Bezohledné kácení na Šumavě ohrožuje vzácné druhy organismů (idnes.cz - bloq)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Šumava je vyhledávaná zejména pro svou rozmanitost a krásu. Každý návštěvník tu najde všechno, co hledá - odpočinek, relaxaci a poznání, sport, pohyb a zábavu, ale i kulturní a společenské zážitky. Jednotlivé oblasti navíc nabízejí krásné přírodní scenérie - jezera uprostřed hlubokých lesů, tajemné slatě, místa dalekých rozhledů a nepřeberné množství dalších přírodních zajímavostí. Pod vedením současného ředitele (ODS) se ale krásná Šumava bohužel pomalu ale jistě mění pouze v těžební závod.
Mezi čtyřmi národními parky České republiky je Národní park (dále NP) Šumava svými 69 030 ha parkem plošně největším. Společně se 13 100 ha plochy sousedního německého Národního parku Bavorský les (vyhlášen v roce 1970) zaujímá přesto jen zhruba třetinu plochy nejrozsáhlejšího středoevropského lesního komplexu Šumavy a Bavorského lesa. Pro svoji polohu uprostřed hustě osídlené střední Evropy, relativně vysokou zachovalost přírody i bohaté vodní zdroje je Šumava často nazývána "zelenou střechou Evropy".
V polovině května přistoupil pan Stráský poté, co protizákonně nechal rozmístit stovky otrávených toxických návnad s pesticidy i do nejcennějších částí Šumavy údajně proti broukovi kůrovci, a poté, co záměrně nechal v lese rozmístit návnady, které lákají kůrovce i na zdravé živé stromy, aby měl posléze důvod k jejich pokácení, k dalšímu bezohlednému a nesmyslnému kácení všech (nejenom těch nebezpečných) stromů podél turistických cest, a to i v rozporu s vlastními směrnicemi parku. Cesty v divoké přírodě teď lemují už jenom nevzhledné pařezy, a dříví z druhých bezzásahových zón, jež by mělo zůstat v lese, z rezervace správa parku odváží jako palivové na prodej. inu, je to velmi smutné, ale kvůli ziskům ze dřeva se vždycky nějaký důvod k nehoráznému kácení najde.
Neoprávněné rozsáhlé kácení stromů na Šumavě ale neovlivní jen lesy, nýbrž především jejich obyvatele, a výjimečnou šumavskou biodiverzitu jako takovou. Kvůli rozsáhlému kácení by mohl z Česka zmizet například kriticky ohrožený tetřev hlušec nebo jeřábek lesní. Vltava zase skrývá chráněnou perlorodku. Ohrožené druhy potřebují klid, nenarušené přirozené biotopy a přirozený vývoj.
Národní park Šumava je například jediným místem v České republice a ve středozápadní Evropě, kde najdeme životaschopnou populaci vzácného tetřeva hlušce. Populace tetřeva se zde samostatně rozmnožuje bez nutnosti umělého vysazování mláďat tetřevů. Jeho populace je na hranici, má totiž specifické nároky na potravu a klid.
Tetřev žije v oblasti zrcadlící se s národním parkem Bavorský les, tedy v lesích rozkládajících se od Bučiny přes oblast Mokrůvky, Blatný vrch až po Plesnou. Jádrem současného rozšíření tetřeva hlušce na Šumavě je především její centrální a západní část. Jsou to hlavně centrální pláně modravské a kvildské, vysoké polohy železnorudské hornatiny, včetně kotliny horní Křemelné. Významným refugiem je rovněž celý hřeben Královského hvozdu. Pravidelný výskyt včetně reprodukce je opětovně zjištěn od roku 2000 v Trojmezenské hornatině. Hnízdní výskyt je výrazně omezen na vyšší polohy 1000 - 1370 m n.m., nejvíce 1100 - 1300. V nižších nadmořských výškách je pravidelné hnízdění výjimečné (inverzní kotlina horní Křemelné). Vyhovují mu bezzásahové plochy, které odpovídají přirozeným podmínkám prostředí, kde se tetřev vyskytoval. Potřebuje rozsáhlé a nerušené lesní celky horských smrčin, které se u nás vyskytují v podstatě jen na Šumavě, tam žije asi 150 až 200 ptáků. Už jen ostrůvkovité populace najdeme i v Beskydech, Krušných horách nebo Jeseníkách. Ty však čítají jen jednotlivce. Na Šumavě mu vadí zásahy do jeho prostředí a rušení v zimě a v době hnízdění. Podle odborníků je proto potřebné zachovat v místech, kde tetřev žije, klid. Tetřev je v zimě odkázán pouze na výhonky, které nejsou příliš výživné. V chladných měsících se proto minimálně pohybuje a je ve stavu připomínajícím hibernaci. Při vyplašení a nutném přeletu ztrácí potřebnou energii a po několika takových situacích může na jaře uhynout vyčerpáním. Klid od lidí potřebuje i na jaře během hnízdění. Slepice tetřeva totiž nemají dobře vyvinutý orientační smysl a po vyrušení se nevracejí na hnízdo. Rozsáhlé zásahy v jeho areálu mu zase berou potravu a ničí místo k životu.
Dalším druhem, který se už stal symbolem Šumavy, je vzácný mlž perlorodka říční. Žije v horním toku Vltavy, kde má potřebnou čistou vodu chudou na živiny. Perlorodka je mlž, který je v České republice extrémně vzácný. Má velmi komplikovaný vývoj, který je vázán na pstruha. V prvních pěti letech je navíc takřka neviditelná, protože žije v zemi. Před deseti lety jejich počet významně klesl. Perlorodka se živí rozkládajícími se organickými zbytky, které ale ve Vltavě spolu s vodáky ubyly. Pádla lodí totiž čeří vodu a rozrývají bahno v mělkých částech řeky. Perlorodku ohrožuje především splouvání nižších a plytkých míst. Ale může existovat v místech, kde budou plout pouze malé skupiny vodáků s průvodcem. V teplé Vltavě je početnost relativně nízká a řeka je rozsáhlá, její populace je proto roztroušená a tím pádem těžce viditelná. Monitorovat se dají pouze dospělí jedinci, kteří vyplují na povrch dna.
Malakologicky nejcennějšími biotopy jsou na Šumavě smíšené lesy, nejlépe v hlouběji zaříznutých údolích - proto je při výzkumu dávána těmto místům přednost a také odsud pocházejí nejcennější data. Pomaleji se rozbíhá průzkum vodní malakofauny, slibně vypadají první výsledky z mineralotrofních rašelinišť a pramenišť. Zejména z důvodu sledování změn v malakofauně a ovlivnění novými druhy je poměrně velký důraz kladen na intravilány obcí a podobná druhotná stanoviště.
Šumava je významnou oblastí výskytu některých druhů ptáků, jejichž populace nejsou početné, ale jedná se o vzácné druhy s nízkými populačními hustotami anebo o malé izolované populace významné svou reliktností. Mezi takové druhy patří sokol stěhovavý (Falco peregrinus), který zde na dvou lokalitách hnízdí víceméně nepřetržitě již od 80. let 20. století. Na Šumavě se vyskytuje a hnízdí reintrodukovaná populace puštíka bělavého (Strix uralensis). Jedná se o jedinou oblast výskytu v Čechách a druhou v rámci České republiky. Malá izolovaná populace strakapouda bělohřbetého (Dryocopos leucotos) je významným reliktem oblasti. Jeho ostrůvkovitý hnízdní výskyt je vázán na zbytky smíšených porostů přirozeného charakteru (květnaté a horské acidofilní bučiny pralesovitého charakteru). Lejsek malý (Ficedula parva) je indikátorem smíšených lesů přirozeného charakteru se zastoupením mladých vývojových stadií lesa s převahou buku.
Mezi dalšími druhy, které jsou u nás unikátní a které našly útočiště právě na Šumavě, patří například jeřábek lesní. Vadí mu ruch a velkoplošné zásahy, jež ničí pro něj potřebné porosty borůvek, ale i zázemí pro život a potřebné klima. Velmi početná šumavská populace jeřábka lesního je vedle alpské populace největší ve střední Evropě. Populace tetřívka v Ptačí oblasti Šumava společně s populací ve Vojenském újezdu Boletice tvoří jádro výskytu tohoto druhu v jižních a západních Čechách, avšak její početnost se soustavně snižuje.
Ve smrčinách přirozeného charakteru a částečně i ve smrkových monokulturách vyšších poloh (cca nad 900 m), ale také v pralesích Šumavy, hnízdí kriticky ohrožený datlík tříprstý (Picoides tridactylus). Je to druh, který je specializovaný na kůrovce a kterému současná situace paradoxně vyhovuje, protože na Šumavě nalézá velké množství potravy.
Na stejných stanovištích, ale v rozvolněných porostech a na jejich okrajích při různých typech bezlesí hnízdí kos horský (Turdus torquatus). Velmi početné jsou populace kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) a sýce rousného (Aegolius funereus). Obě tyto sovy se vyskytují v celé oblasti a hnízdí jak ve smíšených porostech, tak i ve smrkových monokulturách, pokud zde naleznou vhodné hnízdní dutiny. Zbytky přirozených smíšených porostů, ale i starší smrkové porosty, jsou místem hnízdního výskytu datla černého (Dryocopus martius). Také čáp černý (Ciconia nigra) hnízdí rozptýleně v celé oblasti, a to zejména ve zbytcích starých bučin.
Velmi významná je v oblasti populace chřástala polního (Crex crex). Její výskyt je vázán na mozaiku antropogenního bezlesí. Pestrá mozaika bezlesých enkláv v různém stadiu sukcese a často ve vazbě na mokřady vytváří specifické podmínky i pro další druhy významné z hlediska ochrany přírody - pro bekasinu otavní (Gallinago gallinago), hýla rudého (Carpodacus erythrinus), bramborníčka hnědého (Saxicola ruberta), cvrčilku zelenou (Locustella naevia), ťuhýka obecného (Lanius collurio), ťuhýka šedého (Lanius excubitor), slavíka modráčka (Luscinia svecica) aj.
Velkoplošné kácení a rozsáhlé zásahy v lesích Šumavy podle odborníků škodí i některým houbám a hmyzu, který je vázaný na tlející dřevo. Rovněž používání nebezpečných biocidních látek velmi škodí populacím hmyzu. Lapáky a trojnožky s insekticidy, které protizákonně nechal na Šumavě rozmístit ředitel parku Jan Stráský, jsou neselektivní a neovlivní jen kůrovce. Ublíží spoustě ostatních druhů, například brouku tesaříkovi, který žije ve smrku a který je na strom vázán. Použitím biocidních látek či insekticidů ublíží i motýlům - například nápadnému žluťáskovi borůvkovému či známým modráskům - kácení stromů a změna jejich prostředí jim zase bere místo k životu.
Entomologové dlouhodobě navrhují šetrnější řešení - takzvané insekticidní sítě. Insekticid se stříká na kmeny nebo strojící stromy, ale na povrchu nedrží. Může jej spláchnout déšť, čímž se dostane do vody, neopatrnou manipulací může skončit i na trávě či v okolí kmene. Oproti tomu insekticidní síť je asi dva roky starým nápadem. Je to syntetický materiál, na který je pevně navázaný insekticid a může se jí pokrýt třeba skládka dřeva, které se poté odveze. Síť se dá přitom použít znovu, protože má trvanlivost dva roky. Biocidní látky není na síti tolik a nedostává se do okolního prostředí, navíc na ni nemá vliv déšť, špatná manipulace či nepříznivé počasí, které by insekticid rozneslo do nežádoucích míst. Od letošního roku dostal národní park výjimku, a sítě tedy používat může.
Ilegální lov zase hubí populaci chráněných rysů. Rys ostrovid k nám byl reintrodukován v sedmdesátých letech, je to jedna z mála úspěšných introdukcí. Ze 17 kusů dosáhla jeho populace stovky jedinců a rozšířila se ze Šumavy i do jihozápadních Čech a Novohradských hor. Pak se ale rys stal obětí ilegálního lovu a nyní jeho počet klesá, na Šumavě žije asi 60 jedinců. Pro les je rys ostrovid přitom velice důležitý, protože v něm udržuje přirozenou rovnováhu.
V současné době se na území NP nebo CHKO Šumava nacházejí dvě velmi významná zimoviště s okolo 100 netopýrů během zimy a pak další s několika desítkami jedinců. Za nejzajímavější výsledky lze považovat zjištění nárůstu početnosti zdejší izolované populace vzácného vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), ojedinělé nálezy výrazně teplomilného netopýra brvitého (Myotis emarginatus), nálezy migrujících jedinců netopýra parkového (Pipistrellus nathusii) z Lotyšska a celkový nárůst nebo alespoň setrvalý stav populací běžných druhů netopýrů.
Kriticky ohrožené druhy živočichů na Šumavě: mihule potoční, netopýr černý, netopýr velký, orel mořský, perlorodka říční, puštík bělavý, rak říční, střevlík Menetriesův, sokol stěhovavý, zmije obecná.
Poznámky:
Loni se na Šumavě vytěžilo téměř 350 tisíc kubíků - obvyklá cena je necelých tisíc korun za kubík. Sám park tak kryje z prodeje dřeva přes polovinu svého rozpočtu. Další stamiliony ročně přináší práce v lesích soukromým dřevařským firmám.
Hlavní firmy, účastnící se rámcových smluv na koupi dřeva z NP Šumava:
- Jihozápadní dřevařská
- Dřevo Ziegler
- Dřevovýroba Wimmer
- Less & Forest
- Lesní společnost Železná Ruda
- Pila Vlk
- Kronospan Jihlava
- Progres Holding Nová Pec
- Stora, Brand (Rakousko)
- Wood & Paper
658 milionů korun. Takový je letošní rozpočet NP Šumava (Zdroj: NP Šumava).
Co také řekl Jan Mičánek, majitel největší domácí lesnické firmy Less & Forest (ta je i nejvýznamnějším dřevařským podnikem v národním parku, loni si z něho podle Mičánka odvezla až 40 tisíc kubíků dřeva):
"Zřizovat národní park ve střední Evropě je úplná blbost. Příroda tu přece není původní, lesy vytvořili lidé, naši předci. Zeměkoule je tu pro lidi. A Šumava by mohla dát práci dalším stovkám, tisícům lidí, když se jim otevře.".
Kateřina Březová
Mezi čtyřmi národními parky České republiky je Národní park (dále NP) Šumava svými 69 030 ha parkem plošně největším. Společně se 13 100 ha plochy sousedního německého Národního parku Bavorský les (vyhlášen v roce 1970) zaujímá přesto jen zhruba třetinu plochy nejrozsáhlejšího středoevropského lesního komplexu Šumavy a Bavorského lesa. Pro svoji polohu uprostřed hustě osídlené střední Evropy, relativně vysokou zachovalost přírody i bohaté vodní zdroje je Šumava často nazývána "zelenou střechou Evropy".
V polovině května přistoupil pan Stráský poté, co protizákonně nechal rozmístit stovky otrávených toxických návnad s pesticidy i do nejcennějších částí Šumavy údajně proti broukovi kůrovci, a poté, co záměrně nechal v lese rozmístit návnady, které lákají kůrovce i na zdravé živé stromy, aby měl posléze důvod k jejich pokácení, k dalšímu bezohlednému a nesmyslnému kácení všech (nejenom těch nebezpečných) stromů podél turistických cest, a to i v rozporu s vlastními směrnicemi parku. Cesty v divoké přírodě teď lemují už jenom nevzhledné pařezy, a dříví z druhých bezzásahových zón, jež by mělo zůstat v lese, z rezervace správa parku odváží jako palivové na prodej. inu, je to velmi smutné, ale kvůli ziskům ze dřeva se vždycky nějaký důvod k nehoráznému kácení najde.
Neoprávněné rozsáhlé kácení stromů na Šumavě ale neovlivní jen lesy, nýbrž především jejich obyvatele, a výjimečnou šumavskou biodiverzitu jako takovou. Kvůli rozsáhlému kácení by mohl z Česka zmizet například kriticky ohrožený tetřev hlušec nebo jeřábek lesní. Vltava zase skrývá chráněnou perlorodku. Ohrožené druhy potřebují klid, nenarušené přirozené biotopy a přirozený vývoj.
Národní park Šumava je například jediným místem v České republice a ve středozápadní Evropě, kde najdeme životaschopnou populaci vzácného tetřeva hlušce. Populace tetřeva se zde samostatně rozmnožuje bez nutnosti umělého vysazování mláďat tetřevů. Jeho populace je na hranici, má totiž specifické nároky na potravu a klid.
Tetřev žije v oblasti zrcadlící se s národním parkem Bavorský les, tedy v lesích rozkládajících se od Bučiny přes oblast Mokrůvky, Blatný vrch až po Plesnou. Jádrem současného rozšíření tetřeva hlušce na Šumavě je především její centrální a západní část. Jsou to hlavně centrální pláně modravské a kvildské, vysoké polohy železnorudské hornatiny, včetně kotliny horní Křemelné. Významným refugiem je rovněž celý hřeben Královského hvozdu. Pravidelný výskyt včetně reprodukce je opětovně zjištěn od roku 2000 v Trojmezenské hornatině. Hnízdní výskyt je výrazně omezen na vyšší polohy 1000 - 1370 m n.m., nejvíce 1100 - 1300. V nižších nadmořských výškách je pravidelné hnízdění výjimečné (inverzní kotlina horní Křemelné). Vyhovují mu bezzásahové plochy, které odpovídají přirozeným podmínkám prostředí, kde se tetřev vyskytoval. Potřebuje rozsáhlé a nerušené lesní celky horských smrčin, které se u nás vyskytují v podstatě jen na Šumavě, tam žije asi 150 až 200 ptáků. Už jen ostrůvkovité populace najdeme i v Beskydech, Krušných horách nebo Jeseníkách. Ty však čítají jen jednotlivce. Na Šumavě mu vadí zásahy do jeho prostředí a rušení v zimě a v době hnízdění. Podle odborníků je proto potřebné zachovat v místech, kde tetřev žije, klid. Tetřev je v zimě odkázán pouze na výhonky, které nejsou příliš výživné. V chladných měsících se proto minimálně pohybuje a je ve stavu připomínajícím hibernaci. Při vyplašení a nutném přeletu ztrácí potřebnou energii a po několika takových situacích může na jaře uhynout vyčerpáním. Klid od lidí potřebuje i na jaře během hnízdění. Slepice tetřeva totiž nemají dobře vyvinutý orientační smysl a po vyrušení se nevracejí na hnízdo. Rozsáhlé zásahy v jeho areálu mu zase berou potravu a ničí místo k životu.
Dalším druhem, který se už stal symbolem Šumavy, je vzácný mlž perlorodka říční. Žije v horním toku Vltavy, kde má potřebnou čistou vodu chudou na živiny. Perlorodka je mlž, který je v České republice extrémně vzácný. Má velmi komplikovaný vývoj, který je vázán na pstruha. V prvních pěti letech je navíc takřka neviditelná, protože žije v zemi. Před deseti lety jejich počet významně klesl. Perlorodka se živí rozkládajícími se organickými zbytky, které ale ve Vltavě spolu s vodáky ubyly. Pádla lodí totiž čeří vodu a rozrývají bahno v mělkých částech řeky. Perlorodku ohrožuje především splouvání nižších a plytkých míst. Ale může existovat v místech, kde budou plout pouze malé skupiny vodáků s průvodcem. V teplé Vltavě je početnost relativně nízká a řeka je rozsáhlá, její populace je proto roztroušená a tím pádem těžce viditelná. Monitorovat se dají pouze dospělí jedinci, kteří vyplují na povrch dna.
Malakologicky nejcennějšími biotopy jsou na Šumavě smíšené lesy, nejlépe v hlouběji zaříznutých údolích - proto je při výzkumu dávána těmto místům přednost a také odsud pocházejí nejcennější data. Pomaleji se rozbíhá průzkum vodní malakofauny, slibně vypadají první výsledky z mineralotrofních rašelinišť a pramenišť. Zejména z důvodu sledování změn v malakofauně a ovlivnění novými druhy je poměrně velký důraz kladen na intravilány obcí a podobná druhotná stanoviště.
Šumava je významnou oblastí výskytu některých druhů ptáků, jejichž populace nejsou početné, ale jedná se o vzácné druhy s nízkými populačními hustotami anebo o malé izolované populace významné svou reliktností. Mezi takové druhy patří sokol stěhovavý (Falco peregrinus), který zde na dvou lokalitách hnízdí víceméně nepřetržitě již od 80. let 20. století. Na Šumavě se vyskytuje a hnízdí reintrodukovaná populace puštíka bělavého (Strix uralensis). Jedná se o jedinou oblast výskytu v Čechách a druhou v rámci České republiky. Malá izolovaná populace strakapouda bělohřbetého (Dryocopos leucotos) je významným reliktem oblasti. Jeho ostrůvkovitý hnízdní výskyt je vázán na zbytky smíšených porostů přirozeného charakteru (květnaté a horské acidofilní bučiny pralesovitého charakteru). Lejsek malý (Ficedula parva) je indikátorem smíšených lesů přirozeného charakteru se zastoupením mladých vývojových stadií lesa s převahou buku.
Mezi dalšími druhy, které jsou u nás unikátní a které našly útočiště právě na Šumavě, patří například jeřábek lesní. Vadí mu ruch a velkoplošné zásahy, jež ničí pro něj potřebné porosty borůvek, ale i zázemí pro život a potřebné klima. Velmi početná šumavská populace jeřábka lesního je vedle alpské populace největší ve střední Evropě. Populace tetřívka v Ptačí oblasti Šumava společně s populací ve Vojenském újezdu Boletice tvoří jádro výskytu tohoto druhu v jižních a západních Čechách, avšak její početnost se soustavně snižuje.
Ve smrčinách přirozeného charakteru a částečně i ve smrkových monokulturách vyšších poloh (cca nad 900 m), ale také v pralesích Šumavy, hnízdí kriticky ohrožený datlík tříprstý (Picoides tridactylus). Je to druh, který je specializovaný na kůrovce a kterému současná situace paradoxně vyhovuje, protože na Šumavě nalézá velké množství potravy.
Na stejných stanovištích, ale v rozvolněných porostech a na jejich okrajích při různých typech bezlesí hnízdí kos horský (Turdus torquatus). Velmi početné jsou populace kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) a sýce rousného (Aegolius funereus). Obě tyto sovy se vyskytují v celé oblasti a hnízdí jak ve smíšených porostech, tak i ve smrkových monokulturách, pokud zde naleznou vhodné hnízdní dutiny. Zbytky přirozených smíšených porostů, ale i starší smrkové porosty, jsou místem hnízdního výskytu datla černého (Dryocopus martius). Také čáp černý (Ciconia nigra) hnízdí rozptýleně v celé oblasti, a to zejména ve zbytcích starých bučin.
Velmi významná je v oblasti populace chřástala polního (Crex crex). Její výskyt je vázán na mozaiku antropogenního bezlesí. Pestrá mozaika bezlesých enkláv v různém stadiu sukcese a často ve vazbě na mokřady vytváří specifické podmínky i pro další druhy významné z hlediska ochrany přírody - pro bekasinu otavní (Gallinago gallinago), hýla rudého (Carpodacus erythrinus), bramborníčka hnědého (Saxicola ruberta), cvrčilku zelenou (Locustella naevia), ťuhýka obecného (Lanius collurio), ťuhýka šedého (Lanius excubitor), slavíka modráčka (Luscinia svecica) aj.
Velkoplošné kácení a rozsáhlé zásahy v lesích Šumavy podle odborníků škodí i některým houbám a hmyzu, který je vázaný na tlející dřevo. Rovněž používání nebezpečných biocidních látek velmi škodí populacím hmyzu. Lapáky a trojnožky s insekticidy, které protizákonně nechal na Šumavě rozmístit ředitel parku Jan Stráský, jsou neselektivní a neovlivní jen kůrovce. Ublíží spoustě ostatních druhů, například brouku tesaříkovi, který žije ve smrku a který je na strom vázán. Použitím biocidních látek či insekticidů ublíží i motýlům - například nápadnému žluťáskovi borůvkovému či známým modráskům - kácení stromů a změna jejich prostředí jim zase bere místo k životu.
Entomologové dlouhodobě navrhují šetrnější řešení - takzvané insekticidní sítě. Insekticid se stříká na kmeny nebo strojící stromy, ale na povrchu nedrží. Může jej spláchnout déšť, čímž se dostane do vody, neopatrnou manipulací může skončit i na trávě či v okolí kmene. Oproti tomu insekticidní síť je asi dva roky starým nápadem. Je to syntetický materiál, na který je pevně navázaný insekticid a může se jí pokrýt třeba skládka dřeva, které se poté odveze. Síť se dá přitom použít znovu, protože má trvanlivost dva roky. Biocidní látky není na síti tolik a nedostává se do okolního prostředí, navíc na ni nemá vliv déšť, špatná manipulace či nepříznivé počasí, které by insekticid rozneslo do nežádoucích míst. Od letošního roku dostal národní park výjimku, a sítě tedy používat může.
Ilegální lov zase hubí populaci chráněných rysů. Rys ostrovid k nám byl reintrodukován v sedmdesátých letech, je to jedna z mála úspěšných introdukcí. Ze 17 kusů dosáhla jeho populace stovky jedinců a rozšířila se ze Šumavy i do jihozápadních Čech a Novohradských hor. Pak se ale rys stal obětí ilegálního lovu a nyní jeho počet klesá, na Šumavě žije asi 60 jedinců. Pro les je rys ostrovid přitom velice důležitý, protože v něm udržuje přirozenou rovnováhu.
V současné době se na území NP nebo CHKO Šumava nacházejí dvě velmi významná zimoviště s okolo 100 netopýrů během zimy a pak další s několika desítkami jedinců. Za nejzajímavější výsledky lze považovat zjištění nárůstu početnosti zdejší izolované populace vzácného vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), ojedinělé nálezy výrazně teplomilného netopýra brvitého (Myotis emarginatus), nálezy migrujících jedinců netopýra parkového (Pipistrellus nathusii) z Lotyšska a celkový nárůst nebo alespoň setrvalý stav populací běžných druhů netopýrů.
Kriticky ohrožené druhy živočichů na Šumavě: mihule potoční, netopýr černý, netopýr velký, orel mořský, perlorodka říční, puštík bělavý, rak říční, střevlík Menetriesův, sokol stěhovavý, zmije obecná.
Poznámky:
Loni se na Šumavě vytěžilo téměř 350 tisíc kubíků - obvyklá cena je necelých tisíc korun za kubík. Sám park tak kryje z prodeje dřeva přes polovinu svého rozpočtu. Další stamiliony ročně přináší práce v lesích soukromým dřevařským firmám.
Hlavní firmy, účastnící se rámcových smluv na koupi dřeva z NP Šumava:
- Jihozápadní dřevařská
- Dřevo Ziegler
- Dřevovýroba Wimmer
- Less & Forest
- Lesní společnost Železná Ruda
- Pila Vlk
- Kronospan Jihlava
- Progres Holding Nová Pec
- Stora, Brand (Rakousko)
- Wood & Paper
658 milionů korun. Takový je letošní rozpočet NP Šumava (Zdroj: NP Šumava).
Co také řekl Jan Mičánek, majitel největší domácí lesnické firmy Less & Forest (ta je i nejvýznamnějším dřevařským podnikem v národním parku, loni si z něho podle Mičánka odvezla až 40 tisíc kubíků dřeva):
"Zřizovat národní park ve střední Evropě je úplná blbost. Příroda tu přece není původní, lesy vytvořili lidé, naši předci. Zeměkoule je tu pro lidi. A Šumava by mohla dát práci dalším stovkám, tisícům lidí, když se jim otevře.".
Kateřina Březová
Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.