Mufloní otázka (Haló noviny)

Pro myslivce je muflon krásné trofejní zvíře s výstavními rohy. Pro ochranáře přírody je ale muflon jen ožíračem všeho rostlinného, na co narazí. A tak jedni křičí zachovat a druzí vyhubit. Měl by tedy být muflon součástí naší přírody, či ne?
Na tuto otázku si asi musí každý udělat svůj názor. Je ale zajímavé sledovat vědecké i laické důkazy hovořící pro i proti. Myslivcům se mufloni líbí pro nenáročný chov v oborách. Mufloni jsou blízkými příbuznými ovcí, a jako takoví se snadno chovají. Poznáte je podle nízké postavy se silnějším krkem a krátkou hlavou, na které samci nosí mohutné, srpovitě zahnuté rohy o délce 50-90 cm.
A o ty myslivcům jde.
Na druhou stranu mají mufloni rozdvojené horní pysky, a tak mohou velmi dobře vyžírat trávu u samé země, ale i okusovat keře i kůru ze stromů, čímž mohou ničit porost a likvidovat některé původní rostliny.
A to se nelíbí ochranářům a botanikům.
Pro přírodu je tedy hlavním problémem, zda a jak veliké škody muflon napáchá a je-li jeho přítomnost v našich končinách žádoucí. Muflon totiž byl na naše území dovezen uměle. Uvádí se, že v Čechách byl poprvé chován v 50. letech 19. století v oboře u Hluboké nad Vltavou, kam zamířil z oborového chovu poblíž Vídně. Dnes ale leckde žije volně, a tak působí jako nepůvodní druh i škody. Na druhou stranu mufloni žili na evropské pevnině již v prehistorických dobách, jak dosvědčují archeologické nálezy kostí a lebek. V době historické pak byli chováni uměle lidmi pouze na ostrovech Sardinie a Korsiky.
K tomuto období se také vztahuje další otázka. Byl první muflon, nebo ovce? Domestikovaná ovce má spolu s muflonem tolik společných znaků, že teorie "muflon byl genetickým otcem dnešních ovčích plemen" se nabízí téměř sama. Je zde však i teorie, že muflon naopak vznikl z raně domestikované neolitické ovce a kolem roku 9000 před. n. l. se dostal spolu s lidmi na Korsiku a Sardinii. Odtud se poté díky lidem opět rozšířil do celého světa.
Každopádně u nás nalezl dobré životní podmínky a je úspěšně chován nadále nejen v oborách, ale i ve volnosti. Současný výskyt je ostrůvkovitě rozložený po celém území, největší početnosti dosahuje v severozápadních, západních a místy i v jižních Čechách, v Orlických horách a Hrubém Jeseníku, na Českomoravské vrchovině, severní Moravě a ve Slezsku.
Před deseti lety byl muflon přímo přemnožený, a tak se jeho stavy zredukovaly o polovinu. Problémem je ale vybíravost myslivců. Ti totiž střílejí záměrně hlavně trofejní samce, takže zůstávají velká stáda samic, které mají každým rokem jedno i dvě mladé, čímž jejich populace opět rychle narůstá. Myslivci ani nechtějí samice s mláďaty střílet, protože čekají, až z mladých muflonů vyrostou opět trofejní kusy. Tato velká stáda, kdy na jednoho samce připadá až šest samic, ale opět potřebují velké množství trávy, a když je nemají, ohryžou vše, na co přijdou. A tak se problém točí stále dokola a nikdo neví, jak vlastně s muflony naložit. Možná, kdyby člověk přestal diktovat přírodě, pomohla by si ona sama. To by ale nesměli být lidé lidmi.