Svůj život zasvětil záchraně kamzíků (Bruntálský region)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
JESENÍKY, MĚSTO ALBRECHTICE
Chovatelská kamzičí oblast Hrubý Jeseník vznikla 7. června 1979. Při ní vznikl i poradní sbor pro chov kamzíků, jehož tajemníkem byl Jiří Mlčoušek z Města Albrechtic, dodnes uznávaný odborník na chov kamzíků v Jeseníkách.
Inženýr Jiří Mlčoušek odváděl v letech 1961 až 2004 obrovský kus práce ve prospěch kamzičí zvěře v Jeseníkách. "Dělal jsem myslivost na podniku v Krnově u Severomoravských státních lesů. Ochrana kamzíků měla úroveň, bylo jich v Jeseníkách okolo tisícovky. Dnes je jich jenom dvě stě," řekl Jiří Mlčoušek. Dnešní nízký početní stav kamzičí zvěře vnímá jako smutný. Vždyť ochraně kamzíků věnoval celý svůj profesní život.
Jak lesní inženýr podotkl, v České republice žijí kamzíci prakticky pouze na dvou místech: v Jeseníkách a Lužických horách, kde byli vysazeni o sedm let dříve. Zástupci obou míst si vzájemně vyměňovali zkušenosti, ale po roce 1989 to prý jde s kamzíky spíše z kopce. "Rozbily se honitby na cimprcampr, kamzík v tisícihektarové honitbě nebude. Prostě čím víc hranic, tím méně kamzíků, to se týká i zvěře celkově. Je to smutné, ale bohužel," uvedl Mlčoušek.
Pro ostatní odborníky na kamzíky je Jiří Mlčoušek ohromnou studnicí nejen informací, kontaktů, ale především lesnického moudra. "Opravdu s těmi kamzíky žije celý život. Musíme si přiznat, že se nám i díky Jiřímu Mlčouškovi už něco pro záchranu kamzíků v Jeseníkách udělat povedlo, už nám svítí pověstné světýlko na konci tunelu," těšil se předseda občanského sdružení Jesenický kamzík Zdeněk Pavlíček
Pomoc kolegů odborníků Jiří Mlčoušek nutně potřeboval. Když onemocněl, záchranu kamzíků musel někdo dotáhnout do konce. "Jsem hrozně rád, že se našli pokračovatelé nastoupeného díla, že naše snahy nezhasly. Dříve byli kamzíci definováni jako vzácná kulturní hodnota masivu Hrubý Jeseník. A najednou jsou to po roce 1989 hrozní škůdci," zlobil se šestašedesátiletý Jiří Mlčoušek, který trávil v lese čas od svých třiadvaceti let.
Už když si člověk představí tu dřinu za posledních sto let, co s kamzíky v Jeseníkách byla, vůbec vypiplat pár prvních kousků, to nebylo nic snadného. To by zřejmě současná generace neuměla. Ani za peníze z Evropské unie. Nikdo nepoleze do obůrky v metrech sněhu s bednou kamzíků. Takže jsme se rozhodli kamzíky střílet a likvidovat. S tím se nikdy nemohu smířit. Jsme to ale generace," láteřil Mlčoušek, autor skvělé knihy Kamzíci v Jeseníkách za úsvitu a za soumraku. Úsvit je v podání jeho poutavé knihy datem vysazení kamzíků v Jeseníkách - 22. února 2012, za soumrak považuje symbolicky současný pohled na kamzíky z oficiálních míst, která tvrdí, že jako nepůvodní zvíře Jeseníků kamzík do zdejší přírody nepatří. Mlčoušek je jiného mínění.
Chovatelská kamzičí oblast Hrubý Jeseník vznikla 7. června 1979. Při ní vznikl i poradní sbor pro chov kamzíků, jehož tajemníkem byl Jiří Mlčoušek z Města Albrechtic, dodnes uznávaný odborník na chov kamzíků v Jeseníkách.
Inženýr Jiří Mlčoušek odváděl v letech 1961 až 2004 obrovský kus práce ve prospěch kamzičí zvěře v Jeseníkách. "Dělal jsem myslivost na podniku v Krnově u Severomoravských státních lesů. Ochrana kamzíků měla úroveň, bylo jich v Jeseníkách okolo tisícovky. Dnes je jich jenom dvě stě," řekl Jiří Mlčoušek. Dnešní nízký početní stav kamzičí zvěře vnímá jako smutný. Vždyť ochraně kamzíků věnoval celý svůj profesní život.
Jak lesní inženýr podotkl, v České republice žijí kamzíci prakticky pouze na dvou místech: v Jeseníkách a Lužických horách, kde byli vysazeni o sedm let dříve. Zástupci obou míst si vzájemně vyměňovali zkušenosti, ale po roce 1989 to prý jde s kamzíky spíše z kopce. "Rozbily se honitby na cimprcampr, kamzík v tisícihektarové honitbě nebude. Prostě čím víc hranic, tím méně kamzíků, to se týká i zvěře celkově. Je to smutné, ale bohužel," uvedl Mlčoušek.
Pro ostatní odborníky na kamzíky je Jiří Mlčoušek ohromnou studnicí nejen informací, kontaktů, ale především lesnického moudra. "Opravdu s těmi kamzíky žije celý život. Musíme si přiznat, že se nám i díky Jiřímu Mlčouškovi už něco pro záchranu kamzíků v Jeseníkách udělat povedlo, už nám svítí pověstné světýlko na konci tunelu," těšil se předseda občanského sdružení Jesenický kamzík Zdeněk Pavlíček
Pomoc kolegů odborníků Jiří Mlčoušek nutně potřeboval. Když onemocněl, záchranu kamzíků musel někdo dotáhnout do konce. "Jsem hrozně rád, že se našli pokračovatelé nastoupeného díla, že naše snahy nezhasly. Dříve byli kamzíci definováni jako vzácná kulturní hodnota masivu Hrubý Jeseník. A najednou jsou to po roce 1989 hrozní škůdci," zlobil se šestašedesátiletý Jiří Mlčoušek, který trávil v lese čas od svých třiadvaceti let.
Už když si člověk představí tu dřinu za posledních sto let, co s kamzíky v Jeseníkách byla, vůbec vypiplat pár prvních kousků, to nebylo nic snadného. To by zřejmě současná generace neuměla. Ani za peníze z Evropské unie. Nikdo nepoleze do obůrky v metrech sněhu s bednou kamzíků. Takže jsme se rozhodli kamzíky střílet a likvidovat. S tím se nikdy nemohu smířit. Jsme to ale generace," láteřil Mlčoušek, autor skvělé knihy Kamzíci v Jeseníkách za úsvitu a za soumraku. Úsvit je v podání jeho poutavé knihy datem vysazení kamzíků v Jeseníkách - 22. února 2012, za soumrak považuje symbolicky současný pohled na kamzíky z oficiálních míst, která tvrdí, že jako nepůvodní zvíře Jeseníků kamzík do zdejší přírody nepatří. Mlčoušek je jiného mínění.
Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.