Na Cínovecký hřbet se vrací rašelina (IN magazín)

Řídce zalesněné hřbety Krušných hor nabízejí novou, čtrnáct kilometrů dlouhou procházku mezi rašeliništi. Budete-li mít štěstí, možná v okolí příhraničních obcí Cínovce nebo Moldavy spatříte i ohrožené tetřívky.

Krušnohorský Cínovec změnil v posledním století svou tvář hned několikrát. Na podobě dnešní osady se podepsal útlum těžby cínové rudy, poválečný odsun Němců i nešetrný vztah komunistů k přírodě. Po revoluci sice těžba skončila, horský hřbet ale ovládlo hučení kamionů, vietnamské stánky a krátké sukénky prostitutek. Až po otevření dálnice do Drážďan se vše zklidnilo a horské pláně i pár desítek zdejších obyvatel snad konečně čeká lepší budoucnost.
Ke zdejším turistickým lákadlům přibude už toto léto nová, 14 km dlouhá naučná stezka vedoucí po rašeliništích. Místa, kam zamíří turisté, se přitom lidé snažili dlouhá léta likvidovat. První etapa rozsáhlého odvodňování zdejších mokřin proběhla už mezi válkami, kdy se tu místní snažili vysoušet rašeliniště, aby získali pastviny pro dobytek.
Další ničení rašelinišť přinesly paradoxně snahy uchránit přírodu od kyselých dešťů v sedmdesátých a osmdesátých letech. Lesníci tehdy budovali příkopy, aby odvedli kyselou vodu z hor a zachránili smrkové porosty. Výsledek se ale nedostavil - stromy zašly i tak a rašeliniště, zadržující velké množství podzemní vody, postupně vysychala. O své útočiště přicházely mnohé vzácné druhy, jako je tetřívek obecný.
Člověk začne, příroda dokončí Naučná stezka s devíti informačními panely vás provede kolem tří rašelinišť: Cínovecký hřbet, U jezera a Velké tetřeví tokaniště. Revitalizace, kterou zde provádí občanské sdružení Daphne, je zatím hotova jen v prvním z těchto území. Ekologové zde umístili 150 dřevěných přehrážek, které mají v odvodňovacích kanálech zadržovat vodu, aby nestékala do údolí.
"Za sto let by tu mohlo být pár centimetrů nebo možná decimetrů rašeliny. My jen nastartujeme něco, co příroda dokončí za nás," říká ekolog Jan Dušek.
Rašeliniště Cínovecký hřbet, táhnoucí se podél německé hranice, je řídce zalesněné území, často tu uvidíte různě pokroucené smrky, které kvůli rašelině rostou pomaleji než obvykle. Většina stromů byla vysazena v devadesátých letech, uchytla se jich ale jen část, a z hlediska těžby dřeva proto území není zajímavé. "Zatímco na Šumavě jsou rašeliniště plošší, tady je svah a voda odtéká rychleji," vysvětluje potřebu stavění přehrážek hydroložka Gabriela Pourová. 
Tetřívek obecný je pták velký asi jako slepice, vyznačuje se zářivým červenomodrým peřím (samec), samičky jsou naopak nenápadné, zbarvené do hněda. Konkrétně na Cínoveckém hřbetu žijí nyní tři páry, v takzvaném Velkém tetřevím tokaništi, ležícím u obce Moldava, pak několik desítek párů. "Tetřívci jsou plaší, nejčastěji je zahlédnete v době tokání, kdy samci vylézají na vyvýšená místa a lákají samičky. V té době ztrácejí opatrnost," vysvětluje Dušek.
Samců je sice na rašeliništích víc, kvůli svému zbarvení jsou ale nápadnější, a tím i ohroženější. Ptačí populace by se měla podle ekologů obnovovat postupně a přirozeně, umělé vysazování prý většinou končí neúspěšně. Tetřívci si totiž jen těžko zvykají na nové prostředí a často pro ně vysazení do přírody znamená rozsudek smrti.
Zaniklá sláva Zinwaldu Vraťme se ale ještě k samotnému Cínovci. O někdejším významu obce svědčí statistika z roku 1880, která udává v Zinwaldu - Cínovci 241 domů a 2263 obyvatel. Ještě ve třicátých letech minulého století tu fungovaly doly, dvě továrny, pohřební chráněných druhů má revitalizace rašelinišť i protipovodňový efekt - voda teče pod povrchem a nezaplavuje vesnice.
Neopatrní tetřívci Jedním z nejznámějších ohrožených druhů žijících na krušnohorských rašeliništích je už zmíněný tetřívek obecný. Pták,
služba, čtyři obchody a devět hostinců. Dnes uvádí Cínovec pouhých 65 stálých obyvatel.
Spíš než za historií se ale do Cínovce dnes jezdí za přírodou a sportem - celá oblast je protkána cyklostezkami a přemostění hlavní silnice, spojující dvě části cyklostezky, je jednou z nejvýraznějších staveb v obci.