Jak se zachraňují zvířata? (Moravskoslezský deník)

Ne každý živočich, který vypadá bezprizorně, potřebuje vaši pomoc. Pokud třeba zdravé ptáče projde lidskýma rukama, má jen minimální šanci na přežití.

Možná se vám to také stalo. Našli jste poraněného ptáka nebo jiné zvíře a nevěděli, jak mu pomoci.
Petr Kolomazník z občanského sdružení Merlin, které se specializuje hlavně na záchranu dravců a sov, radí následující: "Mládě dejte do krabice s výstelkou, což může být nějaký hadr, natrhaný papír nebo hobliny, a kontaktujte sokolníky nebo záchrannou stanici ve vašem okolí. Mláděti nedávejte vodu ani žádné krmení. Udržujte ho v teple. U poraněného dospělce je postup stejný. Zahřát se potřebuje jen v zimě."
Se sbíráním mláďat obecně ale buďte opatrní. Pokud viditelně nestrádají nebo nejsou poraněná a nehrozí jim nějaké bezprostřední nebezpečí, je lépe ponechat je jejich osudu.
"Dvě třetiny přijatých zvířat jsou mláďata, z nichž tři čtvrtiny lidé seberou zbytečně.
Můžou to být čerstvě vylíhlá ptáčata, zajíčci nebo třeba srnečky," říká Věra Aladzasová-Přibylová, vedoucí pražské Záchranné stanice Jinonice. "Dřív to tak nebylo. Mám pocit, že biologické znalosti široké veřejnosti jsou čím dál tím horší. Lidé si myslí, že na všechno musí existovat nějaká instituce, která vyřeší problémy za ně."
A jaký je osud takových zbytečně sebraných mláďat?
"Vrací se do přírody, ale je u nich samozřejmě daleko vyšší úmrtnost než u těch, která vychovali rodiče. Málo se ví, že 60 až 90 procent mláďat narozených v daném roce nepřežije první zimu svého života. U těch, která prošla lidskýma rukama je to podstatně víc. Ten handicap, že je neuvádí do života vlastní rodiče, je obrovský," vysvětluje odbornice.
Podle Věry Aladzasové-Přibylové je nejhorší, že si tento fakt lidé nenechají vysvětlit. "Nezapomenu na paní, která přinesla tři malé zajíčky, čerstvě narozené, ještě vlhké, že na ně zaútočily straky. Vysvětlovala jsem jí, že je měla přiklopit kyblíkem a počkat, až straky odletí, ale ona trvala na tom, že je zachránila. Zajíčci za dva dny uhynuli, protože se nenapili mleziva a byli bez protilátek," dodává žena, která se zraněným živočichům věnuje už 29 let.
O to smutnější je, že její záchranná stanice by sama potřebovala zachránit. "Loni jsme se potýkali s existenčními problémy, tak jsem oslovila ředitele Lesů České republiky, jestli bych nemohla pracovat pod jejich hlavičkou. On souhlasil. Jenže postupně se to vyvinulo tak, že Lesy ČR vybudovaly svou vlastní záchrannou stanici a my odcházíme s tím, že se nadále budeme věnovat trvale handicapovaným jedincům, které nelze vypustit do přírody. Tu ostatní činnost přenecháváme Lesům ČR. Zatím nevím, kam se přestěhujeme. Do podzimu máme výpověď, jednáme o několika místech, ale jistého nemáme nic," vysvětluje svou momentální situaci.

Poštolky vedou
Mezi osazenstvem městských záchranných stanic jednoznačně převažují ptáci, například kosové, poštolky, labutě, sojky, divoké kachny, sýkorky a podobně. Ze savců bývá nejčastějším hostem ježek, konkrétně jeho pozdní nedorostlá mláďata, která nejsou schopna úspěšně přezimovat.
Na stanici Merlin v Cholupicích, kde se momentálně starají asi o 50 zvířat, tomu není jinak. "Když pomineme městské holuby, o které samozřejmě pečujeme také, nejčastěji zachraňovaným živočichem v České republice je poštolka obecná. Koncem jara a začátkem léta to jsou poštolčí mláďata. Vypadávají z hnízd, podnikají první nedokonalé lety, vrážejí do překážek, padají na zem.
Jsou jich stovky. Bez naší pomoci moc šancí nemají.
V průběhu roku to jsou úrazy od nárazů do elektrického vedení, plotů a oken," vyjmenovává Petr Kolomazník.
"Často také vyjíždíme k labutím. Když byly silné mrazy, tak během odpočinku přimrzávaly. Velmi časté úrazy jsou po srážkách s auty. Praha je plná velkých zvířat, v nedávné minulosti výhradně lesních.
Lišky, kuny, divoká prasata, srnky, mufloni. Jejich srážky jsou časté a bývají většinou fatální."
Poraněným zvířatům se na záchranné stanici dostane všeho kromě specializované veterinární péče. To znamená první pomoc, péče během léčení, u dospělců rehabilitace a příprava na vypuštění.
U mláďat to je krmení a výuka hledání potravy. Lovci se učí lovit. Bez této průpravy totiž ve volné přírodě nemají šanci na přežití.
Tento výcvik je velmi náročný hlavně proto, že zvířata se v žádném případě nesmí ochočit, jelikož by pak byla ztracená pro samostatný život. Vypuštění vyléčených zvířat zpět do přírody přikazuje zákon. Také je to jediná možnost, jak uvolnit místo dalším. Kapacity jsou omezené, například v Praze se ročně zachraňuje asi 2000 živočichů. V zajetí se smí ponechat jen takový jedinec, který není schopen v přírodě přežít.
Ačkoliv dlouhodobý pobyt v záchranném zařízení se týká hlavně ptáků a drobných zvířat, musí být připraveno i na větší obratlovce, jako jsou medvědovití, jelenovití a třeba šelmy. Není neobvyklé, že se tu zotavují přísně chránění a ohrožení živočichové.
"Obecně lze říci, že za ohroženého je brán ten živočich, který se na daném území v minulosti vyskytoval, tedy je původní, a jehož početnost významně poklesla," podává definici Petr Stýblo z Českého svazu ochránců přírody (ČSOP).
Pokud byste se od něj chtěli dozvědět jména nejohroženějších živočichů v Česku, odpoví vám, že takové žebříčky vůbec nelze stanovovat. "Chránit některé druhy především znamená chránit prostředí, ve kterém se vyskytují. Pokud toto prostředí zanikne, žádná další ochrana druhů nemá moc smysl. V České republice asi obecně není problém s lesním prostředím. Mnohem více je ohroženo mokřadní prostředí a zemědělská krajina, a tedy i druhy, pro které je toto prostředí domovem.
Proto je v České republice ohroženo 95 procent obojživelníků, 100 procent plazů a všechny hmyzožravé druhy živočichů zemědělské krajiny. Hmyz totiž vlivem nesprávného obhospodařování půdy z krajiny mizí. Není zásadní, že u nás nehnízdí rybožravý orlovec říční, ale je zásadní, že z polí zmizela koroptev, čejka či skřivan," popisuje Petr Stýblo.

Viděli jste motýla?
Při ochraně konkrétního druhu je důležité zjistit příčiny, proč je aktuálně ohrožen.
Příkladem může být sova pálená. Jedním z hlavních důvodů jejího extrémního úbytku v Česku byl nedostatek prostor pro hnízdění.
Ve chvíli, kdy se podařilo vyvinout vhodné hnízdní budky a umístit je do krajiny, sov začalo okamžitě přibývat.
ČSOP samozřejmě provádí i další aktivity na podporu konkrétních druhů živočichů. "Vyvěšujeme tradiční budky pro ptáky či netopýry všude tam, kde chybí přirozené dutiny. Přenášíme táhnoucí obojživelníky přes silnice, kde jim jinak hrozí smrt pod koly aut. Vytváříme tůně a mokřady pro obojživelníky, vážky a vzácné rostliny. Takových projektů jsou stovky ročně, řadu z nich podporuje dotacemi stát či na ně přispívají Lesy České republiky, většinu však realizujeme dobrovolně a bez nároků na finance," říká odborník.
Také díky těmto aktivitám jsme za posledních 100 let přičiněním člověka zřejmě nepřišli o žádného obratlovce. Jestliže tu momentálně některý druh chybí, je pravděpodobné, že se sem ze sousedství dostane.
Podle Petra Stýbla je mnohem horší situace u bezobratlých živočichů.
"Zde probíhá přímo genocida. Protože bezobratlá žoužel až na výjimky nikoho nezajímá, je zmizení mnoha dříve běžných druhů veřejnosti utajené. Nicméně vzpomeňte si třeba na motýly. Kolik jich všude, když jsme byli malí, poletovalo. Dnes pomalu neuvidíte ani obyčejného běláska či babočku kopřivovou. Podle zmizení nápadných motýlů lze tušit, jaký osud postihl ostatní, méně viditelný hmyz."

Pomozte i vy
Kdo by chtěl být aktivním ochráncem přírody, může se stát členem základní organizace ČSOP nebo si založit vlastní pobočku.
Kdo nemá čas a energii, může alespoň aktivity ochránců přírody podporovat finančně. Na pomoc zraněným zvířatům existuje sbírka Zvíře v nouzi (číslo účtu 33553322/0800), na výkupy přírodních lokalit pak Místo pro přírodu (číslo účtu 9999922/0800).
Finanční částkou můžete samozřejmě přispět i libovolné záchranné stanici.
Jejich seznam naleznete na webu www.zvirevnouzi. cz.

***
Co ohrožuje živočichy v Česku
* expanze zastavěných ploch do krajiny
* neprostupnost krajiny vlivem houstnoucích dopravních sítí a provozu na nich
* úbytek vody v krajině
* používání chemických prostředků v zemědělství
* eroze půdy vlivem pěstování nevhodných plodin
* likvidace některých biotopů zemědělci (meze, mokřady)
* zavlékání nebezpečných nepůvodních druhů do naší přírody
* lidská hloupost a bezohlednost