Při vstupu do lesa neklepejme, ale chovejme se tam tiše a ohleduplně (Jablonecký deník)

Hlavní starostí myslivců v prosinci je péče o zvěř. V průměru na každé myslivecké sdružení připadá 12 krmelců pro spárkatou zvěř a několik zásypů pro zvěř pernatou. Přikrmovací zařízení myslivci v průběhu zimy pravidelně navštěvují alespoň jedenkrát týdně, přičemž dbají, aby v krmelcích byl vždy dostatek kvalitního sena, v zásypech dostatek jadrných krmiv. Postupně omezují přikrmování zejména jelení zvěře suchými jadrnými krmivy. V honitbách, kde je jen srnčí zvěř, je naopak jadrné krmivo nutné předkládat, vždy ale v malých dávkách. Mezi další povinnosti patří doplňování slanisek. Tak se říká zařízení pro předkládání soli, které je nejčastěji v podobě rozřízlého kmínku stromku do jehož vidlice se kamenná sůl vkládá a zvěř ji olizuje.

Suché pečivo raději ne, navlhá
Nejvhodnější pro přikrmování zvěře jsou klasická krmiva, tedy luční seno (z první seče), jadrné krmivo (pluchatý oves černý nebo bílý), čerstvá kukuřičná siláž (maximálně na 5 dnů). V zimě se mění žaludeční mikroflóra u zvěře. Při vysokých dávkách jadrného krmení nebo při náhlé změně krmiva zvěř nemůže dobře potravu zpracovat a hrozí úhyny nejsilnějších jedinců, kteří potravy přijmou vždy nejvíce. Suchým pečivem raději nekrmíme, protože rychle navlhá a plesniví, případně pečivo dávat zásadně na zakrytá suchá místa. Kaštany zabraňují průjmům a střevním potížím zvěře. Myslivci přilepšují zvěři v zimním období letninou, což jsou sušené kopřivy, maliní a ostružiní. Ty jsou pro zvěř významným zdrojem vitamínů a tříslovin. Jinde při přikrmování přecházejí na kukuřičnou siláž, kterou je možno zakoupit v zemědělských družstvech s živočišnou výrobou. Takových však díky likvidaci českého zemědělství není mnoho. V posledních letech rapidně ubývá chovatelů skotu a s tím klesají i plochy kukuřice na siláž. Na mysliveckých políčcích či biopásech zůstává krmná kapusta, kterou zvěř postupně spásá. Při pastvě na polích se zvěř stává více viditelnou. Spárkatá zvěř se shlukuje do zimních tlup, které mohou sdružovat až několik desítek kusů. To však není projevem přemnožení zvěře, jak se naivně domnívají ekologičtí aktivisté. Jedn se o přirozené chování, které má za cíl zvýšit pravděpodobnost přežití zimního období, a funguje jako obrana před predátory.

Největší péči potřebují zajíci
Největší péči vyžaduje zaječí zvěř, přikrmovat je nutné na více místech. Ihned po napadnutí sněhu je pro ně nutné rozmístit malé krmelečky naplněné senem a navíc ke keřům přivázat otýpky sena. Dále je nutné průběžně ořezávat větve ze stromů se sladkou kůrou (jabloně) pro zajištění okusu. Bažanti jsou přikrmováni již od podzimu obilnými odpady, které v žádném případě nesmí být zaplísněné.
Koroptve vyžadují nejenom instalování zásypů, ale i rohatin, což jsou z chvojí vyrobené úkryty, které pomáhají koroptvím přežít za nepříznivého počasí.
Lidé nemusejí být ke strádající zvěři lhostejní a jejich pomoc bude vítána. Dobročinnosti se meze nekladou a každá pomocná ruka bude vítaná. Při současném zatížení kulturní krajiny si zvěř naši pomoc zaslouží. Přikrmování zvěře může pomoci dětem nalézt zájem o přírodu, který se z dnešní společnosti postupně vytrácí.

Vařené potraviny ptákům ne
Drobnému ptactvu je vhodné do krmítek přidávat směs semen slunečnice, řepky, prosa, světlice, pohanky či jiných zrnin. Nevhodné jsou vařené potraviny, zbytky solených či kořeněných jídel, topinky nebo knedlíky mohou způsobit závažné problémy. Pro ptáky je naopak vhodné tvrdé pečivo. Důležité je, aby byly řádně vyschlé. Přirozenou stravou jsou pro ně olejnatá semena, jako je slunečnice, proso, světlice či řepka. Vhodné je zavěsit do krmítka syrový hovězí nebo skopový lůj, a nevhodné je vepřové sádlo. Kosi také mají rádi sušené bobule, jeřabiny a ořechy, například vlašská nadrcená jádra. Ptákům stačí hrst potravy, ale pokud je tuhá zima, tak je lepší dávky zvýšit. Krmítka by měla být umístěna tak, aby na ně nedosáhly kočky, musí být taky chráněná proti větru a dešti.

Nejvíce zvěři škodí bezohlední lidé
Největšími nepřáteli lesní zvěře jsou v těchto dnech především neukáznění lidé, kteří často zvěř plaší a nutí oslabenou zvěř k útěku. Největší nebezpečí pro zvěř představují volně pobíhající psi v honitbách. Ti se také dokáží velmi rychle pohybovat na sněhu i v oranici, kde se srnčí svými kopýtky boří a prakticky nemá šanci na únik.
Nejen pejskaři, ale i běžkaři jsou každým rokem pohromou pro poklidný život. Proto jsou myslivci se stejnou periodicitou vyzýváni k ohleduplnosti. Stačí, aby nezacházeli hluboko do lesů, nebo se nepohybovali středem polí, kde se schovávají zajíci, ale aby se drželi na krajích lesů a běžkaři dodržovali vyznačené trasy. Neukázněnost lidí vyhání zvěř z jejích úkrytů. Útěk je pro ni velmi rizikový. Často dochází ke štvaní zvěře, a když ta po ulehnutí na sníh často podléhá zápalům plic. Ty vedou často ke smrti.
V zimě se spárkaté zvěři v důsledku omezené potravy mění metabolismus. V současné době přežívá na objemném krmivu, tedy senu, které si u přežvýkavců žádá delší dobu na trávení. Proto srnčí více polehává v houští a odpočívá. Nedostupnost potravy a ztížený pohyb, hrozící prochladnutí s následkem uhynutí. To jsou hlavní důsledky vysoké vrstvy napadaného sněhu společně s nízkými teplotami. Zvěř se pak nemůže dostat přes sníh k rostlinné potravě a trpí hladem.

Hodně štěstí a myslivosti zdar!
O vánočních svátcích nezapomínají myslivci na zvěř, a také jí "něco nadělí". Na Štědrý den nebo na sv. Štěpána chodívají myslivci přikrmovat zvěř. Do honitby s sebou vezmou celou rodinu a poblíž krmelce nazdobí zvěři stromeček tím, co má ráda (jablka, mrkev, ..). Pamlsků však nedávají nikdy mnoho, protože náhlá změna potravy by mohla zvěři způsobit zažívací potíže, neboť se jedná většinou o přežvýkavce, kteří vyžadují stálou potravu. Pečivo je možné zvěři nabídnout pouze do krmelce, kde nemůže navlhnout. Nejvíce zvěři chutná oves, čerstvé seno a sůl.
Na Silvestra se myslivci rozloučí společně s přáteli s rokem uplynulým a do nového roku si popřejí nejen hodně štěstí,ale také Myslivosti zdar!
Myslivost je časově náročná záliba, a tak je nutné poděkovat manželkám a rodinám myslivců, že u nich nalézají oporu a pochopení pro svou činnost, kterou věnují přírodě. Pokud se někdo vydá do lesa, měl by hlavně zachovat klid. Pokud s sebou vezme psa, měl by zůstat na vodítku. Do lesa vstupujte bez klepání, ale potichu a s ohleduplností ke zvěři.