Jak slovenští medvědi vstupují do politiky (Mladá fronta DNES)

Obavy z medvědů má 75 procent Slováků, 40 procent jich omezilo pobyt v přírodě. A tak politici začali pracovat na „souboru komplexních opatření“.

Slovensko už ví, jak na medvědy, kterých se bojí. Problém je, že plánu zřejmě neporozumějí ani lidi.
Tady je postup, který vypracovala pracovní komise ministerstva životního prostředí, ale který zní, jako by vznikl za Gustáva Husáka:
1) je nevyhnutelné posílit spolupráci mezi všemi dotčenými organizacemi;
2) posilnit akceschopnost při řešení konkrétních problémových jedinců;
3) je třeba zfunkčnit preventivní opatření, která minimalizují počet medvědů ve městech, v obcích a jejich blízkosti.
Takže takhle se tedy na medvědy musí...
Ale teď už vážně: Slovensko má problém se svými medvědy. Začátkem srpna usmrtil zásahový tým problémové zvíře, které se chodilo krmit do popelnic. V červenci během dvou dnů medvědi napadli tři lidi, přičemž jeden běžec skončil v nemocnici a jeden pejskař nedokázal zaplašit útočící medvědici ani střelbou z pistole a zastavil ji, tedy usmrtil, až když byla metr od něj, což je scéna jako ze Syna lovce medvědů. A tak zatímco stát pracuje na „souboru komplexních opatření“ (tak to nazvalo ministerstvo životního prostředí), z velkého průzkumu veřejného mínění Trnavské univerzity vyšlo najevo, že obavy z medvědů v přírodě má pětasedmdesát procent Slováků.
Nejen to. Průzkum ukázal další nečekané věci:
– víc než čtyřicet procent lidí omezilo kvůli obavám z medvědů pohyb v přírodě,
– opakovanou přítomnost medvěda ve svém bezprostředním okolí uvádělo skoro čtyřicet procent osob, – víc než tři čtvrtiny Slováků si myslí, že medvědi jsou přemnožení, – stejné množství je pro povolení regulačního lovu a 73 procent by chtělo výrazné snížení počtu medvědů. A když jsou čísla tak vysoká, hned na to skočili politici, takže z medvědů se stalo politikum. To se projevuje tím, že každý chce něco říct.
Prezidentka Zuzana Čaputová zcela čaputovsky vzkázala Slovákům, že „není správné podceňovat ani ignorovat střety medvěda s člověkem“. Ministr životního prostředí Milan Chrenko oznámil, že „situace je vážná a stát ji bude muset řešit“. A taky odhalil Slovensku zásadní novinu, že „medvěd nepatří do intravilánu obcí“. A razantní předseda parlamentu Boris Kollár vystoupil s požadavkem odstřelu „ľudožrúta“, protože nemůžeme čekat, „až roztrhá první dítě“. Své si o medvědech řekla i uskupení Maďarské fórum – Občanští demokraté Slovenska (sdělení: „Není čas na výmluvy“) či Romská koalice.
Protože medvědi vtrhli do politiky, začalo už i házení bahnem, kdo za to může. Maďarské fórum říká, že „vinu nesou vlády Směru a tři roky vlády chaosu s Matovičem a Hegerem, kdy odborník strany OĽANO se dokonce snažil přesvědčit veřejnost, že medvěd je vegetarián“. Schytali to i expremiéři Robert Fico a Pellegrini, že už dávno věděli, jaký problém vznikl, ale nedali povolení k odstřelu, a „teď pobíhají před kamerami, místo aby přiznali zodpovědnost“.
Pravdou zřejmě je, že problém je trochu složitější. V první řadě není jasné, kolik těch medvědů je a jestli se opravdu přemnožili. Odhady totiž mají hodně gumový rozptyl. Zatímco odborníci z Karlovy univerzity a České zemědělské univerzity za použití vědeckých modelů napočítali maximálně 1275 jedinců, myslivci si myslí, že jich možná je až 3 200, a politici taky. Šéf parlamentu Kollár prorokuje, že jich bude „dokonce pět tisíc, pokud se s tím nebude nic dělat“.
Je otázka, co je realita a co je optika. Slováci totiž mají pocit, že medvědi jsou všude, protože všude jsou hlavně lidé, kteří mají po ruce mobil s foťákem a sociálními sítěmi. Kromě toho jsou na Slovensku v přírodě tisíce fotopastí. „Medvědi ztratili soukromí a kdekoliv se objeví, do hodiny o tom obrazně řečeno ví půl Slovenska,“ řekla ochranářka přírody Janka Zajaková.
Ten hlavní problém je totiž možná jinde než v číslech. Medvědi ztratili plachost, protože zjistili, že nejvíc jídla najdou u lidských sídel. Vybírají popelnice na okrajích měst, ale i v chatových osadách a u hotelů. A taky je lákají vnadidla na divočáky, protože to, co má ráda černá zvěř, chutná i medvědovi. Pozor: na Slovensku je vnadidel více než 6700, některá pro odstřel, jiná jako fotopast pro hezké snímky. A potíž je, že tato vnadidla jsou třeba jen sto metrů od turistických tras, cyklostezek, zemědělských objektů a výletních cílů. Ale není jich málo ani poblíž škol. Například ochránce přírody Juraj Lukáč řekl, že v Liptovské Revúci je jedno vnadidlo pouhých 250 metrů od školy s mateřskou školou.
„A tak v těsné blízkosti lidí každý rok vyrůstají nová medvíďata, která už nemají strach z člověka a budou tam automaticky vodit i mláďata,“ řekl předseda Slovenské zemědělské komory Emil Macho. „Takže to začne ještě víc gradovat.“
Co s tím? Ochranáři říkají, že základem je přestat medvědy krmit. Druhá strana říká, že má začít regulační odstřel. První strana argumentuje tím, že medvědi zabili za posledních dvacet let jen jednoho člověka, zatímco tři měli na svědomí krokodýli, o psech nemluvě, ti zabili osmnáct lidí. Ale tak jednoduché to není. Lesáci mají statistiku, že pokud je jejich zaměstnanec při setkání s medvědem třeba jen zraněn, trvá průměrná pracovní neschopnost dva měsíce. To nevypadá jen na poškrábání.
Ale věci se ujala již zmíněná pracovní skupina, která pracuje na „souboru komplexních opatření“, což je název, který vyděsí řadu pamětníků minulého režimu.
Bere se to od podlahy, takže v pracovní skupině jsou „kvůli dosažení efektivní a intenzivní spolupráce“ nejen zástupci ministerstev životního prostředí, zemědělci, ochranáři, myslivci, a dokonce armáda, ale kromě jiných i včelaři. Jistě proto, že největší pochoutkou medvěda býval med, tedy než podobně jako kdysi Méďa Béďa zjistil, že mnohem větší dobroty najde v popelnicích a koších.

Zdroj: Mladá fronta DNES, 8. 8. 2023