Tokání tetřeva hlušce se opět nese šumavskými lesy (novinky.cz)

Tetřev hlušec, majestátní a erbovní pták Šumavy, pták roku, který u nás téměř vyhynul. V posledních letech jeho počty pomalu narůstají. I kvůli tomu, že mají klid při tokání, jehož jsou šumavské lesy svědky v těchto dnech.

Hlavní území evropského výskytu tetřeva je Skandinávie, Pobaltí, Bělorusko a Rusko. Území obývané tetřevem se však postupně zmenšuje. Vyhynul již v Irsku, Belgii, Dánsku, Makedonii, Anglii a Portugalsku. V některých státech, jako je například Česko, se vyskytuje pouze ostrůvkovitě ve vyšších nadmořských polohách. Většina žije na Šumavě

Ještě v první polovině dvacátého století byl tetřev hlušec rozšířený po celém území Šumavy včetně podhůří. V souvislosti s rozvojem moderní civilizace začal v průběhu dvacátého století jeho počet klesat. Nepříznivý trend se zastavil až v devadesátých letech.

Dnes můžeme tetřeva ojediněle spatřit v Krkonoších, Krušných horách, Českém lese a v Jeseníkách. Populace na Šumavě je tedy v současné době jedinou životaschopnou v tuzemsku.

Slepice se páří s dominantním kohoutem. Pak odlétá na další tokaniště, kde se pro jistotu opět spáří s nejsilnějším kohoutem.

„Jádrem současného rozšíření tetřeva hlušce na Šumavě je především její centrální a západní část. Jsou to hlavně pláně modravské a kvildské, vysoké polohy železnorudské hornatiny, včetně kotliny horní Křemelné. Významným útočištěm je rovněž celý hřeben Královského hvozdu,” jmenuje zoolog Bufka.

V jihovýchodní části pohoří se tetřev vyskytuje spíše roztroušeně. Ojedinělý výskyt je z Boubínské a Želnavské hornatiny. Některá pozorování v okolí Strážného, Borových Lad souvisejí i s vypouštěním uměle odchovaných jedinců v rámci projektu posílení populace. Umělý odchov tetřevů funguje od roku 1988 v Mlynářovicích u Volar na Prachaticku.

Lesníci se tu snaží vypouštět už větší kuřata do šumavských lesů. „Devadesát procent bohužel okamžitě sežerou dravci,” říká Miroslav Zušťák, vedoucí mlynářovického polesí.Sokové si navzájem vytrhávají peří a tlučou se křídly. Když jim dojdou síly, jen proti sobě tokají, obcházejí se.

Finančně velmi náročné pokusy vrátit tetřeva zpátky do lesa proběhly v Česku na několika místech – v Krkonoších, Jeseníkách, v Českém lese a v Brdech. Žádný však nepřinesl očekávané výsledky. Ani v západní Evropě, kde programy rovněž probíhaly, nevedly k vytvoření dlouhodobé životaschopné populace.

„Příčin může být několik. Od nepřipravenosti v zajetí odchovaných ptáků na podmínky života ve volné přírodě, přes vysoký počet dravců až k nevhodným způsobům vypouštění,” přemýšlí Zušťák. Když tokají, neslyší

Samci a samice žijí celý rok odděleně a ke společným setkáním dochází pouze v období rozmnožování. Tok začíná v průběhu března a trvá do května. „Kohouti tokají na tradičních místech – tokaništích, která využívají desítky let. Vzdálenost tokanišť v neporušeném lese je obvykle okolo dvou kilometrů. Slepice a mladší kohouti navštěvují několik tokanišť. Slepice se zde páří s dominantním kohoutem a pak odlétá na další tokaniště, kde se opět páří s nejsilnějším kohoutem,” popisuje šumavský lesník Karel Plaňanský.

Tetřeví kohout na tokaniště přichází někdy pěšky, jindy přilétne pod vyhlédnutý strom a hlasitým plácáním letek vzletí na svou větev.

Než se usadí, několikrát zavrzá, zakrká, často se i šeptavě roztoká, ale brzy přestane. „Mohutně roztřepe peří a vbrzku krká nebo si několikrát zaklepe, což je zvuk, jako když o sebe ťuknou dvě dřevěné hůlky. To už většinou svítá a klepání tetřeva se zrychluje, až najednou přejde v trylek podobný odzátkování láhve,” popisuje Plaňanský. Myslivci říkají, že už tvoří verše.

„První klepání nazývají počítáním, které se zrychluje v trylek či výlusk a končí málo slyšitelným sípáním nebo také broušením trvajícím pouze dvě až tři vteřiny,” uvádí Plaňanský.

Právě v těchto okamžicích má velký pták sníženou sluchovou vnímavost a pozorovatel se může o několik kroků přiblížit. „Proto si získal druhové jméno hlušec,” vysvětluje Plaňanský. Dobrý tetřev tok několikrát za sebou opakuje. Starý kohout už vynechává, dělá přestávky a ostražitě sleduje okolí a naslouchá, nejsou-li pod stromem slípky.

Když se tetřeví nevěsty začnou ozývat, slétne k nim na zem. Znovu u nich začíná tokat a jako paša obchází celý svůj harém. Na tokaniště je často přilákán cizí kohout a začíná boj. Sokové si navzájem vytrhávají peří a tlučou se křídly. Když jim dojdou síly, jen proti sobě tokají, obcházejí se a snaží se jeden druhého zastrašit. V době toku bývají agresivní

„Během roku jsou tetřevi velmi plaší. Když ale přijde doba toku, bývají agresivní a je problém je nakrmit. Není nic výjimečného, že tetřeví kohout napadne ošetřovatelku. Má ohromnou sílu a často vše končí modřinami,” uvádí Miroslav Zušťák

Oplodněná samice si na vhodném místě, často v blízkosti tokaniště, najde či vyhrabe jamku, kterou jen trochu vystele zbytky rostlin.

Nejčastěji poblíž kmene stromu. Slepice na hnízdo zasedne po snesení předposledního nebo posledního vejce a zahřívá je po dobu přibližně 28 dní. Kuřata se začnou líhnout během června a vylíhnou se během jednoho dne.V okamžiku tokání má tetřev sníženou sluchovou vnímavost. Proto si získal druhové jméno hlušec.