Vlčí hlídky: největší odměnou je trus (Brněnský deník)

Rozzuřený vlk bloudící po zasněžené krajině, za ním nebojácný muž připravený obětovat život, jen aby šelmu vystopoval. K takové představě vybízí spojení vlčí hlídka.
Na první pohled adrenalinové dobrodružství je ale většinou jen honbou za šelmím trusem. "Zvířata jsou plachá, proto nehrozí, že napadnou stopaře," říká Eliška Kvitová z brněnského Hnutí Duha, která se hlídkování věnuje tři roky. Společně s dalšími dobrovolníky se každou zimu o víkendech vydává do Beskyd, kde žijí dvě vlčí smečky. Za úkol mají zjistit, zda zvířat neubývá a odhalit tak případné pytláky.
Stopaři přespávají na chatě a denně ujdou desítky kilometrů. Ve skupině jich jde až pět. "Nejlepší je čerstvě napadaný sníh, na kterém jsou stopy dobře viditelné," vysvětluje mladá stopařka, proč je nejlepší hlídkovat šelmy v zimě.
Radost mají z téměř každé nalezené stopy. Trus sbírají do lahví, z otisknuté tlapy ve sněhu dělají odlitky. "Materiál potom odevzdáváme agentuře ochrany přírody a správcům chráněné krajinné oblasti Beskydy, kteří mapují výskyt šelem v této oblasti," říká Kvitová. Ve výbavě stopaře podle ní nesmějí chybět mapa, přístroj na měření stop, příručka o stopaření a navigační systém. Každý člen vlčí hlídky musí také znát charakteristické znaky tlap jednotlivých zvířat. "Stává se, že stopař nalezne otisk a myslí si, že vystopoval vlka. Tlapa se totiž může otisknout špatně. Nakoneczjistí, že vlk je ve skutečnosti pes," usmívá se Kvitová. Smečku podle ní může najít jen velmi zkušený stopař. Nalákat zvíře se hlídka pokouší na maso. Stopuje většinou ve dne. "Někdy chodíme také v noci, ale jen po cestách, aby si nás někdo nespletl se zvířetem a nezačal střílet," upozorňuje Kvitová.
Kromě vlků hlídky stopují také rysy, medvědy a ptáky. Například tetřívka a jeřábka.