V Jevíčku se nedávno objevil vzácný orel skalní a před několika dny také velký orel mořský (Svitavský deník)

Roman Christ z Jevíčka byl opět "na lovu" s fotoaparátem. Zachytil orla mořského a také volavku, která ulovila velkého kapra

Reportáž, Jevíčko
Roman Christ z Jevíčka zaznamenal další fotografický úlovek. Poté, co se mu v březnu podařilo vyfotografovat orla skalního, nabuzen tímto úspěchem, se o to častěji potuloval okolní krajinou, která se bezprostředně dotýká intravilánu Jevíčka. Dnes přinášíme další jeho reportáž.

Nepřežila
Tajně jsem doufal, že by se štěstí mohlo opakovat a že orlici znovu někde uvidím. Dny a týdny ubíhaly a štěstí se již nekonalo. Zaregistroval jsem jen přílet další volavky, čápů bílých atd. Dravců, co tu s námi celoročně žijí, registruji mnoho, orla ale nikoli.
Je sobota 2. dubna a již týden se mi nepodařilo spatřit volavku popelavou, kterou jsem zmiňoval ve svém předchozím článku. V podvečer nacházím v poli vpravo od silnice 366 na Chornice jen její torzo. Přečkala krutou zimu s nedostatkem potravy, přečkala i útok orla a teď, kdy nastala doba hojnosti, je již v ptačím nebi. O příčině smrti můžeme jen spekulovat.

Volavka na lovu
Aby tento příběh neskončil tak smutně, má své pokračování. Následný den má být slunný a bez oblačnosti, jak slibují meteorologové. Nutno podotknout, že jejich předpověď dopoledne rozhodně nevychází. Ráno byla mlha a potom velká oblačnost, což pro mne znamená jediné - špatné světelné podmínky na focení. No nic, alespoň uvidím, co ta japonská technika "zvládne". Beru to tedy spíše jen jako fotovýcvik. Srnek, zajíců a bažantů vidím nepočítaně. Až v dáli zahlédnu druhou volavku na rybníčku u kostelíčka. Taktizuji a snažím se k ní dostat co možná nejblíže. Stojí tam v nízké vodě u břehu a čeká na kořist. Schován za rákosovým porostem hledám ideální pozici. Najednou slyším zamávání křídly a volavka je ve vzduchu. Objevila mne. Ne, neobjevila! Jen ulovila kořist v podobě velkého kapra. Je to sousto nepoměrné k její velikosti a teď s ním mizí. V rychlosti cvakám několik fotek.
Snažím se ji pronásledovat až do místa "porcování kořisti". Jdu po západní straně autostrády směrem k Vísce. Jsem zhruba na úrovni kostelíčka, když vidím na poslední chvíli od východu letět dravce. Břeh tělesa autostrády mi do poslední chvíle kryl východní výhled, navíc jsem byl zaujat hledáním volavky. Zvedám fotoaparát k nebi a slyším jen sekvenci zacvakání závěrky fotoaparátu.
Najednou mi to došlo. To byl přece OREL! Sám tomu nemohu uvěřit, že jsem se stal po pouhých devětadvaceti dnech opětovně aktérem této naprosto nepravděpodobné události. Setkání s orlem, a to orlem mořským. A to vše zde, v rodném městě. Ale osud mi to dopřál.

Byl to orel ...
Následoval již prověřený postup. Stažení dat do počítače, vyvolání z digitálního negativu a zaslání fotografií na posouzení. Odpovědi přichází záhy, a to jak od vedoucího (RPOS), tak i Jiřího Šírka, člena Faunistické komise ČSO. Oba shodně potvrzují, že zaslané fotografie zachycují orla mořského.
Orel mořský (Haliaeetus albicilla) je největší dravec vyskytující se i v Česku a zároveň největší evropský orel. Rozpětí křídel dosahuje až 2,5 metru (někde uvádějí až 2,7 metru). Další informace lze dohledat běžně na internetu. Trajektorie jeho nedělního letu byla směrem od biocentra k sanatoriu, podle letové výšky je možné usuzovat, že se na biocentru zastavil (domněnka). Z fotografií je také patrný charakter poškození konce pravého křídla, který by odpovídal průstřelům broky! A to přesto, že i tento dravec požívá nejvyššího možného stupně ochrany.
Z tohoto zážitku je zřejmé, že pohybuje-li se člověk v přírodě a má-li oči otevřené, setká se i s hodně zajímavými věcmi. Nutná je však i trpělivost a notná dávka štěstí.