Sokol stěhovavý - blesk z čistého nebe (Českokrumlovský deník)

Dravec, o němž bude dneska řeč, je, ač se vyskytuje téměř po celém světě, u nás velice vzácný a dá se říci blízko vyhynutí.

Vzhledem k tradici sokolnictví u nás, k jeho nezaměnitelnému způsobu lovu, významu i krásy, je to obrovská škoda. Již ve středověku si jej totiž všiml člověk a začal jej ochočovat a cvičit k lovu, díky jeho obratnosti, ostrosti zraku i způsobu zmocnění kořisti.
Sokolníci byli lidmi velice váženými a cvičený pták měl velkou hodnotu. Dnes jsou u nás sokoli téměř na vymření nejen díky neukázněným střelcům, ale také následkem otrav pesticidy užívaných v zemědělství i nezákonným vybíráním hnízd. Toto vše je pro sokola smrtící. Smutnou bilanci tohoto nejrychleji létajícího dravce pomůže napravit jen jeho přísná ochrana, umělý odchov, následné vypouštění do příhodných lokalit a šetrnost vůči přírodě.
Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) je naším největším dravcem z čeledi sokolovitých, jejichž podčeleď čítá zhruba dvacet poddruhů. K sokolovitým řadíme taktéž raroha, ostříže, poštolku či dřemlíka. Jak jsem již předeslal, sokol je z těchto ptáků největší s celkovou délkou od 38 do 51 centimetrů a hmotností pohybující se od 0,5 do 1 kilogramu. V rozpětí křídel může větší a těžší samice měřit až přes jeden metr. Dospělý jedinec je shora tmavě šedý, vespod bílý, s temnějšími příčnými skvrnami. Na tváři má výrazný černý proužek zvaný "vous", který se táhne od kořene zobáku směrem k hrdlu. Namodralý zobák má ostrý vroubek, takzvaný zejk, umístěný na horní čelisti zobáku. Drápy jsou modro­černé, nohy žluté, oko dravce je nádherně tmavohnědé, a proto jeho pohled není nikterak divoký. Při letu jej na první pohled rozeznáme podle siluety připomínající kotvu.
Sokol, jenž dokáže spatřit holuba v okruhu osmi kilometrů, je mistrný letec a nejrychleji útočící pták. Na svou kořist se vrhá střemhlav s křídly složenými do tvaru aerodynamické střely. Při útoku dosahuje rychlosti přes 250 kilometrů za hodinu a klesá­li pod úhlem 45 stupňů, je schopen vyvinout maximální rychlost až 350 km/hod. Náraz na drobnějšího ptáka za takové rychlosti je doslova omračující a prudkost útoku poznáme podle obláčku prachového peří v momentu střetu s dravcem.
Sokol však přepadá jen osamoceně letící ptáky a slabší jedince, které oddělí od hejna. Do skupiny opeřenců neútočí, neboť se bojí poranění letek. Jeho kořistí jsou výhradně ptáci, ať už se jedná o holuby, racky, kachny, volavky či drobnější špačky nebo kvíčaly. Jestliže se ale oběť spasí útěkem do korun stromů či pádem na zem,má vyhráno. Dravec svůj boj vzdává pro případné zranění.
Lov sokola je velice napínavá a vzrušující podívaná a je velkým zážitkem, neboť sokol dokáže ulovit i mnohem větší kořist než je sám. Poradí si s kachnou, v ojedinělých případech i s husou, ovšem legendy o usmrcení dospělé labutě, jsou více jak přitažené za vlasy, díky až osmnáctkrát větší hmotnosti tohoto opeřence. Dravec totiž nikdy neriskuje za únosnou mez.
Sokol dostál svému názvu stěhovavý pro svou migraci. Naši sokoli zimují v západní Evropě, u nás pak přezimují ptáci ze Skandinávie a Pobaltí. Teritorium dravce bývá otevřená krajina a lesy přerušované velkými bezlesými plochami. K hnízdění si vybírají skalní stěny, rozbořené hrady, věže i stromy. Své hnízdo užívá pár po řadu let. Samice v dubnu snáší tři až čtyři hnědočerveně a žlutě skvrnitá vajíčka. K tomuto aktu dochází pouze jednou ročně, aby se zhruba po 30 dnech vyklubala tolik očekávaná ptáčata. Ty posléze zůstávají v hnízdech nějakých 35 dní a nechávají se krmit oběma rodiči. Hnízdiště opouštějí jako celá rodina koncem července.
To tedy bylo něco málo ze života dravce opředeným mýty a legendami o jeho odvaze a smělosti, kráse i symbolu volnosti a nespoutanosti. Je namístě závěrem upozornit čtenáře, že sokol stěhovavý je ptákem veskrze vzácným, nádherným a především přísně chráněným. Pakliže budete mít možnost spatřit jej ve volné přírodě, přeji zcela jistě nevšední zážitek.