Téma: Kutná Hora a povolání, která odnesl čas (Kutnohorský deník)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Puškaři
Puškaři byli v Kutné Hoře dva, a to pan Běhounek a pan Komenda. Běhounka jsem znal trochu blíže, provozoval živnost se svým synem. Puškařskou dílnu měl na Václavském náměstí a pak v Libušině ulici (donedávna prodejna látek). Už si nepamatuji, kde to bylo dřív a kde později. Druhý puškař, pan Komenda, měl obchůdek a dílnu na rohu Komenského náměstí a Barborské uličky. Ti opravovali všechny druhy zbraní, hlavně loveckých.
Pan Běhounek si ke zbraním sám na malém soustruhu vyráběl různé součástky a náhradní díly. Oba prodávali broky a diabolky do vzduchovek a náboje do loveckých zbraní. V době války bylo držení zbraní značně omezené. Byly povoleny jen zbraně lovecké, nové se prakticky vůbec neprodávaly, tak živobytí puškařů nebyla v té době žádná sláva. Starý pan Běhounek měl jen jednu nohu, chodil o berlích, protézu sice měl, ale většinou jen doma ve skříni. Nepoužíval ji a chodil s nohavicí pod kolenem zavázanou a většinou jen o berlích. Byl vášnivým myslivcem a rád chodil na výrovku (nástraha na dravce buď živým, nebo vycpaným výrem). Tu měl umístěnou v lese na vrchu Kuklík.
Jednou mě tam již po válce jako kluka vzal sebou. Šlo se pěšky, což jsou z města dobré tři kilometry. O berlích a jedné noze s flintou na rameni a vycpaným výrem v plátěném pytlíku na zádech šel po polní úvozové nerovné cestě tak rychle, že jsem mu já mladý kluk sotva stačil. Tam jsem pak prvně v životě poměrně zblízka viděl, jak se za chvíli po upevnění výra na dřevěný kůl začali slétávat a narážet na výra různí dravci, třeba káňata, poštolky, tehdy tam byli ještě i ostříži. A pan Běhounek je v mé přítomnosti nestřílel, jen mi ukazoval jejich eleganci a sám se kochal jejich krásou.
Puškaři byli v Kutné Hoře dva, a to pan Běhounek a pan Komenda. Běhounka jsem znal trochu blíže, provozoval živnost se svým synem. Puškařskou dílnu měl na Václavském náměstí a pak v Libušině ulici (donedávna prodejna látek). Už si nepamatuji, kde to bylo dřív a kde později. Druhý puškař, pan Komenda, měl obchůdek a dílnu na rohu Komenského náměstí a Barborské uličky. Ti opravovali všechny druhy zbraní, hlavně loveckých.
Pan Běhounek si ke zbraním sám na malém soustruhu vyráběl různé součástky a náhradní díly. Oba prodávali broky a diabolky do vzduchovek a náboje do loveckých zbraní. V době války bylo držení zbraní značně omezené. Byly povoleny jen zbraně lovecké, nové se prakticky vůbec neprodávaly, tak živobytí puškařů nebyla v té době žádná sláva. Starý pan Běhounek měl jen jednu nohu, chodil o berlích, protézu sice měl, ale většinou jen doma ve skříni. Nepoužíval ji a chodil s nohavicí pod kolenem zavázanou a většinou jen o berlích. Byl vášnivým myslivcem a rád chodil na výrovku (nástraha na dravce buď živým, nebo vycpaným výrem). Tu měl umístěnou v lese na vrchu Kuklík.
Jednou mě tam již po válce jako kluka vzal sebou. Šlo se pěšky, což jsou z města dobré tři kilometry. O berlích a jedné noze s flintou na rameni a vycpaným výrem v plátěném pytlíku na zádech šel po polní úvozové nerovné cestě tak rychle, že jsem mu já mladý kluk sotva stačil. Tam jsem pak prvně v životě poměrně zblízka viděl, jak se za chvíli po upevnění výra na dřevěný kůl začali slétávat a narážet na výra různí dravci, třeba káňata, poštolky, tehdy tam byli ještě i ostříži. A pan Běhounek je v mé přítomnosti nestřílel, jen mi ukazoval jejich eleganci a sám se kochal jejich krásou.
Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.