Zabavená nebo přestárlá zvířata učí znovu divočit (Mladá fronta DNES)

Za starou modrou brankou naproti nádraží Libeň se krčí nevelká nízkopodlažní budova obklopená zelení a voliérami. Už z poslechu je zřejmé, že toto místo je domovem mnoha exotických živočichů. Při bližším průzkumu lze zjistit, že ve výbězích jsou papoušci, káňata nebo třeba pávi. Vedle nich se u vody sluní želvy, v teráriích odpočívají hadi a kousek dál ve stínu dřímá mýval. Záchrannou stanici pro divoká a exotická zvířata provozuje Věra Aladzasová-Přibylová již čtyřicet let. „Vždy se ptám, proč nechávat zemřít zvířata, která mohou a mají chuť žít,“ říká.

* Jak vypadá standardní den v obklopení vašich chovanců?

Vstávám mezi půl pátou a pátou ráno. Nejdřív obstarám plazy a ptačí mláďata. Některá z nich vyžadují krmení i každých 40 minut. Potom si dám snídani a po ní se vydám k papouškům a ostatním ptákům. Odpoledne čistím voliéry a nosím vodu. Samozřejmě, kdykoli může někdo zavolat, že má nějakého zvířecího nalezence, o kterého je nutné se postarat.

* O kolik zvířat se v současnosti staráte?

Přibližně o čtyři sta.

* To je docela hodně. Pomáhá vám někdo?

O areál se starám sama. Mám jednoho spolupracovníka, který mi pomáhá, například teď svařuje nové klece. Taky sem docházejí studenti na praxe, ale péče o zvířata závisí na mně. Občas se přihlásí i nějací dobrovolníci, ale ti tu většinou dlouho nevydrží. Dalšího zaměstnance si dovolit nemohu, nejsou na to peníze. Žijeme totiž z příspěvků lidí a nepobíráme žádné dotace. Dávám si pozor na to, aby tady nebylo více zvířat, než o kolik se jich sama mohu postarat.

* Odkud pocházejí zvířata, která ve stanici máte?

Ti z volné přírody jsou od Pražanů, kteří je najdou. exotické živočichy přinášejí sami chovatelé, kteří už se o ně z nějakého důvodu nechtějí starat. Typicky jde o staré jedince vyřazené z chovu.

* Berete si za jejich umístění od chovatelů peníze?

Ne. Když útulky berou za zvířata peníze, majitele to jen popostrčí k tomu, aby je vypouštěli do volné přírody... Zvířata tady ale mám i po zemřelých majitelích. Třeba papoušky nebo i kavky.

* Někdo v Praze chová i kavky?

Ty dvě, co tu vidíte, jsou dědictvím po jednom pánovi. Ptáky měl jako velký koníček. Bohužel, když zemřel, naši ho v bytě spolu s kavkami až po dvou týdnech. S odborníky jsme se pak radili, co s nimi. U většiny zvířat totiž platí, že když jednou ochutnají lidské maso, mají sklon se k tomu vracet. Bylo riskantní je vypustit do přírody. Mohly by představovat nebezpečí například pro spící malé děti. Tak zůstaly tady.

* O odložené domácí mazlíčky se tady nestaráte?

Nemám na to kapacitu. Ochočená zvířata potřebují lidský kontakt, jinak strádají. A ten jim při množství jedinců, které mám ve stanici, nejsem schopna poskytnout.

* Jak vás napadlo zařídit si záchrannou stanici?

V 80. letech mě oslovil můj kamarád sokolník, jestli bych se neujala káněte. Pak jsem začala přijímat i další trvale handicapované ptáky. Mým původním záměrem bylo přijímat zvířata, která už nelze vypustit do volné přírody. Když jsem začínala, takový typ zařízení v České republice chyběl. Vrchol činnosti stanice byl kolem roku 2002, kdy jsme přijímali 2 500 zvířat ročně. Stanice se také několikrát stěhovala. Začínala jsem v Unhošti, dlouhou dobu jsem se o zvířata starala v Jinonicích, kde mají nyní stanici Lesy h. m. Prahy. Do Libně jsme se přestěhovali v roce 2019.

* Kromě záchranné stanice areál funguje také jako sběrné místo pro invazivní druhy.

Když se Evropská unie rozhodla zakázat chov některých zvířat, protože jako nepůvodní způsobují v přírodě škody, musela chovatelům zajistit místa, kam je mohou odevzdat. Platí to i při odchytu v přírodě. Již dříve jsem tady měla spoustu vodních želv, o které se majitelé nechtěli starat. Bylo tedy logické zažádat o povolení toto sběrné místo provozovat.

* Ve vašich teráriích žije také několik hadů, které policie zabavila v centru Prahy...

Jde o oběti byznysu. Jejich majitelé s nimi fotili turisty. Takovým způsobem se k nám dostali už holubi, sovy pálené i hadi. Od loňska jsme také certifikovaní jako záchranné centrum Citem. Tato mezinárodní dohoda reguluje obchod s některými ohroženými druhy živočichů a rostlin. Když pak Česká inspekce životního prostředí nějaké takové zvíře zabaví, putuje k nám. Mojí snahou je taková zvířata znovu zdivočet a vypustit zpátky do přírody. Aby tak zapomněla na útrapy, kterými si v životě musela projít.

* Je to možné s každým exemplářem?

U zvířat, která jsou od mládí mimo kontakt se svým druhem, většinou ne. Každé zvíře prochází na začátku života fází, kdy si vtiskuje, co je zač a k jakému druhu patří. Když není odchováno svými zvířecími rodiči, ale jiným druhem nebo lidmi, může se začít považovat za jiný druh. Nikdy s ním ale úplně nesplyne a k vlastním bývá agresivní.

* O jaké nejexotičtější zvíře jste se starala?

Pod rukama mi už prošlo ledacos. Dva a půl měsíce jsem tady měla dokonce lva... V současné době se s Českým svazem ochránců přírody snažíme o vybudování velkého centra, kam by se daly umístit i velké kočkovité šelmy. Změnou legislativy se totiž mnoho chovatelů dostalo do situace, kdy se budou muset zvířat zbavit, ale nemají je kam umístit.

Souvislosti Záchranná stanice pro divoká a exotická zvířata * Stanice sídlí na adrese Pod Šancemi 7, Praha 9. * Otevřená je každý den. * Vjezd do areálu je možný od pondělí do čtvrtka od 8 do 15.30 a v pátek od 8 do 12 hodin. * Nalezená nebo nechtěná zvířata mohou lidé do stanice umístit po domluvě na telefonním čísle +420 602 205 070 * V případě zájmu mohou lidé přispívat na provoz stanice na transparentní účet 5680246399/0800. Zdroj: www.zachranna-stanice.org

Zdroj: Mladá fronta DNES, 22. 6. 2023