Dnes jako by tam chřástal nežil... (Orlický deník)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Mladkov
Kdo by je neznal. Svým nadšením pro vojenskou historii a péčí o pevnostní objekty v česko-polském pohraničí pomáhají udržovat paměť národa stále živou. To jsou nejen členové klubů vojenské historie, kteří umožňují, abychom si "sáhli" na období české historie, které by rozhodně nemělo být zapomenuto. Tihle "bunkrologové" jsou o prospěšnosti své mravenčí práce přesvědčeni, a tak bunkry jsou pro ně důležitější než cokoli jiného. Než třeba větrné elektrárny. A přece se jeden z nich dostal do situace, o níž si myslí, že punc důležitosti byl přiřčen spíš větrníkům.
Pavel Minář jako člen Klubu vojenské historie Vrch Adam provozuje v objektu KS 37 muzeum. Tento objekt v Petrovičkách u Mladkova žije už sedm desítek let v symbioze s přírodou, dokonce i návštěvníci mají smůlu - příjezd motorovými vozidly k objektu a rovněž do prostoru tvrze Adam není povolen. A přesto před několika lety "narazil" kvůli údajné ochraně přírody. A právě svou zkušenost považuje v kontextu plánované výstavby větrných elektráren za důležitou.
Vezměme to tedy po pořádku. Krátce po začátku nového tisíciletí začal Pavel Minář uvažovat o převodu opevnění na sebe a svou manželku. V problematice doslova prošlapával cestičku ostatním. Po absolvování řady jednání a získání potřebných povolení už scházelo prakticky jediné: vyjádření obce Mladkov ve vztahu k životnímu prostředí a jeho ochraně.
"V dopise z roku 2009 se v podstatě píše: ´Upřesnění stanoviska k objektu stálého těžkého opevnění K-S 37 v katastrálním území Petrovičky u Mladkova. Pevnostní objekt se podle schváleného územního plánu obce ze dne 19. 12. 2006 a usnesení zastupitelstva obce číslo 507/06 nachází na pozemcích označených jako objekty pevnostní linie Mladkov Bouda (správně Adam, pozn. Pavla Mináře) a dále jsou objekty včleněny do pozemku, který je určen k plnění funkce lesa, a část stavební parcely zasahuje do trvalého travního porostu. Přímo přes tuto stavbu vede osa nadregionálního biokoridoru s jeho plochou ochrany. Doporučuji se obrátit na příslušný odbor ministerstva životního prostředí,´" přiblížil znění klíčového vyjádření obce Pavel Minář.
"Jaký to pro nás mělo dopad? Byla to snaha minimálně ztížit, ne-li rovnou zastavit převod objektu na nás prostřednictvím ochrany přírody. V obci se asi domnívali, že užívání (existence) objektu, který tam stojí sedmdesát let a dnes je prezentován jako expozice československých fortifikací, by nějak nově narušilo tento biokoridor. Je zajímavé, že dneska při úpravách územního plánu nejsou tyto biokoridory podstatné, na území označovaném Natura 2000 jako ptačí oblast na Hraničním vrchu jako by najednou nežil chráněný chřástal. Pracuje se s tím podle toho, jak se to někomu hodí," domnívá se Pavel Minář. Tehdy neváhal a obrátil se na onen příslušný odbor ministerstva životního prostředí sám. "Vedoucí odboru mne ubezpečila, že u objektu, který je tam sedmdesát let, je zřejmé, že nemůže mít nový vliv na životní prostředí. Pouze pokud by se prováděly nějaké zásadní změny dispozičního řešení, což je nesmysl," uzavírá Pavel Minář.
P. S. Pavla Mináře: "Čolek, užovka obojková, mravenci se svými kupami, zvěř černá, srnčí a při troše štěstí i jelení kupodivu nepotřebují ke svému žití a pohybu u třicet sedmičky žádné usnesení pánů zastupitelů. A když srnčí navečer nebo během dne vyjde ´na paši´, jak se po myslivecku říká, zkontroluje si, jestli je posádka na objektu, ´upraví´ si odstup a tím je vše vyřízeno!"
Kdo by je neznal. Svým nadšením pro vojenskou historii a péčí o pevnostní objekty v česko-polském pohraničí pomáhají udržovat paměť národa stále živou. To jsou nejen členové klubů vojenské historie, kteří umožňují, abychom si "sáhli" na období české historie, které by rozhodně nemělo být zapomenuto. Tihle "bunkrologové" jsou o prospěšnosti své mravenčí práce přesvědčeni, a tak bunkry jsou pro ně důležitější než cokoli jiného. Než třeba větrné elektrárny. A přece se jeden z nich dostal do situace, o níž si myslí, že punc důležitosti byl přiřčen spíš větrníkům.
Pavel Minář jako člen Klubu vojenské historie Vrch Adam provozuje v objektu KS 37 muzeum. Tento objekt v Petrovičkách u Mladkova žije už sedm desítek let v symbioze s přírodou, dokonce i návštěvníci mají smůlu - příjezd motorovými vozidly k objektu a rovněž do prostoru tvrze Adam není povolen. A přesto před několika lety "narazil" kvůli údajné ochraně přírody. A právě svou zkušenost považuje v kontextu plánované výstavby větrných elektráren za důležitou.
Vezměme to tedy po pořádku. Krátce po začátku nového tisíciletí začal Pavel Minář uvažovat o převodu opevnění na sebe a svou manželku. V problematice doslova prošlapával cestičku ostatním. Po absolvování řady jednání a získání potřebných povolení už scházelo prakticky jediné: vyjádření obce Mladkov ve vztahu k životnímu prostředí a jeho ochraně.
"V dopise z roku 2009 se v podstatě píše: ´Upřesnění stanoviska k objektu stálého těžkého opevnění K-S 37 v katastrálním území Petrovičky u Mladkova. Pevnostní objekt se podle schváleného územního plánu obce ze dne 19. 12. 2006 a usnesení zastupitelstva obce číslo 507/06 nachází na pozemcích označených jako objekty pevnostní linie Mladkov Bouda (správně Adam, pozn. Pavla Mináře) a dále jsou objekty včleněny do pozemku, který je určen k plnění funkce lesa, a část stavební parcely zasahuje do trvalého travního porostu. Přímo přes tuto stavbu vede osa nadregionálního biokoridoru s jeho plochou ochrany. Doporučuji se obrátit na příslušný odbor ministerstva životního prostředí,´" přiblížil znění klíčového vyjádření obce Pavel Minář.
"Jaký to pro nás mělo dopad? Byla to snaha minimálně ztížit, ne-li rovnou zastavit převod objektu na nás prostřednictvím ochrany přírody. V obci se asi domnívali, že užívání (existence) objektu, který tam stojí sedmdesát let a dnes je prezentován jako expozice československých fortifikací, by nějak nově narušilo tento biokoridor. Je zajímavé, že dneska při úpravách územního plánu nejsou tyto biokoridory podstatné, na území označovaném Natura 2000 jako ptačí oblast na Hraničním vrchu jako by najednou nežil chráněný chřástal. Pracuje se s tím podle toho, jak se to někomu hodí," domnívá se Pavel Minář. Tehdy neváhal a obrátil se na onen příslušný odbor ministerstva životního prostředí sám. "Vedoucí odboru mne ubezpečila, že u objektu, který je tam sedmdesát let, je zřejmé, že nemůže mít nový vliv na životní prostředí. Pouze pokud by se prováděly nějaké zásadní změny dispozičního řešení, což je nesmysl," uzavírá Pavel Minář.
P. S. Pavla Mináře: "Čolek, užovka obojková, mravenci se svými kupami, zvěř černá, srnčí a při troše štěstí i jelení kupodivu nepotřebují ke svému žití a pohybu u třicet sedmičky žádné usnesení pánů zastupitelů. A když srnčí navečer nebo během dne vyjde ´na paši´, jak se po myslivecku říká, zkontroluje si, jestli je posádka na objektu, ´upraví´ si odstup a tím je vše vyřízeno!"
Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.