Sýček obecný (Haló noviny)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
SVĚT ZVÍŘAT
Sýček je malá nenápadná sova, ale v lidské historii zanechal jasnou stopu. Bohužel tak, jak stál člověku po boku ať v bájích nebo v běžném životě, dnes je již spíše vzácností.
Sýček obecný, dříve známý také jako sýc obecný, je malá sova z čeledi puštíkovití, nejmenší sova žijící u nás. Veliký je zhruba jen jako holub. I tak malá sova ale byla a je velmi důležitá. Již ve starověkém Řecku se lidem představovala jako posvátný pták, který doprovázel bohyni moudrosti a lovu Pallas Athénu (odtud také jeho rodové latinské jméno Athene). Ve starověkém Římě se ale sýček stal poslem smrti a špatných zpráv. I dnes se vzácněji používá odrazující termín "nesýčkuj".
Sýček byl však lidmi i využíván a to pro čižbu - lov malých ptáků.
Od nepaměti využívali čižbáři averze drobných ptáků k sovám, jejich přirozenému nepříteli. Svou přítomností působil vystavený sýček zděšení a vyvolával přirozenou reakci - útok. Dorážející ptáci upadali snadno na čihadle do nastražených léček. Buď sedali na lep, nebo se chytali do nastražených ok a sítí.
V minulosti byl sýček obecný na území České republiky velice hojnou sovou, v současné době však u nás patří mezi kriticky ohrožené druhy, což je důsledkem především masivní ztráty jeho přirozeného biotopu. Dříve se sýček vyskytoval hlavně v otevřených krajinách, nejčastěji na polích nebo loukách a na okrajích listnatých lesů. Ničení přirozených luk ho ale vyhnalo i do měst s dostatečným stromovým porostem.
Sýčkové jsou jako všechny sovy aktivní zejména v noci, ačkoli v kulturní krajině často již přešli na denní aktivitu. Většinu dne tráví jako přikrčení na svých vyvýšených pozorovatelnách a bedlivě sledují svým káravým pohledem okolí. Živí se především drobnými hlodavci, nejčastěji hraboši polními, jinými menšími savci, hmyzem, ještěrkami, žábami nebo hady. Po spatření kořisti ji sýček překvapuje rychlým výpadem ze své pozorovatelny a následně ji uchopuje do svých silných drápů. Menší kořist požírá na zemi, větší si obvykle vynáší na vyvýšené místo.
Zajímavé je, že sýčkové loví také žížaly, a to pro svá mláďata. Sovy hnízdí od dubna do července nejčastěji v dutinách většinou starých a listnatých stromů, ale i ve stodolách, na půdách, v opuštěných budovách, příležitostně i v ptačích budkách. Samice mívá ročně jednu snůšku obsahující 4 až 5 vajec, na kterých sedí 28 dní. Mláďata začínají již ve dvou týdnech létat a po měsíci života opouštějí teritorium svých rodičů a jsou již plně samostatná.
Jenže ornitologové zaznamenávají prudký pokles počtu těchto sov. A to nejen u nás, ale i v celé Evropě. V letech 2001-2003 byl počet hnízdících párů v Česku odhadnut pouze na 250-500 a jeho stavy patrně dále klesají. Jakmile tak někde spatříte sýčka, buďte velmi opatrní. Zaslouží si klid a možnost dalšího bezpečného života.
Sýček je malá nenápadná sova, ale v lidské historii zanechal jasnou stopu. Bohužel tak, jak stál člověku po boku ať v bájích nebo v běžném životě, dnes je již spíše vzácností.
Sýček obecný, dříve známý také jako sýc obecný, je malá sova z čeledi puštíkovití, nejmenší sova žijící u nás. Veliký je zhruba jen jako holub. I tak malá sova ale byla a je velmi důležitá. Již ve starověkém Řecku se lidem představovala jako posvátný pták, který doprovázel bohyni moudrosti a lovu Pallas Athénu (odtud také jeho rodové latinské jméno Athene). Ve starověkém Římě se ale sýček stal poslem smrti a špatných zpráv. I dnes se vzácněji používá odrazující termín "nesýčkuj".
Sýček byl však lidmi i využíván a to pro čižbu - lov malých ptáků.
Od nepaměti využívali čižbáři averze drobných ptáků k sovám, jejich přirozenému nepříteli. Svou přítomností působil vystavený sýček zděšení a vyvolával přirozenou reakci - útok. Dorážející ptáci upadali snadno na čihadle do nastražených léček. Buď sedali na lep, nebo se chytali do nastražených ok a sítí.
V minulosti byl sýček obecný na území České republiky velice hojnou sovou, v současné době však u nás patří mezi kriticky ohrožené druhy, což je důsledkem především masivní ztráty jeho přirozeného biotopu. Dříve se sýček vyskytoval hlavně v otevřených krajinách, nejčastěji na polích nebo loukách a na okrajích listnatých lesů. Ničení přirozených luk ho ale vyhnalo i do měst s dostatečným stromovým porostem.
Sýčkové jsou jako všechny sovy aktivní zejména v noci, ačkoli v kulturní krajině často již přešli na denní aktivitu. Většinu dne tráví jako přikrčení na svých vyvýšených pozorovatelnách a bedlivě sledují svým káravým pohledem okolí. Živí se především drobnými hlodavci, nejčastěji hraboši polními, jinými menšími savci, hmyzem, ještěrkami, žábami nebo hady. Po spatření kořisti ji sýček překvapuje rychlým výpadem ze své pozorovatelny a následně ji uchopuje do svých silných drápů. Menší kořist požírá na zemi, větší si obvykle vynáší na vyvýšené místo.
Zajímavé je, že sýčkové loví také žížaly, a to pro svá mláďata. Sovy hnízdí od dubna do července nejčastěji v dutinách většinou starých a listnatých stromů, ale i ve stodolách, na půdách, v opuštěných budovách, příležitostně i v ptačích budkách. Samice mívá ročně jednu snůšku obsahující 4 až 5 vajec, na kterých sedí 28 dní. Mláďata začínají již ve dvou týdnech létat a po měsíci života opouštějí teritorium svých rodičů a jsou již plně samostatná.
Jenže ornitologové zaznamenávají prudký pokles počtu těchto sov. A to nejen u nás, ale i v celé Evropě. V letech 2001-2003 byl počet hnízdících párů v Česku odhadnut pouze na 250-500 a jeho stavy patrně dále klesají. Jakmile tak někde spatříte sýčka, buďte velmi opatrní. Zaslouží si klid a možnost dalšího bezpečného života.
Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.