Týrání zvířat je obsáhlá problematika (Chebský deník)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Chebsko
Další odpovědí na dotaz, jak poznat týrání zvířat, pokračuje veterinární okénko Chebského deníku. Na otázku odpovídá Mária Slepičková, ředitelka Krajské veterinární správy (KVS) Karlovy Vary.
Někdy lidé ani nevědí, jak rozpoznat týrané zvíře. Co je vlastně týrání?
Podle zákona je pod pojmem týrání zvířat zahrnuta celá řada úkonů, případně projevů chování chovatele, které zvířeti způsobují utrpení fyzického, ale i psychického rázu a v lehčím případě v důsledku kterých se zvíře dostává do jakékoli nepohody.
Za týrání se považuje nucení zvířete k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu a biologickým schopnostem a prokazatelně překračují jeho síly. Tímto způsobem může chovatel často zvíře týrat, aniž by si to sám uvědomoval. Na příklad jet se projet na kole a přitom vedle kola nechat běžet malého pokojového pejska a mít radost jak je šikovný, protože uběhl čtyři kilometry, je stejně nepřiměřené, jako chtít něco podobného po patnáctiletém vlčákovi, který vzhledem ke svému stáří a k tomu přiměřenému zdravotnímu stavu potřebuje spíš klid a pohyb jen omezený.
Může se stát, že stejně jako u lidí i u zvířat je nutno ze zdravotních důvodů omezit množství i složení krmení, ale toto rozhodnutí by měl chovatel učinit na základě doporučení veterinárního lékaře. Proto omezování výživy zvířete včetně jeho napájení bez zdravotních důvodů je považováno za týrání. Stejně je tomu tak, když je zvířeti podávána potrava obsahující příměsi nebo předměty, které mu způsobují bolest, nebo jej jinak poškozují.
Týrání je i bezdůvodné omezení svobody pohybu nutného pro zvíře určitého druhu, nebo když jsou zvířata chována v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení, nebo když jsou k vázání zvířete používány prostředky, které mu způsobují anebo lze předpokládat, že budou způsobovat, poranění, bolest nebo jiné poškození zdraví. Z toho vyplývá, že každé zvíře, nejenom domácí mazlíčci, ale i zvířata hospodářská, potřebuje mít dostatečně veliký prostor k tomu, aby se mohlo volně pohybovat, pohodlně lehnout a vykonávat svoje životní potřeby. Zvířata chovaná skupinově se nesmí vzájemně omezovat jak v prostoru, tak i v přístupu ke krmení a napájení. Proto se třeba k vázání psů nesmějí používat škrtící či ostnaté obojky, nepřiměřeně těžké kovové řetězy. Kovové řetězy jsou běžně používané u vazného ustájení dobytka. Tady je nutno tyto řetězy pravidelně kontrolovat, aby nedošlo k poranění krku a v tom nejhorším případě k zarůstání řetězů.
Za výrazné porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání považuji usmrcení zvířete způsobem působícím nepřiměřenou bolest nebo utrpení. Za týrání zvířat se považuje také podrobování zvířete veřejnému vystoupení, je-li to pro zvíře spojeno s bolestí, utrpením, zraněním nebo jiným poškozením, jakož i výchova, cvičení nebo účelové používání zvířete k agresivnímu chování vůči člověku nebo jinému zvířeti; týrání je také vydat slabé, nevyléčitelně nemocné, vyčerpané nebo staré zvíře, pro které je další přežívání spojeno s bolestí nebo utrpením, k jinému účelu než neodkladnému a bezbolestnému usmrcení; cvičit nebo zkoušet zvíře na jiném zvířeti (výjimkou je výcvik loveckých dravců), používat jiných živých zvířat jako lákadel nebo nástrah, štvát zvířata proti sobě (zvířecí zápasy), aniž by to vyžadoval lov, výcvik nebo použití ovčáckého nebo pasteveckého psa a příprava zvířete k jeho vypuštění do volné přírody; používání podnětů, předmětů nebo bolest vyvolávajících pomůcek tak, že působí klinicky zjevné poranění, či vyvolávat bezdůvodné působení stresových vlivů.
Stejně tak je za týrání považováno i podávání léčiv a přípravků (s výjimkou volně prodejných) bez souhlasu veterinárního lékaře, provádění krvavých a chirurgických zákroků za účelem změny vzhledu zvířete (kupírování uší, ničení hlasivek), ale i překrmování nebo krmení zvířete násilným způsobem.
Porušení zákona o ochraně zvířat proti týrání se dopustí chovatel i když nezabrání zvířeti v úniku z pozemku chovatele, tedy když zvíře chovateli uteče, stejně jako opuštění zvířete s výjimkou zvířete volně žijícího s úmyslem se ho zbavit nebo zvíře vyhnat.
Další odpovědí na dotaz, jak poznat týrání zvířat, pokračuje veterinární okénko Chebského deníku. Na otázku odpovídá Mária Slepičková, ředitelka Krajské veterinární správy (KVS) Karlovy Vary.
Někdy lidé ani nevědí, jak rozpoznat týrané zvíře. Co je vlastně týrání?
Podle zákona je pod pojmem týrání zvířat zahrnuta celá řada úkonů, případně projevů chování chovatele, které zvířeti způsobují utrpení fyzického, ale i psychického rázu a v lehčím případě v důsledku kterých se zvíře dostává do jakékoli nepohody.
Za týrání se považuje nucení zvířete k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu a biologickým schopnostem a prokazatelně překračují jeho síly. Tímto způsobem může chovatel často zvíře týrat, aniž by si to sám uvědomoval. Na příklad jet se projet na kole a přitom vedle kola nechat běžet malého pokojového pejska a mít radost jak je šikovný, protože uběhl čtyři kilometry, je stejně nepřiměřené, jako chtít něco podobného po patnáctiletém vlčákovi, který vzhledem ke svému stáří a k tomu přiměřenému zdravotnímu stavu potřebuje spíš klid a pohyb jen omezený.
Může se stát, že stejně jako u lidí i u zvířat je nutno ze zdravotních důvodů omezit množství i složení krmení, ale toto rozhodnutí by měl chovatel učinit na základě doporučení veterinárního lékaře. Proto omezování výživy zvířete včetně jeho napájení bez zdravotních důvodů je považováno za týrání. Stejně je tomu tak, když je zvířeti podávána potrava obsahující příměsi nebo předměty, které mu způsobují bolest, nebo jej jinak poškozují.
Týrání je i bezdůvodné omezení svobody pohybu nutného pro zvíře určitého druhu, nebo když jsou zvířata chována v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení, nebo když jsou k vázání zvířete používány prostředky, které mu způsobují anebo lze předpokládat, že budou způsobovat, poranění, bolest nebo jiné poškození zdraví. Z toho vyplývá, že každé zvíře, nejenom domácí mazlíčci, ale i zvířata hospodářská, potřebuje mít dostatečně veliký prostor k tomu, aby se mohlo volně pohybovat, pohodlně lehnout a vykonávat svoje životní potřeby. Zvířata chovaná skupinově se nesmí vzájemně omezovat jak v prostoru, tak i v přístupu ke krmení a napájení. Proto se třeba k vázání psů nesmějí používat škrtící či ostnaté obojky, nepřiměřeně těžké kovové řetězy. Kovové řetězy jsou běžně používané u vazného ustájení dobytka. Tady je nutno tyto řetězy pravidelně kontrolovat, aby nedošlo k poranění krku a v tom nejhorším případě k zarůstání řetězů.
Za výrazné porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání považuji usmrcení zvířete způsobem působícím nepřiměřenou bolest nebo utrpení. Za týrání zvířat se považuje také podrobování zvířete veřejnému vystoupení, je-li to pro zvíře spojeno s bolestí, utrpením, zraněním nebo jiným poškozením, jakož i výchova, cvičení nebo účelové používání zvířete k agresivnímu chování vůči člověku nebo jinému zvířeti; týrání je také vydat slabé, nevyléčitelně nemocné, vyčerpané nebo staré zvíře, pro které je další přežívání spojeno s bolestí nebo utrpením, k jinému účelu než neodkladnému a bezbolestnému usmrcení; cvičit nebo zkoušet zvíře na jiném zvířeti (výjimkou je výcvik loveckých dravců), používat jiných živých zvířat jako lákadel nebo nástrah, štvát zvířata proti sobě (zvířecí zápasy), aniž by to vyžadoval lov, výcvik nebo použití ovčáckého nebo pasteveckého psa a příprava zvířete k jeho vypuštění do volné přírody; používání podnětů, předmětů nebo bolest vyvolávajících pomůcek tak, že působí klinicky zjevné poranění, či vyvolávat bezdůvodné působení stresových vlivů.
Stejně tak je za týrání považováno i podávání léčiv a přípravků (s výjimkou volně prodejných) bez souhlasu veterinárního lékaře, provádění krvavých a chirurgických zákroků za účelem změny vzhledu zvířete (kupírování uší, ničení hlasivek), ale i překrmování nebo krmení zvířete násilným způsobem.
Porušení zákona o ochraně zvířat proti týrání se dopustí chovatel i když nezabrání zvířeti v úniku z pozemku chovatele, tedy když zvíře chovateli uteče, stejně jako opuštění zvířete s výjimkou zvířete volně žijícího s úmyslem se ho zbavit nebo zvíře vyhnat.