Normované stavy nic neřeší (Lidové noviny)

ÚHEL POHLEDU
Co dělat, aby se vlk nažral a koza zůstala celá? Lepší než omezit počet vlků je zabezpečit hospodářská zvířata

Je to téměř deset let. Tehdy se do naší krajiny začali po dlouhé přestávce trvale vracet vlci. To na jedné straně vyvolalo radost z obohacení naší přírody o šelmu, která do ní patří, na druhé straně obavy, zejména chovatelů hospodářských zvířat. Nyní k nám zasahuje zhruba 22 smeček, celkový počet vlků v celé České republice přesahuje stovku. Přesně podle očekávání se živí převážně přemnoženou spárkatou zvěří, která ve velkém škodí v lesích i na polích. Časté jsou ale i útoky na nedostatečně zabezpečená hospodářská zvířata.
Právě proto státní ochrana přírody připravila v dlouhodobé spolupráci se zemědělci – například Asociací soukromého zemědělství či Svazem chovatelů ovcí a koz – celé portfolio opatření, která mají přispět k ochraně vlka i stád a usnadnit koexistenci lidské společnosti s touto šelmou. Potkávají se tu totiž dva veřejné zájmy. Jedním je ochrana ohroženého a ekologicky důležitého druhu, druhým extenzivní pastva, která napomáhá udržení rázu naší krajiny. Koneckonců, jak ochrana přírody, tak pastevectví jsou dotovány z veřejných zdrojů a jsou součástí národních i evropských politik životního prostředí. Troufám si říct, že žádnému dalšímu ohroženému druhu jsme se v poslední době tak komplexně nevěnovali.

Zabezpečení stád před útoky

V ochraně vlka i hospodářských zvířat, jako jsou ovce, kozy, dobytek, je zásadní prevence – klíčové je, aby se vlci nenaučili chodit do ohrad. Právě tady je stále co zlepšovat. Ve velké většině jsou totiž stáda zabezpečena nedostatečně, nebo v podstatě vůbec. Stačí se podívat po krajině. Nejde jen postavit plot s elektrickým ohradníkem a myslet si, že je hotovo. O oplocení se musí pečovat – podsekávat, kontrolovat napětí, mít oplocení dobře vyztužené, napnuté tak, aby kopírovalo terén. Škody sice nelze zcela vyloučit nikdy, ale dají se výrazně snížit. Řádné ohrazení stád dle standardů a případně jejich doplnění osvědčenými plemeny pasteveckých psů lze financovat se stoprocentní podporou z Operačního programu Životní prostředí. Další náklady, jako je třeba jiná organizace pastvy, náklady na práci pastevce či péče o pastevecké psy, se chovatelům částečně kompenzují ve formě náhrady újmy za ztížené zemědělské hospodaření.

Škody za zabitá zvířata

Pokud vlci hospodářská zvířata napadnou, chovatel dostává zaplacenou škodu. Vyplacené škody se v posledních letech pohybují mezi 5–10 miliony korun ročně. Narůstají nejenom kvůli vyššímu počtu vlků a stále nedostatečnému zabezpečení stád, ale také kvůli navyšování sazeb podle ceníku dohodnutého se svazy chovatelů. Nyní se připravuje komplexní novela zákona, která počítá se stanovením povinného minimálního zabezpečení jako podkladu ke vzniku nároku na náhradu škody. Chovatelé dostanou čas na zavedení řádných preventivních opatření, a pokud nadále nebudou splňovat stanovené standardy, nebudou mít na náhradu škody nárok. Ve finále to povede k lepšímu zabezpečení stád i poklesu výdajů na náhradu škod.

Škody na lesích a polích

V tomto kontextu je dobré připomenout, že přes 98 procent potravy vlka tvoří divoká zvířata, zejména spárkatá zvěř, jako je jelen, prase, daněk, muflon, srnec, která je na většině našeho státu přemnožená. Dle relevantních expertních odhadů jsou škody spárkatou zvěří v lesích i zemědělské krajině v řádech miliard korun ročně.

Pohotovostní plán

Nedávno přijatý pohotovostní plán se někdy interpretuje tak, že zcela nově umožňuje i odstřel vlka. Ten však byl možný u problematického jedince i dříve, ale podle všech standardních správních postupů by udělení výjimky k jeho odstranění či odstřelu trvalo i měsíce. A to je v těchto případech opravdu nevhodné. Nyní se systém zjednoduší, potřebné správní akty se vyhotoví v předstihu a na základě dohody pohotovostního štábu bude možné přijmout potřebná opatření – tedy v krajním případě i odstřel – v řádech dnů. Pokud chceme, aby vlci v naší přírodě zůstali, musíme si přiznat, že ve výjimečných případech mohou představovat riziko, které naše společnost už nechce akceptovat. Paradoxně je i tento, na první pohled přísný postup motivován ochranou vlka a zachováním jeho zdravé populace.

Řekněte to číslo

V současnosti na území ČR zasahuje zhruba 22 smeček, pohybuje se tu více než stovka vlků. Někdy se objevuje názor, že je třeba stanovit maximální počet vlků, které v krajině strpíme. Vlci však u nás zatím obsadili asi 30 procent z vhodného prostředí. Z myslivecké praxe víme, že takzvané normované stavy jsou často o ničem nevypovídající a nic neřešící čísla. Podle nich by u nás mělo žít okolo 11 000 divočáků, ale realita zřejmě přesahuje milion. I proto jsem přesvědčen, že lepší cestou než administrativní stanovení nějakého počtu vlků je průběžný monitoring a zabezpečení hospodářských zvířat. Musím konstatovat, že asi pro žádný další ohrožený druh jsme nepřipravili tak ucelený komplex opatření, která mají přispět k jeho ochraně a zároveň k omezení hospodářských škod. Teď jde o to, prosadit je v praxi.

Zdroj: Lidové noviny, 26. 5. 2023