Pasování myslivců na lovce je vždy důstojné (Právo)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Mladý začínající myslivec absolvoval přijetí mezi myslivce a nyní se může dočkat toho opravdového pasování - na lovce. Přijímání mezi myslivce může být jen jednou, avšak pasování na lovce může být několikrát, a to vždy, když myslivec ulovil ve svém životě první kus spárkaté zvěře či některou z velkých šelem. Z pernaté se pasuje také na lovce tetřevů, tetřívků, divokého krocana a bažanta královského.
Kdy pasovat - jsou v podstatě dvě možnosti: ihned po ulovení nad střeleným kusem, anebo později.
Pasování ihned po ulovení je asi více emotivní, navazuje bezprostředně na vzrušení z lovu a odehrává se nad celým kusem zvěře - pokud se ovšem lov uskutečnil s průvodcem. A teď jde o to, jak pasování na lovce průvodce ovládá, zda má s sebou vhodný tesák - a zpravidla chybí trubač. A také diváci - kamarádi myslivci!
Vyplněný pasovací list se v těchto případech předává vždy dodatečně. Když šlo o osamělý lov bez průvodce, může probíhat pasování u lovecké chaty nebo u lesovny večer při ohni. Tam už může být trubač, vhodný tesák i nějaký ten divák navíc. Pasující nechá lovce pokleknout na pravé koleno, lovec v pravé ruce drží nenabitou pušku opřenou pažbou o zem.
Levou ruku položí lovec na trofej nebo na hlavu složené zvěře. Pasující a případně průvodce mají stavovský úlomek na levé straně klobouku a lovec úlomek za úspěšný lov na pravé straně klobouku. Klobouky se ponechají na hlavách, zatímco ostatní smeknou.
Proslov pasujícího vrcholí při úderech tesákem na levé rameno klečícího lovce vzdáváním pocty patronu Hubertovi, české myslivosti, ale také zvěři, na kterou je pasováno: "Tento úder k poctě daňčí zvěře je, by ti byly dopřány další dobré daňčí trofeje!"
Nebo: "Třetí úder jménem všech myslivců jelenářů platí, rač v řádném chovu, obraně a lovu jelení zvěře pokračovati! Přijímám tě do řad jelenářských druhů, buď vítán v našem kruhu!"
Ačkoliv lze pasovat na lovce veškeré spárkaté zvěře, tedy i zvěře srnčí, téměř vůbec se to nedělá. Je tomu tak asi proto, že tato zvěř není vzácná a musel by být pasován téměř každý.
Kdy pasovat - jsou v podstatě dvě možnosti: ihned po ulovení nad střeleným kusem, anebo později.
Pasování ihned po ulovení je asi více emotivní, navazuje bezprostředně na vzrušení z lovu a odehrává se nad celým kusem zvěře - pokud se ovšem lov uskutečnil s průvodcem. A teď jde o to, jak pasování na lovce průvodce ovládá, zda má s sebou vhodný tesák - a zpravidla chybí trubač. A také diváci - kamarádi myslivci!
Vyplněný pasovací list se v těchto případech předává vždy dodatečně. Když šlo o osamělý lov bez průvodce, může probíhat pasování u lovecké chaty nebo u lesovny večer při ohni. Tam už může být trubač, vhodný tesák i nějaký ten divák navíc. Pasující nechá lovce pokleknout na pravé koleno, lovec v pravé ruce drží nenabitou pušku opřenou pažbou o zem.
Levou ruku položí lovec na trofej nebo na hlavu složené zvěře. Pasující a případně průvodce mají stavovský úlomek na levé straně klobouku a lovec úlomek za úspěšný lov na pravé straně klobouku. Klobouky se ponechají na hlavách, zatímco ostatní smeknou.
Proslov pasujícího vrcholí při úderech tesákem na levé rameno klečícího lovce vzdáváním pocty patronu Hubertovi, české myslivosti, ale také zvěři, na kterou je pasováno: "Tento úder k poctě daňčí zvěře je, by ti byly dopřány další dobré daňčí trofeje!"
Nebo: "Třetí úder jménem všech myslivců jelenářů platí, rač v řádném chovu, obraně a lovu jelení zvěře pokračovati! Přijímám tě do řad jelenářských druhů, buď vítán v našem kruhu!"
Ačkoliv lze pasovat na lovce veškeré spárkaté zvěře, tedy i zvěře srnčí, téměř vůbec se to nedělá. Je tomu tak asi proto, že tato zvěř není vzácná a musel by být pasován téměř každý.