospodářem, předsedou mysliveckého sdružení. Působil jsem tady dva roky jako předseda kulturněpropagační komise okresního dění, a v roce 1990 mě zvolili předsedou mysliveckého spolku. Pak na místo dosavadního jednatele bylo vypsáno konkurzní řízení. Mě myslivost vždy velmi bavila, zajímal jsem se o ni, takže jsem vypracoval už předtím nějaké koncepce myslivecké práce. Do konkurzu jsem se tedy přihlásil... a vyhrál jsem ho. Teď už je to dvaadvacet let, co zde funguji. Nejdříve jsem byl tajemníkem pro myslivost, od roku 1995 pracuji jako jednatel.
* Ale jak vím, to je jen část vašeho "zápřahu"...
Současně jsem členem okresní myslivecké rady, a aktivně myslivčím v mysliveckém sdružení Žďárské vrchy. Tam jsem už od roku 1967, přešel jsem tam z Herálce, momentálně jsem i předsedou, když jsem tam byl dlouhá léta mysliveckým hospodářem - a předtím předsedou, aby se to nepletlo. (smích) Jinak jsem byl v roce 1992 zvolen i do ústředního orgánu - Vrchní myslivecké rady Českomoravské myslivecké jednoty, kde jsem působil ale jen do roku 1995. Pak už jsem dál nekandidoval, protože tady mi ta práce zabírala už hodně času.
* ...právě jsem se chtěla zeptat, jak se to dá všechno stihnout? Znáte pojem "volný čas"?
Už jsem toho měl právě moc, protože aktivity mysliveckých spolků - jako jiných zájmových organizací - se odehrávají většinou o víkendu. Takže soboty - zkoušky psů, střelecké soutěže, školení mladých myslivců... Začal jsem se věnovat té okresní myslivecké problematice.
* To jsme se ale ještě k tomu volnu nedostali...
Já svůj volný čas využívám tak, že chodím po lese. Když vyrážíte ven zejména časně ráno, to se někdy nechce vstávat, ale ještě jsem v životě nikdy nelitoval. Když sedíte ve tři ráno v lese a zvěř se vrací z polí, vidíte to, co byste jinak v životě neviděla - jezevci, divočáci, kuny... vedou noční život, a jinak se s nimi nepotkáte. To jsou pro mě nejkrásnější zážitky. Ticho, klid všude... Vprvní řadě se prostě věnujete zvěři a lesu - chodit na fotbal a po hospodách, to pro mě stejně moc není.
* Vzpomenete si, které divoké zvíře jste jako první viděl takříkajíc na vlastní oči? A které jste poprvé ulovil?
Chodil jsem s otcem, koncem padesátých let - to byla hlavně srnčí zvěř, i jelení, koroptve. Nejkrásnější lovy, co si vzpomínám, byly s otcem, krásné slunné dny... prošlo se v bramborách - každý měl políčko, a v každých bramborách byly koroptve. A první úlovek? Tak to si vzpomenu, byl to srnec.
* Kolik vám bylo tehdy let?
Dvacet pět. Ale jako dítě jsem s tátou náhodně střelil koroptev. Ataké si pamatuji, že když se tenkrát oralo v noci, lišky chodily číhat na myši. Můj otec - byla to jeho vášeň, lovit lišky a vrány -mě několikrát s sebou vzal, takže jednou jsem lišku také ulovil. Prvního divočáka se mi potom podařilo ulovit rovněž v pětadvaceti letech, to byla velká sláva ... (směje se)
* A největší, nebo nezapomenutelný úlovek?
Jelen, kterého jsem měl možnost ulovit k šedesátinám. Lovil jsem ho tři roky - ne že bych neviděl za tři roky jelena (směje se), ale myslivec si nemůže samozřejmě vyrazit do lesa, aby si zastřílel. Všechny kusy, které jsem viděl, bylo jich asi osmatřicet, byly zdravé, dobré. Chvilku to tedy trvalo, než se objevil. Byl to jelen jedenáctiletý.
* Ale to si právě mnoho lidí myslí, že myslivci hlavně rádi střílejí po zvěři...
Myslivci nejsou ti "hubitelé"... Abych byl upřímný... jsou myslivci, a jsou lidi "u myslivců". Ano, jsou i tací, kteří myslivost chápou jako lov, ti nám nedělají moc dobrou reputaci. Takových případů ale je naštěstí jen pár. A spíš mladí mívají ty touhy po trofejích. Třeba můj tatínek, nepamatuji, že by chodil na divočáky a tak... K šedesátinám jsem mu vyhlédl starého srnce, trofejového, aby měl památku, půjčil jsem mu i svoji kulovnici, a šel jsem s ním. Tatínek ale toho srnce nestřelil, přestože tu možnost měl. Říkal: "Když jsem byl mladej, taky jsem se hnal lovit, lovit... střední generace už se spíš snaží, aby zvěře bylo hodně, a ve vyšším věku nejvíc tu přírodu obdivujeme a kocháme se jí..."Dávám muza pravdu, dnes to vím bezpečně.
* Máte přesto nějakou vytouženou trofej, třeba z toho mládí?
Asi trofej od každé zvěře, která tady žije... jeden kousek daňčího nebo mufloního, taky na památku... K šedesátinám mi kamarád, co má honitbu s daňčí zvěří, dopřál, že jsem si ulovil daňka, takže mám jednoho daňka. Moje paní mi shodou okolností koupila k padesátinám odstřel muflona, takže mám i muflona... No, tak ještě potřebuji jednoho divočáka, a můj životní sen je splněný... (smích)Mám jich totiž sto devadesát devět, takže ještě jednoho, aby jich byly dvě sta... (usmívá se)
* Když jsme u toho mládí - máte mladé zájemce o myslivost?
Jsem rád, že mohu říci - máme. V 70. a 80. letech ročně přibývalo třeba šedesát myslivců, dnes už to není tolik. Mladí lidé jsou přece jen omezeni svými pracovními podmínkami, takže příliv už není takový, jako býval, ale je. Máme ročně kolem třiceti uchazečů o ten první lovecký lístek. Co mě ale velmi těší, že jsou mezi nimi ženy, začínají objevovat více kouzlo myslivosti. Ročně tedy asi čtyři, pět děvčat tady dělá kurz. My jsme tomu rádi také proto, že ony to naše prostředí tak trochu zkulturní... (usmívá se)
* Odpočíváte, předpokládám, také v lese...? Kde berete tolik energie?
To vám nedá, abyste se o zvěř nešel postarat, když jste dobrý myslivec. Zvlášť když nastane období, kdy se musí krmit. Zvěř si musí stihnout utvořit dostatečné tukové zásoby, jinak by zimu nevydržela. Byl bych rád, kdybych mohl do lesa chodit co nejdéle. Člověk se tam neuvěřitelně "pročistí". Když jsem pracoval v té konstrukci, kde to bylo dost náročné, stačilo přijít do lesa... člověk vidí prvního zajíce, a už se stres pomalu z hlavy "vykuřuje". Les úžasně nabíjí energií.
***
Oldřich Sedlář
Narodil se 12. září 1942 v Herálci na Žďársku. Lásku k myslivosti "zdědil" po dědečkovi a tatínkovi. Nyní pracuje jako jednatel Okresního mysliveckého spolku ve Žďáře nad Sázavou. Pracuje rovněž jako lektor a zkušební komisař, v roce 1988 zpracoval koncepci chovu spárkaté zvěře, jejíž zásady se uplatňují dodnes. Je nositelem nejvyššího mysliveckého vyznamenání - Čestného mysliveckého řádu Českomoravské myslivecké jednoty.
Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.