Ochránci přírody počítají sovy v Českém lese (Tachovský deník)

Tachovsko – Dnes už se moc často večer do lesa nechodí. A přitom je to takový pěkný zážitek. V této době jej ozvláštňuje i možnost poslechnout si houkání všech druhů sov, které právě v této době hnízdí. Houkání sovy je vlastně její zpěv.

A co ptačí zpěv znamená? Ptáci mají velmi náročný způsob pohybu, tedy let. A to znamená, že si nemohou dovolit mít velké zásoby v těle. Pták se nemůže vykrmit, protože by pak musel nadbytečnou váhu v letu vláčet sebou a příliš by se vysiloval. Tudíž každý den musí sehnat dostatek potravy, aby ukojil své nemalé energetické nároky. To je dost těžké, i když se pták stará jen sám o sebe. Mnohem horší je to v době, kdy má na hnízdě mláďata, které musí dostatečně nakrmit. Potřeba potravy je tak velká, že pták musí uhájit určitou oblast v okolí hnízda před ostatními jedinci, protože při krmení mláďat nemůže létat nikam daleko. A obhajobu této oblasti – hnízdního okrsku, vyhlašuje právě zpěvem. A vyhání jedince svého druhu, protože ti sbírají přesně stejnou potravu jako on. Těchto ptačích zvyků využívají ornitologové k vyhledávání ptáků. Pustí­li nahrávku hlasu, soudí pták příslušného druhu, že má v revíru vetřelce, a začne intenzivně zpívat, případně letí nepřítele vyhledat. Tak spolehlivě zjistíme přítomnost ptáka, který by třeba jinak spíše ztichl a snažil se skrýt.

To se používá i k monitoringu, tedy k sledování jak se vyvíjí početnost jednotlivých druhů. Když budeme rok po roce chodit na stejná místa v stejnou dobu a stejným způsobem budeme zjišťovat nějaký ptačí druh, můžeme zjištěné počty srovnávat a když vydržíme tuto činnost provozovat dlouhodobě, můžeme vypozorovat, zda daný druh přibývá nebo ubývá. Když to pak dělá více lidí na různých místech, můžeme zhodnotit situaci na velkém území, například v celé republice.

Jedna ze směrnic Evropské unie pak ukládá členským státům monitoring řady ohrožených druhů. A tady jsme zpátky u našich sov. Mnohé z nich jsou ohrožené, takže je povinnost je sledovat. Patří mezi ně i dva naše nejmenší druhy sov, kulíšek nejmenší a sýc rousný. První z nich pro sovy netypicky píská, druhý vydává montánní bublavé volání, Každé tři roky se sčítají a v projektu pro ČR nezůstalo ani Tachovsko stranou. V tříletých odstupech se sčítá i v Českém lese. Postarali se o to členové tachovské organizace Českého svazu ochránců přírody. Atak po sčítáních v roce 2006 a 2009 i letos vyjíždí pánové Eidelpes, Krupička, Pavlásek a Spannbauer na pravidelné trasy a s nahrávkou hlasu sčítají kulíška i „rousňáka”. Letos, kdy se v celé republice šetří státní prostředky, byl rozsah sčítání omezen a Česky les z projektu vypadl, Tachovští ochranáři se však z nevelkého rozpočtu své organizace rozhodli sčítání provést a tak i v Českém lese v monitoringu pokračujeme.