Nad Olšinou zněly lesní rohy (Českokrumlovský deník)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Trubači dodávají myslivosti důstojnost a obřad, shodují se milovníci trubačské hudby
Olšina
O tom, že hudba léčí není pochyb, stejně tak může zlepšovat náladu či prospívat i jinak. Dokladem toho mohou být třeba i vyznavači lesních rohů, kteří si v sobotu dali své dostaveníčko na Olšině. Jeden příběh za všechny:
"Před šestnácti lety jsem měl těžký úraz a přestal jsem vidět na pravé oko," zavzpomínal Jan Jeniš z Lipníku nad Bečvou. On sám, do té doby myslivec, musel odložit pušku a v tu chvíli se ptal sám sebe: "Co ale budu dělat na honech?" A tak si zakoupil lesní roh a stal se mysliveckým trubačem. "Začali jsme ve třech lidech, dnes je nás ve sboru přes dvacet. Troubí už i naši synové i vnukové," dodal Jan Jeniš. Jeho slova podporuje i fakt, že zatímco například v roce 1999 se na tehdy čtvrté Národní soutěži v Rožnově pod Radhoštěm sešlo 27 trubačů, vloni v Náměšti na Hané se jich sjelo 270.
Na Olšinu se letos přihlásilo 290 trubačů a trubaček, protože tato tradice už učarovala mnoha ženám. Dlužno dodat happy end Jana Jeniše. Po oněch šestnácti letech medicína pokročila tak, že se mohl podrobit operaci a už opět vidí na obě oči. Bez diskuze je, že mu k tomu dopomohla i hudba. Trubačství dodává myslivosti jakýsi zvláštní punc či důstojnost. Jak sami trubači říkají, není to jen o tom, přijít a někde něco ulovit. Je to obřad. Jak v sobotu uvedl za pořadatele Petr Král, na letošní sedmnáctý ročník Národní soutěže mysliveckých trubačů si na Olšinu přijelo jednak zahrát, ale i podívat se dohromady kolem čtyř stovek lidí.
Olšina
O tom, že hudba léčí není pochyb, stejně tak může zlepšovat náladu či prospívat i jinak. Dokladem toho mohou být třeba i vyznavači lesních rohů, kteří si v sobotu dali své dostaveníčko na Olšině. Jeden příběh za všechny:
"Před šestnácti lety jsem měl těžký úraz a přestal jsem vidět na pravé oko," zavzpomínal Jan Jeniš z Lipníku nad Bečvou. On sám, do té doby myslivec, musel odložit pušku a v tu chvíli se ptal sám sebe: "Co ale budu dělat na honech?" A tak si zakoupil lesní roh a stal se mysliveckým trubačem. "Začali jsme ve třech lidech, dnes je nás ve sboru přes dvacet. Troubí už i naši synové i vnukové," dodal Jan Jeniš. Jeho slova podporuje i fakt, že zatímco například v roce 1999 se na tehdy čtvrté Národní soutěži v Rožnově pod Radhoštěm sešlo 27 trubačů, vloni v Náměšti na Hané se jich sjelo 270.
Na Olšinu se letos přihlásilo 290 trubačů a trubaček, protože tato tradice už učarovala mnoha ženám. Dlužno dodat happy end Jana Jeniše. Po oněch šestnácti letech medicína pokročila tak, že se mohl podrobit operaci a už opět vidí na obě oči. Bez diskuze je, že mu k tomu dopomohla i hudba. Trubačství dodává myslivosti jakýsi zvláštní punc či důstojnost. Jak sami trubači říkají, není to jen o tom, přijít a někde něco ulovit. Je to obřad. Jak v sobotu uvedl za pořadatele Petr Král, na letošní sedmnáctý ročník Národní soutěže mysliveckých trubačů si na Olšinu přijelo jednak zahrát, ale i podívat se dohromady kolem čtyř stovek lidí.