Ze života pasteveckých psů (TV expres)

Vlci za humny
Pastva je jednou z metod udržování biologicky cenných lokalit kulturní krajiny. Lesostepní ekosystémy potřebují šetrný způsob obhospodařování, který umějí kopytníci nejlépe. Jenže do krajiny se vracejí vlci. Před nimi můžou ovce a kozy ochránit pastevečtí psi.

Pobočka Českého svazu ochránců přírody Libosváry se stará o cenné lokality v oblasti Českého lesa již od poloviny osmdesátých let. Třicet let tam také provozují pastvu ovcemi, kozami či jaky. Před šesti roky k jejich pastvinám dorazili vlci, obávané šelmy, pro které jsou hospodářská zvířata zpestřením jídelníčku. Jenže tento doplněk vlčí stravy je pro člověka nepříjemnou ...(tajenka), proti které se snaží chránit. Vlk je savec přísně chráněný, proto není možné v rámci zabezpečení stád počítat s jeho odlovem. Mezi další možnosti patří přímé strážení stád člověkem nebo pasteveckými psy. První možnost je ekonomicky velmi náročná a v kapitalistickém světě téměř nerealizovatelná, když péče o krajinu peníze spíš polyká, než generuje. Druhá možnost sice také něco stojí, ale jeví se jako účinná metoda celoroční ochrany dobytka před divoce žijícími vlky. „Do naší oblasti dorazili vlci v roce 2017. Nechceme, aby se naše zvířata objevila na vlčím jídelníčku. Vlci jsou mimořádně inteligentní, vynalézaví a přizpůsobiví, a tak jsme se s vymýšlením nějakých plašících zařízení nezdržovali. Byla by to ztráta času. Vsadili jsme na staletími prověřené použití pasteveckých psů. Vzhledem k tomu, že chov a použití těchto psů nemá v Čechách žádnou tradici, tak nebylo u koho získat znalosti a dovednosti potřebné k výchově samostatně pracujících pasteveckých psů. V pastevecké praxi nic neznamená sebelépe napsaný standard plemene, výstavy, zkoušky a už vůbec ne řeči chovatelů psů. V reálné praxi psi musejí čelit nejen nepřízni počasí, složitému terénu a obtížnému hmyzu, ale také svým odvěkým protivníkům. Zde nerozhoduje délka chlupu a jeho odstín nebo špatně nesený ocas či někdy až srandovně zkoušená povaha, ale houževnatost, životaschopnost, odolnost, odvaha, samostatnost, dlouhověkost a zejména schopnost být součástí stáda,“ uvádí spolek ČSOP Libosváry.

JAK SE TANČÍ S VLKY

O soužití pastevců a vlků v Českém lese natočil Prokop Pithart dokumentární film Vlci za humny. Oslovil jednoho z členů ČSOP Libosváry Františka Groessla, který před kamerou velmi poutavě vypráví, jak náročné je v dnešním světě získat pasteveckého psa. Většina lidí si představí onoho milého agilního kamaráda, který pobíhá kolem stád a reaguje na jednotlivé hvizdy ovčáka. Jenže v tomto případě se jedná o psa honáckého, který má pomoci pastevcům s přemisťováním a sháněním stád. Pastevecký pes je oproti němu na člověku nezávislé, samostatně pracující zvíře, které pobývá se stádem v ohradě celoročně a chrání ho před vlky ve chvíli, kdy lidé nejsou přítomni. A také musí dávat zvířatům přednost před člověkem. „Pastevečtí psi jsou právem doporučováni jako nejúčinnější opatření proti útokům vlků na hospodářská zvířata. Farmářům je často vytýkáno, že s pořízením pasteveckých psů váhají. Málokdo si však dokáže představit dlouhou a náročnou cestu k pracovně upotřebitelnému pasteveckém psu. Pastevečtí psi jsou naše zdaleka nejcennější a nejdražší zvířata. Zatím je přidáváme jen do stád ovcí a koz ve vlky nejohroženějších lokalitách. Pokud bude vlčích teritorií přibývat a my budeme muset takto chránit všechna naše stáda včetně skotu, budeme potřebovat minimálně čtrnáct pasteveckých psů v aktivní službě. Taková situace by již přesahovala stávající finanční, personální i organizační kapacity naší organizace a přinutila by nás radikálně změnit systém pastvy,“ odhaluje František Groessl.
Snímek Prokopa Pitharta je přitom nejen o soužití psů a stád a odhodlání domestikovaných vlků bojovat s těmi divokými ve snaze chránit hospodářská zvířata, ale také o strastiplné cestě při výchově kvalitního pasteveckého psa.

Zdroj: TV expres, 17. 7. 2023