Místo, kde daňci dávají dobrou noc (Klatovský deník)

Žihobce
Když máte lesní louku, ekologické smýšlení a lásku k přírodě a zvěři, můžete udělat několik věcí. Například, jako Jaroslav Froulík, vypustit do oplocených luk v šumavské přírodě lesní zvěř, těšit se z toho, že jí umožníte žít v přirozeném prostředí a plnit roli živé učebnice biologie a ekologie pro návštěvníky obce i místní školáky. Vraťme se však na začátek příběhu.
Hledali řešení "Naše rodina byla jednou z posledních soukromě hospodařících zemědělských rodin na Klatovsku, která ještě na konci sedmdesátých let obdělávala svá pole," říká Froulík. "Teprve v roce 1977, pod nátlakem místních a okresních politických funkcionářů a s vyslovenou hrozbou, že mi nepovolí dostudovat vysokou školu, jsme ukončili zemědělskou činnost. Když přišel devětaosmdesátý rok a vrátili nám pozemky i les, bylo nutné se o ně starat. Některé už mezitím jednotné zemědělské družstvo tak kvalitně "obhospodařovalo", že na nich rostly celoplošně stromy. Rozhodl jsem se, že pozemky navrátím do kulturního zemědělského stavu, ve kterém sloužily jako zásobárna kvalitní pastvy a píce více než tři sta let. V té době jsem měl zaměstnání mimo obec a do rodného domu na Sušicko jsem jezdil jen na dva dny v týdnu. Bylo velmi těžké trávit počátkem 90. let po více než čtyři roky asi 1 200 hodin takovou činností, jako jsou odstraňování náletových i vysázených stromů, meliorační zásahy do poničených pramenišť, sbírání kamenů a podobně. Nejvíce mi přirostla k srdci rozsáhlá louka obklopená krásnými lesy. Tato jedinečná lokalita je živoucí historickou památkou, jež dokumentuje, jak vypadalo hospodaření našich předků v dané oblasti. Z několika desítek lesních luk ve velkém lesním pásu v samém předhůří Šumavy zbyla v katastru obce poslední loučka, která ukazuje pozornému návštěvníkovi svým systémem rozsáhlých kamenných mezí a sítí melioračních struh houževnatost a pracovitost našich předků. Je všeobecně známo, že i kvalitní louky s bohatou vodní zásobou zarostou na Šumavě do tří let plevelnými stromy a stanou se z nich bezcenná mokřadla; je tak znehodnocena práce několika generací našich předků. V počátku mé zemědělské činnosti sloužily pozemky jako zimoviště herefordského skotu, který je pro tuto podhorskou oblast a extenzivní zemědělské hospodaření ideální. Pořídil jsem si několik krav, kterým se zde tak dařilo, že po čase pro ně byly tyto louky malé a musel jsem je přemístit na rozsáhlejší pozemky. Nastala tak otázka nového využití zbudovaných přístřešků, oplocení, meliorací. Hledal jsem řešení, jak udržet kulturní porost na pozemcích." Zvěř z Maďarska V okolí žije mnoho lesních zvířat, a tak Froulík uvítal nápad svého známého udělat na pozemcích vzorovou lesní louku, na které se budou popásat a různé druhy lesní zvěře a bude tak zachována lokalita v té formě, jak ji vybudovaly generace předků. Z environmentálního hlediska je logické, že lesní louky jsou nejvhodněji využívány lesní zvěří, která se dokonale stará o spásání rostlinného náletu.
"Včera v noci mi přivezli z Maďarska pět daňků," vypráví nadšeně Jaroslav Froulík. "V Maďarsku mají světově nejkvalitnější zvířata s výborným genofondem, však také stojí jeden kus této zvěře několik tisíc euro! Ale chceteli mít zvěř s nejlepší trofejovou hodnotou v Čechách... Očekávám, že import jednoho daňka a čtyř daněl zkvalitní chovy v celé oblasti. Kromě daňků vypásají zelenou trávu také mufloni, opět ti nejlepší z našich a maďarských chovů. Prostředí je tu nádherné. Tahle loučka, kde jsem zvířatům opravil přístřešky pro zimní krmení, se z jedné strany otevírá do kraje. Vidíte v dálce hřeben Sedla, které je známé rozsáhlým keltským opidem, a lesní masiv prozařuje svou bělobou i jedna z nejkrásnějších románských staveb v Čechách - kostel na Albrechtci." Radost dětem "Dříve byla louka pro svou odlehlost vyhledávaným místem pro milenecké schůzky. Silné povrchové prameny poskytovaly pitnou vodu zemědělcům, lesním dělníkům, rekreantům a houbařům. Věřím, že toto místo s neopakovatelným geniem loci bude zachováno pro budoucí pokolení. A byl bych rád, kdyby sem našli cestu návštěvníci naší obce i děti z místní mateřské a základní školy. Aby mohli pozorovat zvěř v přirozeném prostředí, načerpali zde energii a obohatili se novými zážitky. To by mi udělalo radost," dodává Froulík.