Myslivost je koníčkem také pro ženy (Jindřichohradecký deník)

ROZHOVOR: Tereza Králová Bicánková je povoláním zubařka, v rozhovoru mluví především o vztahu k přírodě

Jilem – Tereza Králová Bicánková pochází z Třeboně. Pracuje jako zubařka ve Zbýšově u Brna, ale víkendy tráví s oblibou u manželových rodičů v Jilmu. Tam se také oba věnují myslivosti a přírodě.

* Právě jste složila zkoušku adeptů myslivosti, co to pro vás znamená?

Momentálně hlavně radost, že mám zkoušky zdárně za sebou. Pak to také znamená, že se konečně mohu myslivosti naplno věnovat.

* Předpokládám, že myslivost je hlavně váš koníček, jak jste se k němu dostala a co vás na něm nejvíc baví?

Letmo jsem se setkala s myslivostí v dětství, můj dědeček byl myslivcem. Později, na gymnáziu, jsem měla dobrý vztah k přírodním vědám a k přírodě vůbec, nicméně k myslivosti jsem měla tehdy ještě daleko. K ní mě přivedl až můj manžel, který je veterinářem se specializací na lovnou zvěř, ryby a včely. Ještě v době, kdy jsme spolu chodili, mě bral s sebou na různé myslivecké akce a já jsem postupně získala vztah k myslivosti, až do té míry, že jsem se stala mysliveckým adeptem. Baví mě hlavně péče o zvěř a myslivecká kultura vůbec, lov samotný mi tak blízký není.

* V poslední době se o myslivost zajímá stále více žen, co si o tom myslíte?

Myslím, že je to prostě následek přirozeného vývoje naší společnosti, kdy už nejsou striktně rozděleny na „mužská” a „ženská” nejen povolání, ale právě i koníčky a záliby.

* Co byste doporučila někomu, kdo by se chtěl stát také myslivcem?

Pokud má opravdu chuť a zájem, stačí přihlásit se do kurzu pro myslivecké adepty.

* Jste zubařka, jak své povolání kombinujete s tímto koníčkem?

Přes týden pracuji ve stomatologické ordinaci ve Zbýšově u Brna a o víkendu obvykle jezdíme k manželovým rodičům do Jilmu u Studené, kde jsme v mysliveckém sdružení a kde se oba věnujeme myslivosti. Kvůli svému pracovnímu vytížení samozřejmě nemůžu být myslivcem na sto procent, je to pro mě opravdu spíš víkendové odreagování od pracovního stresu.

* Chtěla byste, aby se něco změnilo v hospodaření v lesích a přístupu lidí k přírodě?

Samozřejmě, že i v tomto oboru je mnoho věcí, které potřebují nový pohled na věc. Týká se to nejen samotného zákona o myslivosti, ale také vztahu společnosti k myslivosti. Neustále se poukazuje na množství nehod při lovech a honech, ale v poměru k nebezpečí, jakému se vystavujeme při každém usednutí za volant, je toto opravdu nepoměrně menší. Líbilo by se mi, kdyby veřejnost v tomto ohledu poněkud změnila své mínění. Lovu a lesu zdar!