Pachové ohradníky odradí zvířata skákat do silnice (Právo)

Srazit v metropoli na silnici divokou zvěř už není nic výjimečného. Často se to stává na severním okraji Prahy. Myslivci se proto rozhodli podél rušné Ústecké ulice rozmístit pachové ohradníky, které zvířata odradí nerozvážně skákat do vozovky.
Na stromy, keře nebo dřevěné kolíky se nastříká hmota podobná montážní pěně. Obsahuje speciální látku, z níž se postupně uvolňuje velmi nepříjemný pach, který zabrání srnám nebo divokým prasatům pokračovat přes silnici. Pachové ohradníky jsou mezi Dolními Chabry a Zdiby.
"Je to cítit podobně, jako když někomu páchnou nohy z holínek," přiblížil stručně nevábný odér myslivec Antonín Matějka, který zábrany instaloval. "Smrdí to hrozně," vzhlíží jeho žena od křížovky v novinách. "Oni jsou hákliví, já to skoro necítím," odmítá její tvrzení s úsměvem.
Na stoprocentní účinnost prý ale spoléhat nelze. "V místech, kde se člověk nepohybuje, a zvířata tudíž nejsou zvyklá na lidský pach, to funguje," říká náruživý myslivec. I tak si motoristé musí dát pozor, když projíždějí mezi lesem anebo polem porostlým kukuřicí, kterou obzvlášť milují divoká prasata. Neměla by je v žádném případě ukolébat myšlenka, že díky pachovým ohradníkům zvíře před vůz neskočí.
Zapáchající látku je třeba čas od času doplnit, protože má omezenou účinnost. Pěna se mění tak po roce. Ve zmíněné lokalitě se opatření použilo poprvé před dvěma lety a srážek končících mnohdy hrozivě za ten čas určitě ubylo.
V těchto místech žijí srny a hlavně se tam daří divokým prasatům. Letos se urodilo hodně žaludů, které prasatům obzvlášť šmakují. Jinak sežerou, nač přijdou, i bažanty, vejce nebo čerstvě narozené srnky. Prase má k životu dobré podmínky téměř všude, upozornil myslivec.
Divoké prase je podle něj neskutečný predátor. Je třeba ho likvidovat, ale protože nemá vůbec žádný řád, je to nesmírně složité.
"Teď se mi nedaří. Vím, že tam chodí, bývám tam zvečera, v noci, ale je vždy tak deset minut přede mnou," říká Matějka o plácku u Vltavy v chaberských hvozdech, kde trávil zrovna předešlou noc.
Žádnou trofej si domů nepřinesl. Akorát tuze studené nohy. Když se mu poštěstí jej střelit, maso se spotřebuje v kuchyni. Jednou narazil na téměř 150kg jedince s kly ostrými jako břitva v délce kolem pětadvaceti centimetrů. Bohužel také zažil, jak divočáci hravě rozpárali nejednoho loveckého psa.
A co by zkušený myslivec poradil lidem, když se potkají s prasetem? "V devadesáti procentech o vás ví mnohem dřív než vy a nezajímáte ho," vzkazuje a pokračuje ve vyprávění historky, jak v létě čekal na srnce a místo něj se potkal s nevelkou bachyní.
"Začal jsem jí úplně v klidu vyprávět, co mi zrovna slina přinesla na jazyk. Samozřejmě mi nerozuměla, chvíli čučela, nakonec se naše cesty v klidu rozešly," líčí svojí zkušenost Matějka, který je myslivcem snad od nepaměti.