Na Štědrý den chodí myslivci do lesa bez pušky (Mladá fronta DNES)

Také myslivci mají na Vánoce svoje zvyky. Chodí do lesa ke krmelcům a nosí zvěři potravu. Lidé by neměli podle myslivců lesní zvěři přilepšovat sami a dávat jí vánočky či čerstvé a sladké pečivo.

Tak jako patří k Vánocům Česká mše vánoční od Jakuba Jana Ryby nebo píseň Stille Nacht, tak imyslivci mají své zvyky a pravidla. Mezi ty nejznámější patří to, že na Štědrý den chodí do svých revírů přilepšovat zvěři do krmelců,
"Já jsem chodil s tátou do lesa o Vánocích odmalička. Když jsem byl úplně malý, posadilmě táta na boby a táhl do lesa. Maminka mezi tím doma připravovala večeři, chystala dárky. Vrátili jsme se promrzlí, a o to víc nám potom chutnalo," vzpomíná na rodinné Vánoce Jiří Formánek, člen Mysliveckého sdružení v Bílém Kostele, v obci, kde je již druhé volební období starostou. Tento zvyk dodržují Formánkovi otec se synem dodnes. "Rozvěsíme jablka na krmelec, přidámemrkev, žaludy, které jsme na podzim nasbírali," popisuje Jiří Formánek, jenž si neumí Štědrý den bez tohoto zvyku představit. Sám ještě děti nemá, ale už se těší na to, jak bude svého syna tahat na sáňkách ke krmelcům a zasvěcovat do tajůmyslivosti.
Podobně vnímá myslivecké Vánoce předseda Okresního mysliveckého spolku Liberec Josef Žďárský. "Bez té procházky s nějakým přilepšením pro zvěř si Vánoce představit ani neumím. Na Štědrý den se nestřílí, chodíme do lese bez pušek, takže si můžeme přiťuknout něčím ostřejším, pozorujeme zvířata. Je to takový rituál," říká Josef Žďárský, které je současně členem Mysliveckého sdružení Jizera - Svijany.
Jejich sdružení hospodaří na téměř dvou tisících hektarech, na nichž mají pětatřicet automatických krmítek. To umožňuje plynulé dodávání potravy po dobu dvou týdnů. "Do jednoho zásobníku se vejde až sto padesát kilogramů ječmene, ovsa, obilné zadiny nebo speciálních granulí. Potom stačí jen přidávat do krmelců jen čerstvé seno," vysvětluje Josef Žďárský jak se u nich ve sdružení v zimě krmí. Oba oslovení myslivci se shodují v tom, že by lidé neměli lesní zvěři přilepšovat sami. Nejde přitom jen o to, aby jí nedávali vánočky nebo čerstvé a sladké pečivo, ale o plašení zvěře. "Letos je hodně sněhu a srnčí je v něm často až do půl břicha. Když jsou zvířata vyrušena, snaží se utéct. Protože jsou náchylná k zápalu plic, většinou nepřežijí delší úprk než tři sta metrů,"dodává Josef Žďárský. Ze stejného důvodu nedoporučuje chodit v zimě do lesa se psem.