Prase doleva, aneb jak do pole na divočáky (Havlíčkobrodský deník)

Vlčatín – Redukovat počty divokých prasat, a zabránit tak dalším škodám na kukuřičném poli u Vlčatína.

S takovými úkoly se přijely popasovat desítky přátel myslivosti. Nechyběl mezi nimi Antonín Novák, předseda společnosti Liber, která pole obhospodařuje. „Inicioval jsem tuto naháňku, protože divočáků je tu opravdu hodně,” řekl Novák s pohledem na více jak padesátihektarový lán kukuřice.

Ráj pro prase

Pro divoká prasata jsou taková kukuřičná pole doslova rájem. „Je to dobrý úkryt s velkým množstvím potravy,” poznamenal při debatě s kolegy jeden ze stovky myslivců před slavnostním nástupem. Pohled na muže a ženy v zelených kamizolách, s nablýskanými puškami a nedočkavými psy byl úchvatný.

„Nestřílejte do leče, ale pouze ven z ní,” upozornil při nástupu všechny střelce hospodář rudíkovských myslivců Jaromír Dobrovolný a poukázal tím na fakt, že mezi kukuřičnými klasy se budou pohybovat honci, které následně Dobrovolný rozestavil do rojnice po severní straně kukuřičného lánu. Střelci se rozprostřeli po jeho obvodu. Na signální zatroubení se třicítka honců vydala do pole. Pokřiky „hušááá heej” vyháněli zvěř z leče a zároveň se ubezpečovali o přítomnosti svých kolegů.

Zelená tma

Mezi dvoumetrovými klasy můžete vidět jen dopředu, protože kukuřice je naseta v řádcích. Do stran dohlédnete pouze na několik metrů, pak už následuje jen zelená tma. Při postupu se od mého souseda po pravici mezi obvyklými pokřiky „hušááá heej” ozvalo z ničeho nic „prase doleva”. Zkoprněl jsem a nevěděl, co čekat. A než jsem si tuto kusou informaci přeložil do svého jazyka, tak se něco černého mihlo asi pět metrů přede mnou. Vté chvíli by se ve mně krve nedořezal.

To ale nebylo zdaleka vše. Po pár minutách se opět ozvalo „prase doleva”.

Tentokrát jsem ale už bezpečně věděl, o co běží a hlavně, co běží. Napnul jsem sluch na maximum, přikrčil se a hledal mezi kukuřičnými klasy něco rychlého a tmavého. Po chvíli proběhlo pár kroků přede mnou hnědočerné sele. Opravdu hrdě jsem zvolal „prase doleva” a stejné hlášení se linulo od kolegů ve směru, kterým divočák prchal před nebezpečím. Podobně jako několik dalších kusů se jej následně podařilo myslivcům ulovit.

Organizaci naháňky ocenil předseda zemědělského družstva: „Uvědomuji si, jak je pro myslivce těžké prasata dostat. Oceňuji ale jejich snahu a to, že sehnali takovou skupinu, která divočáky potrápila. Postavili se k tomu čelem a za to jim patří velké díky,” pronesl Novák.

Oči myslivců zářily stejně jako nablýskané hlavně kulovnic. Spojili příjemné s užitečným. Pomohli omezit škody na kukuřici a taky mírně stav divočáků v honitbě.„Jsou stále chytřejší než my,” poznamenal Dobrovolný.