Kniha ukazuje historii šumavských lesů prostřednictvím starých lesnických map (ČTK)

Lesy na Šumavě se za posledních víc než 150 let příliš nezměnily. Dokládají to desítky historických lesnických map, které letos správa parku vydala v nové knize Atlas historických lesních map Šumavy. Obsahuje reprodukce map, které šumavští lesníci ručně malovali na území většiny dnešní chráněné krajinné oblasti a téměř celého Národního parku Šumava, řekl ČTK ředitel správy parku Pavel Hubený.

"Jsou tam reprodukce map od poloviny 19. století do poloviny 20. století, tedy ty nejstarší mapy, a jsou zajímavé v tom, že tam uvidíte, jak jsou lesy staré, co tam rostlo, kde se kácelo a co se kácelo. Obsahují také množství starých pomístních názvů - schwarzenberských a německých. A ty mapy jsou krásné, protože je malovali ručně lesničtí taxátoři, kteří lesy vyměřovali. Jsou jako obrazy," řekl Hubený, který mapy doplnil komentářem a také například grafy věkových struktur porostů k jednotlivým mapám. "Ty dokumentují realitu, že třeba většina dnešních stromů v daném lese pochází z roku 1890, ale do dneška se tam zachovalo i deset procent dvěstěletých stromů," popsal.

Lesníci dříve mapy vytvářeli zejména proto, aby mohli zjistit, kolik dřeva a jakých druhů v jednotlivých revírech roste, jak se dá dobře prodat a co se dá vymýtit. Z pohledu ochrany přírody je dnes podle Hubeného cenné, že z map je patrné, že současné šumavské lesy jsou pokračováním lesů původních. "Že nedošlo k nějakému přerušení vichřicí, kůrovcovou kalamitou, ke startu od nuly. Je tam úplně přesně vidět, že u některých kousků lesa se to stalo, ale většina lesa vichřici v nějakém stadiu nějakým způsobem přežila, takže vidíte, že lesy na Šumavě jsou pořád skoro stejné a pořád stejně živé," řekl.

Prohlížení starých lesnických map, které lesníci malovali pro danou lokalitu každých deset let, je podle něj trochu detektivní a vzrušující příběh. Kniha není určená jen pro odborníky, zaujmout může každého, kdo má rád Šumavu a šumavské lesy. S trochou znalosti terénu mohou i lidé, kteří běžně s lesnickými mapami nepracují, vyrazit do lesa porovnávat současný stav se starými mapami.

Skeny map, shromážděné z archivů, mají správci parku už řadu let a občas s nimi i pracovali. "Říkal jsem si ale, že je to velká škoda nezveřejnit," uvedl Hubený. Mapy se nedochovaly všechny, u některých území je ale k dispozici jejich celá řada v průběhu století. Sérii od roku 1858 do roku 1948 má například oblast Bližší Lhoty a Smrčiny. Díky tomu lze porovnávat, jak se v dané době les měnil, jak byl starý, co se kdy vytěžilo a i dnes je možné najít na místě stejné stromy jako v předminulém století. "Na Smrčině, která je dnes v první zóně, je skupina starých buků, které byly už v mapě v roce 1860 značené jako staré buky. A jsou tam pořád," dodal Hubený.

Zdroj: ČTK, Plzeň, 29. 8. 2023