Jak to vidím já: Myslivci a jejich etika (Přerovský s hranický deník)

Dovolte mi několik řádků k uvedenému tématu jako majiteli honebních pozemku.
Honební společenství a myslivecká sdružení jsou stále kasta, kde rozhodují bývalí funkcionáři a soudruzi, následně jejich přátelé a příbuzní.
Jako majitelé honebních pozemků můžeme s jejich laskavostí vstoupit do honebního společenstva, do mysliveckých sdružení si však pečlivě vybírají své kandidáty. Přednostní právo pro majitele honebních pozemků dle mysliveckého zákona naprosto ignorují, je však možnost podle sdělení orgánů státní správy se domáhat členství soudní cestou. Nedovedu si představit v případě úspěchu zájemce o členství setrvávání v takovém společenství spojené s lovem zvěře. Občas trpí mladé myslivce jako hosty, které zvou na pravidelné brigády, lovy si ponechávají pod pokličkou pro sebe. V honebním společenstvu na valných hromadách se projednává pouze hospodaření, jako majitel 25 ha půdy mám možnost jednou za rok ochutnat guláš ze zvěřiny. V případě, že odmítnu členství z důvodu neprůhlednosti hospodaření nebo nepozvání na valnou hromadu, obdržím jednou za rok mizivou (max. 10 Kč/ha) částku za honitbu - bez jakéhokoliv vyúčtování a možnosti vymáhání. Na to je krátký i přímý nadřízený orgán státní správy.
Doporučí pouze vymáhání soudní cestou. Nejsou ani v jednom případě povinni s námi uzavírat jakékoliv dohody o využívání honitby na našem pozemku, ani nás informovat o jejich činnosti.
Myslivecká sdružení údajně jsou přeplněna myslivci a jejich hosty. Kupodivu neustále sledujeme v mediích, že není zvěře, potýkají se s finančními problémy, ale je záhadou, co dělají s ulovenou zvěří? Jak to, že mají doma přeplněné mražáky, na každé svém zasedání zvěřinu? Nemají zájem o nové členy - myslivce, už vůbec ne na lov, dobře vědí proč. Jak to, že majitelé honebních pozemků nemají přehled o lovu na svém pozemku, a už žádné právo o tom rozhodovat?
Na soukromý pozemek podle současných zákonů o myslivosti může vstupovat každý člen mysliveckého sdružení nebo honebního společenstva bez vědomí majitelů a jejich souhlasu a střílet tam pro vlastní potřebu zvěř bez jakéhokoliv postihu.
S těmito problémy ve snaze docílit spravedlnosti se potýkám a upozorňuji nejvyšší orgány státní moci již desítku let bez jakéhokoliv výsledku a jejich zájmu. Vždyť i ministři se svými přáteli rádi si zaloví, byť i v cizím. Proč by tedy myslivecká sdružení a honební společenstva nějak chránila přírodu, zvěř - přece z cizího krev neteče a jim jde o jediné. Naplnit si své mražáky.
S nevýslovnou netrpělivostí očekáváme změnu zákona o myslivosti, neboť lesy, pozemky i vodní plochy jsou také v soukromém majetku a dosud se s nimi zachází jako za socialismu. Známe jen povinnosti s různými nařízeními od likvidace kůrovců přes těžbu i výsadbu, udržování vodních ploch, orné půdy i pastvin pod pohrůžkou vysokých sankcí, ale kde jsou naše práva? Ta jsou v rukou "pytláků"?
Nedávno proběhla poplašná informace na internetu o zpoplatnění sběru hub v lese. Autor zpětně informace v tomto článku uvedl na "pravou míru" jako zcestnou - pouze pro pobavení. U našich západních sousedů se jedná o skutečnost. Správci lesa kontrolují i množství hub navštěvníků lesa, zdali je mají pouze pro vlastní potřebu v přiměřeném množství, zdali nepáchají v lese nepravosti. Doporučuji, jděte se tam podívat do lesa, potom v tom našem se budete citít jako na Východě.
Věra Benová