Káně lesní - opomíjený hospodář (Českokrumlovský deník)

Mezi dominantní a nepřehlédnutelné dravce naší oblohy patří káně lesní. Jedná se o jednoho z nejznámějších a nejhojnějších ptáků nížin i hor, poměrně nezaměnitelného pro svůj robustní zevnějšek, dlouhá a široká křídla. Všeobecně u nás mají dravci špatnou pověst, a to kvůli mýtům o jejich škodlivosti. Mnohdy se však jedná o pouhou neznalost faktů, spojenou s jimi lovenou potravou. Někteří "rádoby" myslivci, se s oblibou ohánějí rčením: "Co má zahnutý zobák, musí se bez milosti střílet". Samozřejmě fundovaný lesník, ochranář či ornitolog tento zastaralý a často nebezpečný názor nesdílí a je ve svém úsudku uvážlivý. Chtěl bych tímto právě na káněti demonstrovat jeho prospěšnost a užitečnost.
Káně lesní (Buteo buteo) je statný dravec s rozpětím křídel kolem 130 centimetrů a hmotností pohybující se až do váhy 1200 gramů. Má poměrně proměnlivé zbarvení - málokdy najdeme dvě káně totožné barvy. Svrchní, hřbetní část je obyčejně tmavě hnědá, spodní bývá světlejší s hnědými skvrnami. Ocas je tmavohnědý, proužkovaný jemnými pásky, lemovaný širokým, tmavým pruhem. Oko, stejně jako ozobí a holé stojáky (nohy), jsou žluté barvy. Zobák je pak modravě šedý. Můžeme však pozorovat exempláře téměř celé tmavé, jiné zase skoro bílé.
Je to tím, že se dokáží dokonale přizpůsobit krajině, kterou obývají. Tento opeřenec je rozšířen nejen v Evropě, nýbrž i ve velké části Asie, velice zřídka zavítá i na sever Afriky. Všude vyhledává k zahnízdění vhodné lesní prostředí, zejména staré lesy promíšené pasekami, remízky a loukami. U nás jej zastihneme od nížin, přes pahorkatiny až po vysoké hory. Středoevropské káně je částečně stěhovavé, a tak se stává, že často odlétne na zimoviště do jihozápadní Evropy a tím uvolní prostor svým severským druhům. Mnohdy, zejména za mírnějších zim, u nás ptáci přezimují a stěhují se z místa na místo za potravou. Zjara se vracejí na svá původní hnízdiště. Samice koncem dubna či začátkem května snáší dvě až tři pastelově šedá, žlutavá, skvrnkami posetá vejce. Na nich sedí oba rodiče střídavě asi 33 dnů. Mláďata vylétají z hnízda po šesti až sedmi týdnech. I poté však zůstává celá rodina pohromadě a mladí ptáci se po vzoru svých rodičů učí dovednosti létání ve spirále a plachtění. Taktéž si osvojují způsob lovu. Káně lesní loví za letu nízko nad zemí, většinou však uchvátí kořist přímo na ní. Třepotavým letem svou oběť vyhlíží. Své kořisti se dokáže zmocnit taktéž za chůze.
Jak jsem již předeslal, o užitečnosti nebo škodlivosti kání lesních se vedou časté spory. Někteří lidé obviňují tyto dravce z lovu mladé zvěře, hlavně koroptví, zejména v zimních měsících, kdy je potravy nedostatek. Je to nespravedlivé, zejména proto, že se jedná o ojedinělé případy. Rozborem potravy tohoto dravce bylo totiž zcela seriózně prokázáno, že z 95 procent se káně živí myšmi a hraboši, čímž prokazuje velikou službu našemu zemědělství. Zbylou část potravní složky tvoří jednak zdechliny, ale též hmyz, popřípadě žáby či ještěrky. To je však jen doplněk poměrně jednotvárné stravy.
Sami si tedy můžete udělat úsudek o potřebě a významu těchto ptáků. Moudrý čtenář a pozorovatel ctí jejich úlohu v hierarchii přírody, neboť káně lesní je, ač nevědomky, nejen dobrý hospodář, ale taktéž krásný dravec, spoludotvářející obraz volné krajiny s oblohou.