Nejen lišky. Norování smí použít i na mývaly (Lidové noviny)

Zakažte norování lišek, vyzývají ministerstvo zemědělství ochránci zvířat i někteří hajní. Jde podle nich o krutou a překonanou metodu. Způsob lovu, během kterého myslivci obklíčí liščí noru a vpustí do ní psa, aby zardousil všechno živé uvnitř, podle nich nepatří do jedenadvacátého století.

Jenomže ministerstvo zemědělství, které se právě teď chystá novelizovat myslivecký zákon, nic takového neplánuje. Podle mluvčího resortu Vojtěcha Bílého by se mělo norování naopak ještě víc rozšířit. Nově ho myslivci mohou použít i k likvidaci jiných zvířat – například psíka mývalovitého nebo mývala. Norování se má totiž stát „efektivním způsobem regulace invazních druhů“. Ministerstvo životního prostředí tuto informaci potvrzuje. „Zákon o myslivosti skutečně upravil možnost regulace u některých nepůvodních druhů,“ uvedla mluvčí Lucie Ješátková. Na indexu nechtěných zvířat, která se mohou variabilněji likvidovat, se podle ní ocitlo šest nových druhů. „U těch, která žijí v norách, je možné použít i norování,“ řekla.
Kromě mývala severního a psíka mývalovitého se tedy mohou lidé pustit také do norování nutrie říční či norka amerického. „Rozhodnutí o tom, kterou metodu lovu si k regulaci daného invazivního druhu vyberou, je ale výhradně na myslivcích,“ doplnila mluvčí resortu životního prostředí Lucie Ješátková.
Proti zvířatům, která dostala nálepku „nechtěná“, také může nově zasahovat daleko větší množství lidí. Toto právo už nemají jen členové myslivecké stráže, ale i běžní myslivci. Musejí si k tomu jen obstarat razítko od místního mysliveckého spolku. „Možnost zasahovat vůči invazním živočichům rozšířeným v naší přírodě byla opravdu rozšířena na všechny uživatele honiteb, kteří mohou dále vydat povolenku k lovu jednotlivým osobám,“ upřesnila Dominika Pospíšilová z ministerstva životního prostředí.

Škoda střeliva

Myslivci novým pravidlům rozumí a jsou podle nich správná. Podle mluvčího Českomoravské myslivecké jednoty Vlastimila Waice se přesto řada kolegů do honu na invazivní druhy nepohrne. Nic jim totiž nepřinese. „Naopak, pro některé z nich může být takový lov dokonce ztrátový. Kromě času stráveného lovem totiž musí vynaložit peníze na střelivo, dopravu a povinnou likvidaci zvířete v kafilerii,“ řekl už dříve.
Trh s kůžemi, kde by si tyto výdaje vykompenzovali, už přitom podle něj prakticky neexistuje, a na maso se uvedená zvířata většinou nehodí. Myslivci navíc prý mají dost starostí se střílením spárkaté zvěře, jako jsou divoká prasata či jeleni.

Překonaný způsob lovu

Pro řadu z nich už je norování dávno překonaný způsob lovu, který by se vůbec používat neměl. „Je to jakási archaická pozůstalost z dob před vynálezem střelných zbraní.
Dnes už je její použití nehumánní,“ domnívá se například Libor Šejna, vedoucí Záchranné stanice živočichů Makov na Písecku, který se pětatřicet let živil jako hajný.
Norování by proto podle svých slov zakázal i u tuzemských druhů zvířat, jako jsou lišky obecné. Podobně to vidí i europoslanec a zakladatel spolku Zvířecí ombudsman Jiří Pospíšil (TOP 09). „Norování liščat považuji za krutou mysliveckou praktiku, která už měla být dávno zakázána,“ řekl.
Skutečnost, že se část myslivecké veřejnosti stále hlásí k takovým metodám a považuje je za přijatelnou součást myslivecké tradice, je podle něj zarážející. „V rámci připravované novely zákona o myslivosti proto budu určitě usilovat o legislativní změnu, která norování nadobro zakáže,“ uvedl.
Podle europoslance Pospíšila by se ale mělo hledat jiné řešení i pro invazivní druhy obecně. „Samozřejmě chápu, že je třeba chránit českou krajinu a od nepůvodních druhů ji očistit, to lze ale udělat daleko šetrněji než jejich zabíjením,“ domnívá se.
Psík mývalovitý či nutrie si totiž podle něj pobyt v české krajině nevybrali, byli sem naopak násilně zavlečeni lidmi. „Měli bychom se zamýšlet nad úplně jinými způsoby regulace. Zvířata by se mohla například kastrovat. Ptákům by se zase mohla odebírat vejce z hnízda, aby se tyto druhy nemnožily,“ navrhuje. V jiných zemích už se podle něj některé z těchto metod používají. „Je to etický a chytrý způsob, jak nežádoucí situaci vyřešit,“ uzavřel.

„Útulky“ zatím vznikly jen tři

Ministerstva zemědělství a životního prostředí v minulosti slibovala také vybudovat záchytné stanice a „útulky“, v nichž by nežádoucí nepůvodní druhy našly azyl. Podle mluvčí resortu životního prostředí Lucie Ješátkové ale vznikají podobná centra jen velmi pomalu. „Doposud byla schválena tři zařízení, kam lze invazivní nepůvodní druhy umístit,“ uvedla. Většinou jde podle ní o záchranné stanice pro handicapované volně žijící živočichy nebo licencované zoologické zahrady.
Invazní druhy jsou takové, které původně na našem území nežily, ale dostaly se sem teprve až s přispěním člověka. Začalo se jim tady ale dařit a nekontrolovaně se v přírodě šíří. Některé z nich přitom mohou vytlačovat z krajiny původní zvířecí obyvatelstvo. Podle ministerstva životního prostředí se v Česku aktuálně vyskytuje třicet živočichů a šestatřicet rostlin, které odborníci označili za invazivní.

Zdroj: Lidové noviny, 8. 6. 2023