Znovu nalezený majestátný los (Haló noviny)

Jejich výskyt se na našem území počítá jen na desítky, i tak jde ale o vskutku neopomenutelného tvora. Los evropský (Alces alces) je největší zástupce čeledi jelenovitých, který může vážit až 500 kilogramů a samci se mohou chlubit parožím velikým až 160 centimetrů.
Potkat takové zvíře v lese je tedy opravdu nezapomenutelným zážitkem. A stát se vám to opravdu může. Los evropský, který se přirozeně vyskytuje v severních lesích Evropy, Asie a Ameriky, je původním zvířetem i ve střední Evropě. Tady byl však v 15. století vyhuben, kvůli svému masu, ale i jako škůdce na lesním porostu.
V posledních padesáti letech se opět vrací ze severu a stává se sice vzácnou, ale stále více plnohodnotnou součástí našeho ekosystému.
Los evropský je vskutku majestátné zvíře. Jeho tělo může být dlouhé až 350 cm a kohoutková výška až 235 cm. Váží 220 až 450 kilogramů a ve výjimečných případech i půl tuny, přičemž samci jsou mohutnější než samice. Lopatovité paroží mají jen samci. Může být přes jeden a půl metru široké a váží 20 kg. Jejich celkem štíhlé tělo je pokryté šedou až hnědou srstí a nezaměnitelní jsou díky své protáhlé hlavě s přečnívajícím horním pyskem. Jsou také skvěle vybaveni pro pobyt ve vlhkých mokřadech a podmáčených listnatých lesích, které často vyhledávají, díky svým velkým roztažitelným spárkům (kopýtkům). Losi přes svou mohutnost jsou poměrně rychlí - dokáží běžet až 50 km/h a jsou také skvělými plavci.
Opětovný výskyt losů na našem území sice vyvolává úsměv na tvářích ekologů, lesníci z něj ale tolik nadšení nejsou.
Losi se totiž živí větvemi a listy stromů a keřů, trávou a různými bylinami. V zimě požírají i kůru a jehličnany, kdy spotřebují velké množství potravy a zejména na mladých porostech mohou napáchat velké škody.
Život losů je celkem samotářský. Jen samice s mláďaty se někdy sdružují do malých skupinek. Říje probíhá v září a v říjnu. Samice si však sama vybírá samce. Pár se jen několik dnů toulá spolu. Doba březosti je okolo 36 týdnů, samice rodí 1 až 3 mláďata, která kojí asi 4 měsíce. Po roce je opouští a ve dvou a půl letech jsou mladí losi pohlavně vyspělí.
A kde můžete na losa narazit? Prví los se zatoulal do severních Čech již v roce 1957. Koncem sedmdesátých let 20. století se u Nové Bystřice v jižních Čechách losi poprvé od svého vyhubení v Česku opět rozmnožovali. V osmdesátých letech migrovalo asi 10 jedinců mezi Třeboňskem a Šumavou. Od roku 1973 se los evropský trvale vyskytuje v oblasti Lesní správy Vyšší Brod. V roce 2005 byl zaznamenán výskyt losí samice s mládětem v okolí Bílého Kostela nad Nisou a ve východní oblasti Lužických hor. Další rok se v Lužických horách toulal i samec s rozvinutým parožím. A v roce 2007 byl los pozorován na Jindřichohradecku. V zimě, kdy výhledy nezastiňuje bujné listoví, jsou losi pozorování nejčastěji. Možná, že při nějaké zimní vycházce budete mít štěstí i vy a tohoto obra našich lesů také zahlédnete.