Luňáci používají ke stavbě hnízda i noviny (Tachovský deník)

Do okolí Boru přijeli ornitologové okroužkovat luňáky červené. Tito dravci se postupně rozšiřují i jihu Čech i na Tachovsko

Jestli v ptačí říši existuje dravec, který si vypomáhá při stavbě hnízda odpadem a jehož mláďata jsou až flegmaticky klidná, tak je to právě luňák červený. Hnědavý krasavec podobný káněti postupně rozšiřuje svá teritoria i na Tachovsko, stěhuje se k nám z jižnějších částí republiky. Za jedním párem se třemi mladými v hnízdě jsem se vypravil s odborníky na slovo vzatými.
Můj původní nedělní záměr fotit rozkvetlou Kosatcovou louku nedaleko rybníka Regent překazil zvonící telefon. "Jedeme kroužkovat luňáky k Boru. Pojedete s námi?" volal mi ochranář a ornitolog Karel Makoň ze Záchranné stanice živočichů v Plzni, který k nám na Tachovsko dojíždí kroužkovat také čápy a motáky pochopy. Neváhal jsem ani na chvíli a za půl hodiny jsme se setkali kilometr za Borem. Příjemným překvapením bylo, že kroužkování se ujal také známý ornitolog Karel Machač, ten přijel se svou paní.
Cestou k hnízdu dostávám lekci. "Někdy ti novináři píší pěkné blbosti," na oko se zamračí Machač a pokračuje: "Tuhle jsem četl, že orel je stěhovavý pták." Chápu rozhořčení odborníka a tak trochu i sám sebe ujišťuji, že podobných kopanců se chci vyvarovat. Pomalu se blížíme na místo, kde vysoko ve větvích bydlí dravčí rodinka luňáků červených. Jen stěží je poznat metrový chuchvalec větví na vrcholku smrku. Tak je vysoko.

Najít hnízdo je dost složité
Normálně bych si hnízda nevšiml. "Hnízdo luňáků se hledá dost složitě. Jsou to dravci, kteří se pohybují na území zhruba deseti kilometrů čtverečních. Najít strom, kde mohou být uhnízděni, je tedy obtížné. Zde je vidět, že je hnízdo dobře ukryto. Navíc luňáci vám při hledání vůbec nepomůžou. Nelétají kolem, spíše naopak, snaží se nějakým způsobem odpoutat pozornost," vysvětluje ornitolog a já zvědavě nespouštím oči z hnízda.
Luňáka červeného poznáte velice snadno podle siluety. "Má dlouhá špičatá křídla a ocas jako vlaštovka. Silueta je podobná veliké vlaštovce. Mnohdy létá nad poli za zemědělskými stroji a sbírá posekaná zvířata," vysvětluje Makoň.

Z ornitologa horolezec
Jako kluci jsme lezli na stromy pro hrušky nebo třešně. Vylézt ale na dvacetimetrový strom není žádná procházka růžovým sadem. Navíc jde o odchyt tří mláďat dravce a bezpečně je dopravit dolů na zem. Karel Makoň si tedy obléká pracovní oděv a hlavně obouvá speciální stupačky, které mu pomohou dostat se nahoru. Samozřejmostí jsou lana a bezpečnostní pás. Chvíli mi připomíná spíše horolezce než ornitologa.
Zatím co dole probíhá příprava kroužků, kleští a injekcí pro odběr krve, ochránce zvířat šplhá po borovici jako domorodý Afričan. Iluzi kazí jen cinkot karabin a visící lano. Než se nadějeme, je nahoře a hlásí objev. "Jsou tu tři krasavci a jsou už dost velcí," podává zprávu a pomalu je ukládá do hadrového vaku. Pytel s motivy velikonočních zajíčků se za pár minut snáší na laně k zemi.

Mládě veliké jako slepice
Očekávání nabírá na obrátkách. Machač bere vak do rukou, opatrně ho rozvazuje, vyndává mladé luňáky a pokládá je do trávy. Neskrývám údiv. Mláďata mě překvapují svojí velikostí rovnající se velikosti slepice. "Jsou krásní, jsou pěkní," obdivuje také ornitolog. "Na hnízdě bývá třeba jen jedno mládě. Záleží na množství potravy. Pokud jí bude dost, budou na to ptáci reagovat počtem mláďat," dozvídám se pravidlo závislosti počtu mláďat na dostatku potravy, které obecně platí u všech opeřenců.
Jedno luňáčí kuře za druhým postupně dostává kroužky a je jim odebrána doslova kapka krve. Výsadu nosit kovový kroužek ale nemají zdaleka všichni luňáci. "Není účelem okroužkovat celou populaci, to ani nejde. Nakroužkujeme jen některé a pak z odečtu kroužků máme informace, kde se ptáci pohybují, kde zimují a podobně. Svým způsobem je to jediná informace, kterou je o ptácích možné získat," říká Machač a řadí luňáky vedle sebe, aby se dali pěkně vyfotit. Dalším z překvapení je naprostý klid a odevzdanost mladých. Ležící v trávě vypadají jako by byla mrtvá. Několikrát cvakne spoušť, jedno z mláďat si beru na ruku a vnímám jeho teplé břicho. Tipuji si tělesnou teplotu na něco ke čtyřiceti stupňům. A trefil jsem se, jak mi potvrzuje ornitolog.

Odpad - stavební materiál
Okroužkovaná trojice je po chvilce v pytli a už se houpe na laně a stoupá vzhůru do větví. Byl to jejich první a na nějakou dobu poslední kontakt se zemí. Na hnízdě budou sílit, posilovat prsní svalstvo, protřepávat křídla a přibližně za tři týdny se odváží k prvnímu vzlétnutí. Aby je rodiče motivovali k letu, používají i drastičtějších metod. "Potravu jim nosí jen do okolí hnízda a nedají jim nic," vysvětluje Machač.
Zatím jsou opeřenci na hnízdě a Karel Makoň slaňuje dolů. Popisuje mi, co tam krom mláďat viděl. "Luňáci, když staví hnízdo, tak používají nejrůznější odpady. Tady měli krabičku od cigaret, toaletní papír, ponožku a noviny, spoustu igelitu a také skelnou vatu. Co najdou, to použijí," popisuje a já si pomyslím něco o čuňatech. Vrací se mi ale myšlenka, zda těmi čuníky nejsme ale my lidé, když podobný odpad necháme někde volně ležet. "Jinak luňáci jsou pohodoví klidní ptáci. Jak na hnízdě, tak při kroužkování. Nemají snahu se rozutéci po větvích jako například jestřábi nebo krahujci," vysvětluje, proč na zemi vypadali jako mrtví. "Jsou to téměř odevzdaní dravci. Přesto ale jejich silueta na nebi je jedna z největších."

"Ať se jim u nás líbí"
Je okroužkováno a rodinka dravců bude zase pohromadě. Krátké vytržení z životního rytmu jim nijak neublíží. Co popřát rodince do života? "Ať se jim u nás líbí a ať dál obohacují naši přírodu natolik, aby zůstala pestrá alespoň tak, jak je," usmívá se a pohlíží z dáli na hnízdo Machač.
Cestou od hnízda se dozvídám několik zajímavostí z ornitologie, pro laika těžko postřehnutelných. Zaujalo mne, jak ubývá jednotlivých druhů ptáků v naší přírodě. Na Tachovsku už jen stěží můžeme vidět například ťuhýka. Ten svá hnízdiště má navázána na výskyt keřů bezinky a šípkové růže. V bezince hnízdí, a protože se živí brouky, používá růži jako spižírnu. Napichuje je na trny a při nedostatku potravy si je odtud bere. Z úvozů vysekané bezinky a šípky jsou pak příčinou úbytku ťuhýka.
Loučím se s manželi Machačovými a Makoňovými a říkám si, že po dnešku jistě poznám luňáka.
Poznám ale také ťuhýka? A uvidím ho vůbec někdy.?
Fotogalerii a krátký video dokument z kroužkování luňáků najdete na: www.tachovsky.denik.cz