Studie radioaktivity divočáků na Šumavě (ČT 1)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Pavla Kosíková, moderátorka
Divoká prasata na Šumavě jsou radioaktivní mnohem déle než od havárie v Černobylu. Vyplývá to z nejnovější studie vědců vídeňské technické univerzity. Kontaminaci zvířat přepisují jaderným testům ze šedesátých let minulého století. Kvůli radiaci musí zhruba třetina odlovených divočáků na Šumavě skončit v kafilerii.
Zdeněk Mlnařík, redaktor
Ročně odloví myslivci v celém Národním parku kolem 400 divočáků. Maso každého třetího zvířete nesmí nikdo jíst. Nejvíc kontaminované jsou oblasti na západě Šumavy. Naopak v Borových Ladech nebo na stožecku není kontrola divočáků kvůli radiaci nutná.
Jan Kozel, náměstek ředitele Národního parku Šumava
Na Prášilech a na Srní, ten podíl těch kontaminovaných divočáků je kolem 70-80 %, na jihu, na Stožci je to opačné, tam je třeba 20-30 pozitivních.
Zdeněk Mlnařík, redaktor
Radioaktivitu v sobě zadržuje podzemní houba Jelenka obecná. Dosud vědci předpokládali, že jde o následek havárie v Černobylu v dubnu 1986.
Petr KAHUDA, referent lesního provozu, NP Šumava
Po dešti ta plodnice může být i vidět, že si ji člověk může jako všimnout na povrchu půdy, no a ty prasata ji vyhrabávají, živí se tou jelenkou a tím do sebe dostávají to radioaktivní cesium.
Zdeněk Mlnařík, redaktor
Vzorky masa divočáků odebírané v bavorském parku potvrzují, že půdu kontaminovaly už jaderné testy v šedesátých letech. Na opačné straně hranice končí v kafilerii až 90 % černé zvěře a část začala migrovat i do vyšších poloh Šumavy.
Pavel Hubený, ředitel NP Šumava
Ještě nedávno podklad divočáka někde okolo 1 300 m byla fakt vzácnost. A teď vidíme, že tam třeba jde celá skupina z toho Bavorska a zdržuje se tam nějakou delší dobu.
Zdeněk Mlnařík, redaktor
Cesium se do půdy vstřebává pomalu a má poločas rozpadu 30. Let. V potravě divokých prasat tak ještě další dekády zůstane. Zdeněk Mlnařík, Česká televize, Šumava.
Pavla Kosíková, moderátorka
Dnešní Události v regionech jsou na konci, zítra v 18 hodin tu ale budou další. Těším se u nich na viděnou.
Reportáž najdete zde