Vlka dnes v Německu vítají. Ale jen někdo (Právo)

V noci urazí až 170 kilometrů, zdolají široké řeky i čtyřproudové dálnice. Zdá se, že vlci obecní si Německo, které je kdysi prakticky vyhubilo, zase oblíbili. Vracejí se do něj.

Spárkatá zvěř a mladá prasata divoká jim poskytují dostatek potravy. „Nyní v zemi žije 100 až 120 kusů, dvakrát více než v roce 2010,” říká biolog Norman Stier.

Stier, který působí na katedře lesnické zoologie Technické univerzity v Drážďanech, vychází při odhadu početnosti této psovité šelmy v SRN z nejnovějších výzkumů. Predátoři, vyhubení v Německu již na začátku minulého století, se více než dvacet let vracejí do míst, kde se dříve vyskytovali.

Zalíbilo se jim hlavně v současných nebo už nevyužívaných vojenských výcvikových prostorech. Většina vlků se do SRN dostala z Polska a usídlili se na východě země. Mláďata vyvádějí dokonce i v oblastech obklopujících Berlín.

Zřejmě nejpočetnější populace osídluje už více než deset let Lužici. Kromě cvičišť tyto nehlučné

Osmdesát procent šelmy vyhledávají i běžně obhospodařovanou Němců návrat krajinu a daří se jim

vlků vítá.

dokonce i ve vytěžených hnědouhelných dolech, na výsypkách a v blízkosti tepelných elektráren.

„Vlci nevyžadují divočinu. Potřebují dost potravy a místa, kde se mohou přes den schovat a odpočinout si,” říká Catriona Blumová z organizace Lupus (latinsky Vlk).

Jsou na řadě severní Čechy?

Vynikající smysly, skutečnost, že ve smečce odchovává vlčata jen nejsilnější pár a ostatní členové jej podporují, a dokonalé rozdělení úloh při lovu umožňují vlkům se skrytě vyskytovat i v bezprostřední blízkosti lidí, kteří o tom nemusejí mít ani tušení.

Někteří němečtí odborníci dokonce zastávají názor, že vlci by se mohli z Lužice rozšířit i do přilehlé oblasti severních Čech. Vysílačky umístěné na obojku zdejších vlků přinesly další důkaz o jejich značné pohyblivosti. Mladý samec, kterému biologové říkali Alan, v roce 2009 opustil Lužici, putoval až do okolí polského Gdaňsku, záměrně se vyhnul Varšavě a dál skrytě pokračoval na severovýchod. Jeho signál se nakonec ztratil až na pomezí Litvy a Běloruska.

Drážďanský vědec věří, že vlčí smečky se budou i nadále šířit, protože vlčice následují odvážnější samce, kteří si po dosažení dospělosti musejí hledat nové území mimo prostor, obývaný rodnou smečkou.

Podle čerstvého průzkumu veřejného mínění nemá plných 80 procent Němců nic proti návratu těchto šelem, napsal týdeník Focus. Nicméně ne každého v Německu zvyšování početnosti vlků zrovna nadchlo. Důchodce Hans Fehrmann, který bydlí mezi meklenburskými jezery severně od Berlína, říká: „Každé ráno se probouzím s obavami.”

Před rokem přišel o několik sobů, které chová v malé oboře. Vlkům se podařilo do výběhu se severskými kopytníky proniknout. Poté šelmy vážně zranily ve vedlejší obci několik ovcí.

Syndrom Červené karkulky

Horst Hildebrandt se v Meyenburgu severovýchodně od německé metropole stará o stovku daňků, padesátku muflonů a dvacet kusů skotského náhorního skotu. „Hlasy zemědělců neberou úřady vážně,” rozčiluje se. „Nemám strach o skot. Bojím se o daňky. Není vůbec jasné, kolik vlků si tahle země může dovolit.”

Naproti tomu Stier je přesvědčen, že se vztahy lidí k vlkům výrazně zlepší. Čím déle lidé v určité oblasti s vlky žijí, tím tolerantněji se k nim stavějí. Přestává fungovat tradiční a široce rozšířený syndrom Červené karkulky nahlížející na vlky jako na krvežíznivé bestie.

„Na západě Polska lidé chodí do lesa stejně jako dříve. Hledají houby, sportovci běhají, děti si tu normálně hrají,” vysvětluje zoolog.

Snímky, pořízené fotopastmi na začátku letošní zimy, potvrdily, že pokud nenastanou mimořádné mrazy, živí se vlci jen volně žijícími živočichy a zvířata v lidské péči nenapadají. Rozbor trusu lužických vlků potvrdil, že hospodářská zvířata tvoří méně než jedno procento jejich potravy.

Chovatelé ovcí hlasitě protestují

Fehrmann poté, co přišel o čtyři soby a čtyři čerstvě narozená mláďata, podstatně vylepšil oplocení. Instaloval elektrické ohradníky a vybudoval metrovou překážku, zabraňující vlkům prohrabat se do výběhu. „Přišlo mne to na několik tisíc eur,” dodává chovatel.

„Nejsme nepřipraveni,” tvrdí Sven Grumbach ze Sdružení chovatelů ovcí spolkové země MeklenburskoPřední Pomořansko. „Nemyslím si, že by nějaký německý chovatel ovcí mohl podporovat neregulované šíření vlků.”

Stier dává přednost tomu, aby se vlci usadili v určitých chráněných územích. Oponenti mezitím vytvořili vlastní iniciativu, která si klade za cíl nedovolit šíření těchto šelem v blízkosti jejich chovů.