Lišky v Londýně nebo klokani v Paříži. Divoká zvířata máme za dveřmi (Nový prostor)

Města jsou čím dál tím větší. Kam ale expandují? Do přírody, která se bez nich do té doby obešla.

DIVOČÁCI V BERLÍNĚ

Pětinu Berlína tvoří zelené plochy. Co to znamená? Divoká prasata jsou tu šťastná. Proto jich tu žije okolo pěti tisíc. A ne nadarmo se říká, že jsou prasata chytrá. Ta berlínská reagují na školní zvonek, protože ví, že je potom budou děti krmit přes plot hřiště. Na hřbitovy chodí kvůli lahodným červům, kteří žijí ve vlhkých, pravidelně zalívaných hrobech. Někteří divočáci se dokonce naučili chodit přes přechody, protože chápou, že je to pro ně bezpečnější.
Roztomilá zvířátka ale ohrožuje lidská existence. Berlínští občané i turisti s divočáky rádi interagují a krmí je. Kanci si ale nesmí zvyknout dostávat jídlo, protože by potom místo jeho hledání mohli útočit na lidi, o kterých ví, že ho mají. V tom případě je musí ochránci přírody zabít.

KLOKANI V PAŘÍŽI

Malá francouzská vesnička Émancé nedaleko Paříže si v sedmdesátých letech dvacátého století pořídila pro svou ZOO skupinu malých klokanů (wallabies). Těm se v zajetí nelíbilo, a tak dírou v plotě uprchli do okolních lesů.
Klokani dovezení z Tasmánie byli zvyklí na klima podobné tomu francouzskému, ale mírně teplejšímu. V okolí Émancé je nejen les Rambouillet, ale také regionální park Haute Vallée de Chevreuse. Klokani se tam pasou na loukách a krmí se lesními plody. Predátorů se také nemusí bát. Potravnímu řetězci těchto lesů sice dominuje liška, ale klokani jsou na ni moc velcí – mají přes osmdesát centimetrů a okolo patnácti kil. Jediným přirozeným nepřítelem klokanů ve Francii jsou lidé, hlavně řidiči aut. Každý rok srazí až čtyřicet klokanů, z čehož jich zhruba polovina na následky střetu zemře.
Lovit se ale klokani ve Francii nemohou. Každé zvíře je totiž podle tamní legislativy zařazeno do jedné ze čtyř kategorií: škůdci, chráněná zvířata, domácí zvířata a lovná zvěř. Protože klokani ve Francii přirozeně nežijí, na tomto seznamu chybí, a nesmí se tedy lovit.

ANDULKY V NIZOZEMSKU

Sedíte si tak na lavičce vedle kanálu v Amsterodamu a jíte jablečnou kapsu, když najednou slyšíte řev ptáka. V očekávání Čechům tak známého holuba jen mihnete zrakem na strom. Čeká vás tam ale zelená andulka s červeným zobákem, která se snaží dovolat svých přátel.
Původně pákistánského ptáka přivezli v šedesátých letech minulého století do Evropy obchodníci pro voliéry bohatých Evropanů. Zelené andulky ale uletěly a ke všeobecnému překvapení se přizpůsobily evropskému klimatu. Dokonce tak moc, že se z nich stal invazivní druh.
Zeleným andulkám se ve městech líbí, protože tam mají dostatek potravy, vody a nebezpečím je jim jen málokdo. Rády bydlí v dutých kmenech stromů, čímž vyhánějí datly a sovy, kteří na rozdíl od andulek do nizozemské krajiny patří.
V Nizozemsku žijí hlavně v Amsterodamu, Haagu a Leidenu. Ne všem obyvatelům je ale přítomnost andulek příjemná. Jsou nesmírně odolné a rády žijí v zastavěných místech i parcích. Jejich skřehotání pak budí Nizozemce ze spánku, což jim na oblíbenosti také nepřidává. Jejich trus navíc dělá spoustu nepořádku. LEOPARDI V MUMBAJI

Spousta lidí na málo místě. Tak by se dala popsat indická Mumbaj; jedno z nejhustěji osídlených měst. To ovšem neplatí jenom pro lidi – leopardi jsou na tom v Mumbaji podobně.
Národní park Sanjay Gandhi je obklopen Mumbají ze tří stran – z té čtvrté teče řeka. Místa pro expanzi místních leopardů tu tak moc není. Populace tohoto druhu navíc postupem času roste takovým způsobem, že padesát leopardů teď žije na teritoriu pro dvacet.
Lidé se tak museli naučit žít v blízkosti těchto šelem. Místní v noci chodí ven jen ve skupinách a pouštějí nahlas hudbu z telefonů, aby se plachá noční zvířata držela dál. Protože jsou leopardi bázliví, ve většině případů nezaútočí, pokud jsou v bezpečí a mají kam utéct.
Do roku 2011 ale leopardi na lidi útočili docela často. Za rok 2010 po jejich útoku zemřelo v Mumbaji dvacet lidí. Ochránci přírody se proto rozhodli obyvatele učit, jak se k leopardům chovat. A od roku 2017 už po jejich útoku nikdo nezemřel.

LIŠKY V LONDÝNĚ

Jak se liška dostane do Londýna? Je to chyták. Londýn totiž přijde za ní. Po první světové válce město rostlo ve všech směrech až do míst, kde byl předtím venkov. Liškám, které do té doby žily ve volné přírodě, se najednou zalíbilo místo, kde nemusí lovit jídlo. Stačí totiž vlézt do koše.
Lišky jsou v Londýně už tak dlouho, že nejsou stejné jako ty mimo město. Jejich tlamy jsou kratší, lebky menší a samice se od samců liší mnohem méně, než je tomu u lišek žijících ve volné přírodě. Lišky jsou noční zvířata, a tak je Londýňané často potkávají na svých cestách domů. Noví obyvatelé se často děsí zvuků, které je v noci budí. O to víc jsou překvapeni, když zjistí, že je vzbudilo hlasité liščí páření.
Obyvatelé velkoměsta se ale nemusí bát, že by lišky úplně převzaly kontrolu nad jejich domovem. Ony samy si totiž regulují svůj počet. V Londýně jich žije v posledních letech okolo deseti tisíc a na každém kilometru čtverečním jich je v průměru deset až třináct. Někteří Londýňané lišky nemají v lásce a snaží se je otrávit. To je ale nezákonné. Lišky zde totiž patří k chráněným druhům.
Občas se vkradou do lidských obydlí, ale interagovat s nimi není nejlepší nápad. Některé jsou nakažené sarkoptovým svrabem. Samy o sobě však nebezpečné nejsou a lidem neublíží, pokud je nezaženou do kouta. Ve dne je v parcích ani na místech, kde se obvykle pohybují psi, nenajdete. Žít ve městě v harmonii s liškami tedy jde.

HORSKÉ PUMY V L. A.

Los Angeles je město bizarností, restaurací plných hollywoodských celebrit, absence chodníků a přítomnosti horských pum. V okolí L. A., v horách Santa Monica i v hollywoodských kopcích jich totiž žije více než stovka. Pumy do této lokality patří a jsou to spíše lidé, kteří jsou invazivní v jejich teritoriu. Budují silnice a dálnice, přes které se zvířata právem bojí. Samci proto také nemohou najít vhodné samičky k páření, a tak k němu využívají své dcery a vnučky. Mláďata, která se jim pak narodí, nejsou úplně zdravá. Mají problémy s plodností a jejich ocasy jsou zvláštně zalomené.
V L. A. se může stát celebritou kdokoli, a tak se „puma číslo 22“ stala miláčkem skoro všech. Samec P-22 (jak ho pojmenovali vědci) rád obhlížel Griffithův park, kam lidé chodí na pikniky, nebo se promenádoval po hollywoodských kopcích. Život v teritoriích obklopených lidmi ho ale mátl. Vědci si postupem času uvědomili změnu v chování tohoto jedince. Obyčejně lovil jeleny a kojoty, v říjnu 2022 ale sežral čivavu na procházce a v prosinci stejného roku byl podezřelý z napadení další. Úředníci pro chov ryb a volně žijících zvířat ho následně uspali. Shledali ho totiž hrozbou pro veřejnost.
Lidé svými obydlími a nekonečnou urbanizací zmenšují domovské lesy a pláně zvířat. Zvířata si ale nenechají brát teritorium do nekončena. V určité chvíli začnou bydlet v parcích, které lidé vybudovali, a na zahradách, které úzkostlivě opečovávají. Zvířata dávají jasně najevo, že boj s nimi nikam nevede a lidé se s nimi musí naučit žít v harmonii.

Zdroj: Nový porostor, 11. 4. 2023