Do přírodní rezervace Diana za zajímavou květenou a zvířenou (Tachovský deník)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Přírodou Tachovska
Západně od osady Diana obtéká Kateřinský potok Třískolupský vrch (533 m). Na jeho vrcholové plošině a východním svahu byla již v roce 1933 vyhlášena přírodní rezervace. Z tohoto pohledu jde společně s Pleší na Domažlicku o nejstarší chráněné území v celém Českém lese. Pro pochopení dnešní podoby a problémů dianské rezervace je dobrý malý pohled do minulosti. V roce 1675 kupuje přimdské panství včetně hlubokých lesů mezi Svatou Kateřinou a Rozvadovem Jan Václav Novohradský z Kolowrat. Kolem roku 1742 staví Kolowratové lovecký zámeček a na počest bohyně lovu jej nazývají Dianin vrch (Dianaberg, dnes jen Diana).
Pro vlastní rezervaci hrají důležitou roli dlouhodobá existence obory (zrušena v roce 1929) a přítomnost vysoké zvěře. Ta, je - li v neúnosném množství, zásadně redukuje přirozené zmlazování dřevin, v našem případě zejména buku lesního. Přílišné prosvětlení lesa je pravděpodobně i příčinou dnešního dominantního rozšíření ostřice třeslicovité v bylinném patře. Tento negativní jev je tlumen individuální i plošnou ochranou zmlazení či dosadeb. Nepříliš šťastným zásahem do přirozeného vzhledu porostu byla výsadba lip s javory a jírovci v jižní části rezervace. Všimněte si dodnes znatelných pravidelných linií vysazených stromů. Z pohledu vegetace lze na rezervaci pohlížet jako na jeden z několika solidně zachovaných fragmentů květnatých kyčelnicových bučin v Kateřinské kotlině. Z významných druhů rostlin se zmíním o lýkovci jedovatém, kyčelnici devítilisté, kyčelnici cibulkonosné, áronu plamatém, mařince vonné, hrachoru jarním, pérovníku pštrosím (údajně přesazeném z meliorací zničené nivy Kateřinského potoka pod rezervací). Z literatury se dovíme, že cévnatých rostlin je odtud popsáno něco kolem 150 druhů. Velmi zajímavé jsou i údaje od mykologů. Posuďte sami -je odtud popsán nový druh houby štítovka dianská, houžovec Pilátův zde byl nalezen poprvé od popsání tohoto druhu. Pevník plstnatý byl poprvé v Čechách nalezen právě zde a štítovka stinná má odsud čtvrtý doložený český výskyt. Roste tu i krásný korálovec bukový, který jsem právě zde viděl v Českém lese poprvé. Takže i pro mne osobně má zdejší rezervace z hlediska hub určité prvenství. I v oblasti zoologie si pomohu údaji odborníků. Uvádí se odtud například nález vzácného roháče Ceruchus chrysomelinus nebo ptáků jako jsou lejsek černohlavý, lejsek malý, holub doupňák, krutihlav obecný, sluka lesní. U savců je zvláštností zjištění bělozubky bělobřiché v tomto, pro ni netypickém biotopu. Spíše perličkou je údaj z roku 1967 o tom, kterak se až do dianských lesů zatoulal los evropský. Aktuálně se do rezervace zatoulává bobr, proto ty ohryzy na kůře několika buků nad potokem.
Slůvko "nejen" v nadpisu není uvedeno náhodou. Samozřejmě nejdůležitější a určující složkou každého lesa jsou stromy. Protože někteří odhadují stáří porostu na 200 a více let, nelze se divit výskytu mohutných buků. Mohutné jedle už v rezervaci nerostou (tedy já tu žádnou neobjevil), mohutnými smrky se to tu - s trochou nadsázky - jen hemží a to zejména v okrajových vlhčích částech chráněného území. Doposud jsem se jimi "jen" kochal, teprve nedávno jsem si dal práci a změřil obvody některých vizuálně největších jedinců a nestačil se divit!
Jak dopadlo opravdu jen namátkové měření části zdejší smrčí populace? Smrků s obvodem kolem 3,5 m je tu možná ke dvěma desítkám kusů, ve 4 případech jsem naměřil obvody přes 4m. Postupně to byl dvoják s obvodem 450 cm, krásný jednokmenný smrk s obvodem 410 cm, opět dvoják s obvodem 410 cm a nakonec jednokmen s obvodem 480 cm! Nechtěl jsem tomu věřit a měření opakoval několikráte, vždy však se stejným výsledkem. Možná jde o nejmohutnější smrk Tachovska, možná celého Českého lesa. Možná, v každém případě jde o úžasný strom.
Smrky, které vyklíčily na pařezech či padlých kmenech si vytváří silné kořeny, jimiž se spojují se zemí. Po zetlení pařezu či kmenu, zůstane strom stát jakoby ve vzduchu na něčem, co připomíná vzdáleně chůdy. Odtud název chůdovité kořeny. Když projdete poctivě rezervací, najdete takových stromů několik. Já tam našel - a to je vzácnější - i chůdovitý buk. Nebo buk s "velkou boulí". Příroda je zkrátka jedno veliké kreativní divadlo a v přírodní rezervaci Diana to platí dvojnásob.
Západně od osady Diana obtéká Kateřinský potok Třískolupský vrch (533 m). Na jeho vrcholové plošině a východním svahu byla již v roce 1933 vyhlášena přírodní rezervace. Z tohoto pohledu jde společně s Pleší na Domažlicku o nejstarší chráněné území v celém Českém lese. Pro pochopení dnešní podoby a problémů dianské rezervace je dobrý malý pohled do minulosti. V roce 1675 kupuje přimdské panství včetně hlubokých lesů mezi Svatou Kateřinou a Rozvadovem Jan Václav Novohradský z Kolowrat. Kolem roku 1742 staví Kolowratové lovecký zámeček a na počest bohyně lovu jej nazývají Dianin vrch (Dianaberg, dnes jen Diana).
Pro vlastní rezervaci hrají důležitou roli dlouhodobá existence obory (zrušena v roce 1929) a přítomnost vysoké zvěře. Ta, je - li v neúnosném množství, zásadně redukuje přirozené zmlazování dřevin, v našem případě zejména buku lesního. Přílišné prosvětlení lesa je pravděpodobně i příčinou dnešního dominantního rozšíření ostřice třeslicovité v bylinném patře. Tento negativní jev je tlumen individuální i plošnou ochranou zmlazení či dosadeb. Nepříliš šťastným zásahem do přirozeného vzhledu porostu byla výsadba lip s javory a jírovci v jižní části rezervace. Všimněte si dodnes znatelných pravidelných linií vysazených stromů. Z pohledu vegetace lze na rezervaci pohlížet jako na jeden z několika solidně zachovaných fragmentů květnatých kyčelnicových bučin v Kateřinské kotlině. Z významných druhů rostlin se zmíním o lýkovci jedovatém, kyčelnici devítilisté, kyčelnici cibulkonosné, áronu plamatém, mařince vonné, hrachoru jarním, pérovníku pštrosím (údajně přesazeném z meliorací zničené nivy Kateřinského potoka pod rezervací). Z literatury se dovíme, že cévnatých rostlin je odtud popsáno něco kolem 150 druhů. Velmi zajímavé jsou i údaje od mykologů. Posuďte sami -je odtud popsán nový druh houby štítovka dianská, houžovec Pilátův zde byl nalezen poprvé od popsání tohoto druhu. Pevník plstnatý byl poprvé v Čechách nalezen právě zde a štítovka stinná má odsud čtvrtý doložený český výskyt. Roste tu i krásný korálovec bukový, který jsem právě zde viděl v Českém lese poprvé. Takže i pro mne osobně má zdejší rezervace z hlediska hub určité prvenství. I v oblasti zoologie si pomohu údaji odborníků. Uvádí se odtud například nález vzácného roháče Ceruchus chrysomelinus nebo ptáků jako jsou lejsek černohlavý, lejsek malý, holub doupňák, krutihlav obecný, sluka lesní. U savců je zvláštností zjištění bělozubky bělobřiché v tomto, pro ni netypickém biotopu. Spíše perličkou je údaj z roku 1967 o tom, kterak se až do dianských lesů zatoulal los evropský. Aktuálně se do rezervace zatoulává bobr, proto ty ohryzy na kůře několika buků nad potokem.
Slůvko "nejen" v nadpisu není uvedeno náhodou. Samozřejmě nejdůležitější a určující složkou každého lesa jsou stromy. Protože někteří odhadují stáří porostu na 200 a více let, nelze se divit výskytu mohutných buků. Mohutné jedle už v rezervaci nerostou (tedy já tu žádnou neobjevil), mohutnými smrky se to tu - s trochou nadsázky - jen hemží a to zejména v okrajových vlhčích částech chráněného území. Doposud jsem se jimi "jen" kochal, teprve nedávno jsem si dal práci a změřil obvody některých vizuálně největších jedinců a nestačil se divit!
Jak dopadlo opravdu jen namátkové měření části zdejší smrčí populace? Smrků s obvodem kolem 3,5 m je tu možná ke dvěma desítkám kusů, ve 4 případech jsem naměřil obvody přes 4m. Postupně to byl dvoják s obvodem 450 cm, krásný jednokmenný smrk s obvodem 410 cm, opět dvoják s obvodem 410 cm a nakonec jednokmen s obvodem 480 cm! Nechtěl jsem tomu věřit a měření opakoval několikráte, vždy však se stejným výsledkem. Možná jde o nejmohutnější smrk Tachovska, možná celého Českého lesa. Možná, v každém případě jde o úžasný strom.
Smrky, které vyklíčily na pařezech či padlých kmenech si vytváří silné kořeny, jimiž se spojují se zemí. Po zetlení pařezu či kmenu, zůstane strom stát jakoby ve vzduchu na něčem, co připomíná vzdáleně chůdy. Odtud název chůdovité kořeny. Když projdete poctivě rezervací, najdete takových stromů několik. Já tam našel - a to je vzácnější - i chůdovitý buk. Nebo buk s "velkou boulí". Příroda je zkrátka jedno veliké kreativní divadlo a v přírodní rezervaci Diana to platí dvojnásob.