Putování ve vzpomínkách: Starý trnkový pařez (Hranický týden)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Můj myslivecký kolega a velký osobní přítel pan František Vrba se v mládí vyučil stolařskému řemeslu. Po skončení vojenské prezenční služby se stal prvorepublikovým četnickým strážmistrem. Plných devět roků sloužil na četnické stanici přímo v Oravské Lesné na Slovensku. Tam hlavně hlídal spolu s celníky slovensko-polskou hranici.
V té době poznal těžké životní poměry tam žijících obyvatel a o nich mně často vyprávěl. Slyšel jsem od něj, že spolu s celníky řešili mnohé přes hraniční pašeráctví. Byl také svědkem velmi nešťastné tvrdé pytlácké tragédie. Vzpomínal, jak čekával s celníky v noci v lese na pašeráckých stezkách a tam jim místo pašeráků přišel často velký medvěd.
Vyprávěl, jak v horách zažil v létě velké bouře a lijáky, které přicházely nečekaně hlavně v noci a byly velmi nebezpečné. Tyto bouře i s blesky bývaly často i v zimě, a proto byla činnost četnických a celních hlídek pro špatné počasí přitlumena.
Právě v zimě potkával v nížinách velké tlupy jelení zvěře. Tento přímý a častý styk s vysokou zvěří v horách mu tak očarovaly srdce, že chtěl být myslivcem. Na Slovensku mu to už ale divoké politické poměry v 30. letech neumožnily. Domů se vrátil až před vznikem Slovenského státu v roce 1938. Po druhé světové válce se k myslivosti v roce 1947 přihlásil. Stal se jedním ze zakládajících členů MS Hranice. Já se stal v roce 1953 jeho stálým mysliveckým kolegou. V lese jsme spolu zřizovali myslivecká zařízení, v zimě zase přikrmovali zvěř. Každá naše cesta do přírody byla především pracovní a po ní následovala myslivecká činnost. Františkova zručnost a šikovnost, které se v řemesle naučil, byla vidět na jeho pracovní myslivecké činnosti.
Hodně zdravotních problémů mu stále dělal žaludek. Poškodil si ho, jak sám říkal, právě za své služby u četnictva na Slovensku. Z toho důvodu také často při práci odpočíval. Stále při tom ve vzpomínkách děkovával výbornému chirurgovi primáři MUDr. Pišteckému v nemocnici Hranice, že po třech velmi těžkých operacích ještě pracoval a žil.
Pro myslivost pracoval v každé volné chvíli. V zimě se bavil na obnově s liškami a při měsíčku tlumil u družstevní drůbežárny kuny a zdivočelé kasárenské kočky.
V šedesátých letech minulého století přišla doba velkého slučování a rozšiřování honebních revírů za účelem lepších chovatelských podmínek pro zvěř. Naše myslivecké sdružení v Hranicích se zvětšilo o lovecký katastr Zbrašova a větší části katastru Valšovic.
Celá část lesa Košarova a Krkavčího potoka až po řeku Bečvu byla součástí nové honitby Hranice.
V té době poznal těžké životní poměry tam žijících obyvatel a o nich mně často vyprávěl. Slyšel jsem od něj, že spolu s celníky řešili mnohé přes hraniční pašeráctví. Byl také svědkem velmi nešťastné tvrdé pytlácké tragédie. Vzpomínal, jak čekával s celníky v noci v lese na pašeráckých stezkách a tam jim místo pašeráků přišel často velký medvěd.
Vyprávěl, jak v horách zažil v létě velké bouře a lijáky, které přicházely nečekaně hlavně v noci a byly velmi nebezpečné. Tyto bouře i s blesky bývaly často i v zimě, a proto byla činnost četnických a celních hlídek pro špatné počasí přitlumena.
Právě v zimě potkával v nížinách velké tlupy jelení zvěře. Tento přímý a častý styk s vysokou zvěří v horách mu tak očarovaly srdce, že chtěl být myslivcem. Na Slovensku mu to už ale divoké politické poměry v 30. letech neumožnily. Domů se vrátil až před vznikem Slovenského státu v roce 1938. Po druhé světové válce se k myslivosti v roce 1947 přihlásil. Stal se jedním ze zakládajících členů MS Hranice. Já se stal v roce 1953 jeho stálým mysliveckým kolegou. V lese jsme spolu zřizovali myslivecká zařízení, v zimě zase přikrmovali zvěř. Každá naše cesta do přírody byla především pracovní a po ní následovala myslivecká činnost. Františkova zručnost a šikovnost, které se v řemesle naučil, byla vidět na jeho pracovní myslivecké činnosti.
Hodně zdravotních problémů mu stále dělal žaludek. Poškodil si ho, jak sám říkal, právě za své služby u četnictva na Slovensku. Z toho důvodu také často při práci odpočíval. Stále při tom ve vzpomínkách děkovával výbornému chirurgovi primáři MUDr. Pišteckému v nemocnici Hranice, že po třech velmi těžkých operacích ještě pracoval a žil.
Pro myslivost pracoval v každé volné chvíli. V zimě se bavil na obnově s liškami a při měsíčku tlumil u družstevní drůbežárny kuny a zdivočelé kasárenské kočky.
V šedesátých letech minulého století přišla doba velkého slučování a rozšiřování honebních revírů za účelem lepších chovatelských podmínek pro zvěř. Naše myslivecké sdružení v Hranicích se zvětšilo o lovecký katastr Zbrašova a větší části katastru Valšovic.
Celá část lesa Košarova a Krkavčího potoka až po řeku Bečvu byla součástí nové honitby Hranice.
Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.