Jsou drzí a mají hlídky, říká správce, jenž bojuje s kormorány (Mladá fronta DNES)

Ještě před deseti lety byl pro něj kormorán raritou. Nyní je nepřítelem číslo jedna. Pro správce Rybí líhně Tisová Miroslava Lehečku a jeho kolegy je teď kormorán nevyčerpatelným tématem rozhovorů.

TISOVÁ
Sezobnout si něco ke svačině k němu nyní létají třikrát denně. Ráno v půl osmé, v jednu a ve čtyři. Miroslav Lehečka, vedoucí rybí líhně v Tisové, říká kormoránům vrabčáci. Naproti elektrárně, která líheň vyhřívá odpadovým teplem, pracuje od roku 1978 a boj s nenasytnými ptáky svádí posledních sedm let.

S lopatou na ně jako v grotesce
"Radost z nich nemám, ale už mě přešlo, abych za nimi běhal s lopatou jako v krátké grotesce," usmívá se. Letošní zimu si opatřil plašič. Jak dlouho bude na důvtipného ptáka fungovat, však nedokáže odhadnout. "Je to dobrá věc, lepší než mlátit do víka od popelnice, ale zřejmě to bude jen chvilkové řešení. Do doby, než vrabčáci zjistí, že jim neublíží," myslí si.
Kormorán je přitom ústředním tématem debat s jeho kolegy. Jeden pták totiž dokáže spořádat i kilového sumce a jedno kormorání hejno, které si zaletí na svačinku, mnohdy čítá až stovku ptáků. Škody, které přes zimu způsobí, vypočítává Miroslav Lehečka na statisíce.
"Opravdu velmi škodí. Vezměte si, že spořádají třeba osmnáct kilogramů ryb, ale dalších dvacet nebo třicet kilo zraní. Nehledě na to, že ryby stresují, což mnohdy vede k jejich úhynu. Je to jako u člověka, pokud žije ve stresu, chytne se ho všechno. Když je organismus oslabený, je prostě snadno napadnutelný," říká.
Vychytralost kormoránů je přitom podle něj nevídaná. "Pozorují oni mě, nikoli já je. Jsou drzí a mají hlídky," směje se. Předtím, než se k němu kormoráni vydají na něco k snědku, vyšlou prý dva průzkumníky, kteří krouží nad areálem a čekají, až Miroslav Lehečka zmizí do budovy. Zaletí si až k sokolovské chemičce, kde si překontrolují další nádrže s teplou vodou.
Ve chvíli, kdy jim zmizí z dohledu, nastává hostina. "Viděl jsem, jak jeden z nich spořádal padesát centimetrů dlouho rybu. Byl tak nažraný, že se nemohl ani zvednout, ze zobáku mu ještě visel ocas," popisuje Miroslav Lehečka, kterému ptačí nepřítel před pár lety připravil i pěkně horkou chvilku. Kormorán se mu zamotal do sítě nad nádrží s rybami. Jakmile ho zbystřil správcův jezevčík, vrhnul se po něm a v zápalu boje spadl do vody. "Pes se mi málem utopil a kormorán mi procvaknul prst, když jsem ho vymotával ze sítě. Navíc tehdy řádila ptačí chřipka, takže jsem neměl úplně nejlepší pocit," vzpomíná.
Ještě před deseti lety přitom byli kormoráni raritou a lidé byli nadšení, že v kraji zahnízdil jeden pár. Teď už se většině z nich do Afriky, kde dříve zimovali, nechce. Podle Miroslava Lehečky ani nemají důvod, aby z Čech někam táhli. "Většina z nich už tady bez problémů hnízdí. Zjistili, že je tady dost potravy, tak proč by létali jinam? Vytvořili jsme jim ideální prostředí. Je tu intenzivní chov v rybnících, které se v zimě odmrazují, takže kormorán nemá problémy. Dírou v ledu se pro potravu potopí vždycky," říká.
V líhni u Tisové si kormoráni nejčastěji pochutnávají na tilapiích. Pokud však mají možnost, nepohrdnou ani českým kaprem. Jak vyvinutý mají apetit, ví nejlépe každý rybář a chovatel, který s nimi, stejně jako Miroslav Lehečka, léta bojuje.

***
FAKTA
Co dokáže kormorán

Jejich první kolonie se v České republice usídlila roku 1982, a to na jižní Moravě. Od té doby jejich počet prudce roste. V Česku je zvláště chráněným druhem, proto stát proplácí škody, které prokazatelně způsobuje. Jeden pták denně spořádá více než půl kilogramu ryb. Bez problémů do sebe nasouká i rybu, která měří 50 centimetrů. Tu, kterou nedokáže pozřít, zpravidla zraní a ryba uhyne. Škody, které kormorán každoročně napáchá, jdou do milionů.