Etika a morálka jsou součástí myslivosti (Právo)

Etika a morálka také do mysliveckých zvyků patří, neboť při hlubším zamyšlení dojdeme k závěru, že úroveň osobnosti myslivců je i předpokladem dodržování všech ušlechtilých zvyků a tradic.
Již z dob pouhého lovectví, které předcházelo myslivosti, jsou zaznamenány požadavky na osobnost myslivce. Významný starořecký dějepisec Xenofón již 430 let př. n. l. žádá, aby lovec dodržoval střídmost při lovu. V roce 1899 sestavil časopis Česká myslivost řadu osobních vlastností takto: "Ten, kdo chtěl být myslivcem pravého rázu, musel být bohabojný, věrný, poctivý, opatrný, rozumný, moudrý, bdělý, bystrý, neomrzelý, neohrožený, silný a pevného zdraví, střízlivý, musel milovati své psy a libovati si čistou a dobrou zbraň."
Úsměvné jsou dnes některé z 25 vypočítaných nedostatků lovců Ivanem Sergejevičem Turgeněvem (1818-1883), klasikem ruské literatury, ale zlobil se na ty, kteří se nestydí vystřelit na zajíce v loži nebo na sedící pernatou. I to, že se osobností myslivce zabývali dávní předkové, svědčí o tom, že skutečně jde o starou tradici.
Vlastnosti myslivce zdůrazňovala i řada našich mysliveckých literátů - Žalman, Dyk, Javůrek, Mikula, Zásměta a další. Z jejich děl můžeme sestavit seznam asi dvaceti charakterových vlastností, které utvářejí ideální osobnost myslivce. Nejdůležitější je láska ke zvěři a přírodě. Kdo ji má, nemůže srnčeti střelit mámu, pečuje o zvěř v době strádání, je zdrženlivý v lovu, loví jen zvěř, která byla určena k odstřelu a kterou bezpečně rozeznal. Samozřejmě, když má lásku k přírodě, musí mít i mysliveckou morálku a pak provozuje myslivost a lov ušlechtile, s náležitou etikou.
Velkým problémem v současné době je, že se objevila řada nových lovců, kteří nejen nejsou členy naší jednotné organizace, ale jejich hlavním zájmem je především jen lov a péče o zvěř a myslivecká etika je jim cizí.