Nejhojnější zvěř na Žďársku je srnčí a černá (Vysočina)

Ve volné přírodě okresu se lze setkat i s muflony a daňky. Chováni jsou ale hlavně v oborách, kde dosahují velmi vysoké kvality

Zvěř srnčí, divoká prasata neboli zvěř černá, zajíci, lišky nebo také jeleni, mufloni a daňci žijí v lesích na území žďárského okresu. V celkem 127 honitbách, kterými je region tvořen, je však možné se setkat také s mnohými druhy nepůvodními, mezi něž patří například psíci mývalovití nebo norci američtí. "Tyto šelmy se smějí, stejně jako například lišky, lovit celoročně," popsal Oldřich Sedlář, jednatel Okresního mysliveckého spolku ve Žďáře nad Sázavou. Většina zvěře však má svoji dobu lovu přesně vymezenou - začíná obvykle koncem léta a na podzim a finišuje s koncem roku či v lednu.

* Kdy lovecká sezona vlastně oficiálně začíná a co všechno se během ní loví?
Lov zvěře probíhá v podstatě po celý rok. Druhy zvěře, jako je třeba liška, selata a lončáci, tedy loňská selata divokého prasete, nemají stanovenou dobu hájení, tudíž se mohou lovit po celý rok. Jinak od poloviny května začíná lov srnců a od srpna potom jelenů, muflonů, daňků a dospělé černé zvěře. Srnčí holá zvěř, tedy srny a srnčata, se loví od září. Za hlavní loveckou sezonu ale bývá považována doba podzimní, kdy se začíná lovit drobná zvěř - od září kachny, od poloviny října bažanti a od počátku listopadu zajíci.

* Jak se liší lov zvěře spárkaté, tedy srnčí, jelení, daňčí, mufloní a černé, od lovu zvěře drobné?
Spárkatá zvěř se loví převážně na individuálních lovech, kdežto zvěř drobná na lovech společných - na honech. Přítomni na nich musí nejméně tři střelci a jeden lovecky upotřebitelný pes. U většiny druhů zvěře pak lov probíhá do 31. prosince.

* Podle čeho se určuje počet zvířat, jež se mohou odlovit?
Stanoven je plánem lovu schváleným vlastníkem honitby. Plán říká, kolik zvěře musí být pro další chov zachováno a kolik může být uloveno. Ato nejen co do počtu, ale i z hlediska pohlaví - samců, samic a mláďat, nebo věku. Výjimkou je lov černé zvěře, kde je omezen lov dospělých jedinců, a to bachyní a především pak kňourů.

* Ve kterých oblastech je toto omezení zavedeno?
Omezení platí hlavně pro lov dospělých kňourů. Tamje pravidlem, že se loví jen tam, kde oficiálně probíhá chov divokého prasete, a je tam tedy přesně vymezený počet této zvěře. Jinak se dospělý kňour nesmí lovit nikde.

* Z jakého důvodu?
Černá zvěř žije v tlupách, kde platí velice přísná sociální hierarchie. Vedoucí tlupy je vždy nikoliv největší, ale nejstarší bachyně. Dále se tam zdržují její dcery a jejich mláďata. Když je však mláďatům samčího pohlaví maximálně dvanáct až patnáct měsíců, vyžene je bachyně od tlupy. Ato proto, aby nedocházelo k páření mezi příbuznými, například mezi bratrem a sestrou. Mladí samci pak hledají, kde by se uplatnili. Vydávají se tedy ze Žďárska například na Novoměstsko nebo až na Tišnovsko, aby se tam pářili. Problém je v tom, že doposud byly tyto kusy hlídány bachyní, to ona sledovala okolí a upozorňovala je na případná nebezpečí. Mladí samci jsou ale teď odkázáni sami na sebe, takže jsou nezkušení a teoreticky takovou nejhloupější zvěří a nejsnazším terčem, samozřejmě až do té doby, než "se vyškolí". Kdyby se tedy lovili, bylo by jich pak málo a nastal by nepoměr pohlaví, což není dobré.

* Můžete přiblížit podmínky pro lov zajíce? Je zajíců na Žďársku méně, než jich tu bývalo dříve?
Jak jsem již výše uvedl, lov zajíce smí být prováděn pouze při společných lovech, a to od 1. listopadu do 31. prosince. Zhruba před třiceti lety bylo na Žďársku loveno až 22 tisíc zajíců ročně. Nyní to není ani desetina - průměrný roční lov činí jenom kolem patnácti set kusů.

* Čím je takový úbytek podle vás způsoben?
Ztráty na ročních přírůstcích jsou zapříčiněny hlavně výkonnou zemědělskou mechanizací a přemnožením některých druhů dravců.

* A jak je to s redukováním počtu kusů takzvané škodné?
Tam samozřejmě platí jiná pravidla. Například liška se loví během celého roku stejně jako šelmy, které tady nejsou původní.

* To jsou které?
Je to psík mývalovitý, který je v regionu poměrně hojný, nebo třeba mývalovec severní, jenž se ale zatím u nás v okrese nevyskytuje. Dále je tu také norek americký, který nám způsobuje citelné problémy. Je to šelma, jež se tady rozmnožila z umělých kožešinových chovů. Byly tu totiž farmy, kde se tito norci pěstovali kvůli kožešině, a pak je takzvaní ochránci přírody vypouštěli ze zajetí do volné přírody, čímž jí dali opravdu zabrat. Bohužel, tyto nepůvodní šelmy nežádoucí v naší přírodě smí dle zákona lovit jen myslivecký hospodář, který je pouze jeden v celé honitbě. Pak také myslivecká stráž, to znamená jeden člen na 500 hektarů honitby. Tímto nepromyšleným ustanovením je redukce počtu zavlečených šelem málo účinná. Dlouholetou ochranou pak také došlo k přemnožení některých druhů dravců, například krkavců a pochopů. Jejich redukce samozřejmě také není dovolena.

* Které šelmy se kromě již zmíněných ještě vyskytují v lesích Žďárska?
Je to například jezevec, jenž je ale chráněný a loví se pouze dva měsíce v roce - od října do listopadu. Jezevec pak totiž pomalu zalézá k zimnímu spánku, který ale může být při zimním oteplení přerušen. Zvíře pak vylézá ven a shání něco k snědku.

* Loví se v lesích žďárského regionu také nějaké ptactvo?
Ano, například vrány nebo straky. Ale ty jsou v době, kdy mají mláďata, tedy zhruba od března do července, hájeny. Kromě toho se loví také holub hřivnáč.

* Jaká lovená zvěř je obecně na Žďársku nejhojnější?
Nejběžnější zvěří je na Žďársku samozřejmě zvěř srnčí, která se vyskytuje ve všech sto dvaceti sedmi zdejších honitbách. Hojná je tady také zvěř černá.

* V posledních letech jsou často slyšet hlasy, které volají po větší redukci počtů právě divokých prasat, a to z důvodu ničení zemědělských plodin...
Divoká prasata jsou lesní zvěří, ale v poslední době se rozšířila hodně na zemědělské plochy. Lesy totiž dnes už nejsou zdaleka tak klidné jako dříve. Víceméně od jara do podzimu tam chodí houbaři, sběrači lesních plodů, turisté, a jezdí tam i cyklisté nebo motorkáři. Pro zvířata je pak snazší zalézt už v květnu do porostů řepky, kde se cítí v bezpečí a mají tam i dostatek potravy. Jakmile se řepky v červenci posečou, je už dost velká kukuřice, takže se do ní zvěř hned přemístí. Vtěchto porostech je ale zvěř v podstatě nepostižitelná -myse k ní nedostaneme, a nemůžeme tak ani provádět redukci jejího počtu. Redukovat je přitom jeden z našich úkolů. Znamená to, že musíme počet zvěře směřovat k tomu, aby zvěřě byl dostatek, tedy nehrozilo jí vyhynutí, a aby zároveň nepůsobila nadměrné škody.

* Co si mají lidé představit pod pojmem "nadměrné škody"?
Zvěř vždy bude působit nějaké škody. Je totiž potřeba si uvědomit, že každý kousek půdy již v dnešní době někdo vlastní. Jedno jediné kousnutí zvěře už je tedy možné považovat za škodu. My bychom tedy měli spíše dohlížet a dávat pozor na to, aby tyto škody nebyly skutečně nějaké alarmující.

* Lze tedy nějak redukovat počty zvěře, která se od jara do podzimu skrývá v řepce nebo kukuřici?
Kukuřice se sklízí obvykle začátkem října, na Vysočině ale někdy až koncem tohoto měsíce. Až do této doby se tam tedy černá zvěř může bez obav ukrývat, zároveň se ale i dostatečně vykrmí, což je nutné k tomu, aby mohly mít bachyně hodně zdravých selat. Počet mláďat tedy narůstá, a to hodně rychle, jelikož pohlavně dospělé je prase už v devíti měsících věku - čili v podstatě mláďata už mohou mít mláďata. Myslivcům je to pak dáváno za vinu a zemědělci nám spílají, ale co můžeme dělat? Před sebou vidíte třicet hektarů kukuřice, a tam můžete sedět od rána do večera - a prase se prostě neukáže.

* Existuje tedy vůbec nějaké řešení?
Někde už je běžné, že se v kukuřici vysekávají volné pruhy. Myslivci pak mohou prase zastihnout při přecházení, neboť zvěř se samozřejmě pohybuje po celé ploše pole. Zemědělci by také neměli set plodiny až k lesu; je to pak pro zvěř jasný povel, aby se z lesa hned přehoupla do porostů zemědělských plodin. Záleží tedy také hodně na tom, jak dobře spolupráce mezi zemědělci a myslivci funguje.

* Jakým způsobem funguje uhrazování škod, které na polích prasata napáchají?
Zemědělci třeba přijdou s tím, že mají poškozený hektar kukuřice, a chtějí pochopitelně finanční kompenzaci. A nám zákon ukládá, že myslivci musejí uhradit škody, které zvěř způsobí. Nadruhou stranu každý uživatel zemědělského pozemku má povinnost provést taková opatření, aby k nim nedocházelo. Je třeba také připomenout obrovské škody, jež jsou na zvěři páchány zemědělskou mechanizací, zejména při sklizni pícnin a obilovin. I v tomto případě mají platit zákonná opatření bránící těmto škodám. Bohužel, málokde jsou zemědělci respektována. Pro oboustranné omezení škod je ale především nutná oboustranná spolupráce mezi zemědělci a myslivci.

* Může člověk kromě černé a srnčí zvěře vidět na Žďársku i zástupce druhů ne úplně běžných? Třeba muflony nebo daňky?
Daňčí zvěř se tu chová převážně v oborách. Ve volné přírodě se vyskytuje jen na východě okresu v okolí Rovečného,kam přimigrovala ze sousedního Svitavska, kde byla v minulých letech vypuštěna. I mufloni se u nás chovají především v oborách. Takové jsou například u Měřína, Obyčtova nebo u Nedvědice. Tato zvěř se ale vyskytuje i ve volné přírodě. Kdysi, zhruba v osmdesátých letech, tu totiž byli mufloni vysazeni, a to v Hodíškově a v Moravci. Aprávě v těchto lokalitách - od Jam přes Bobrovou až po Zvole a Strážek - se mufloni pohybují. Dále je tato zvěř k vidění u Doubravníka, ale tam se jedná z hlediska chovatelského o kusy podřadné kvality. Nikdo navíc přesně neví, jak se tam tato zvířata vlastně dostala. Je možné, že je tam vysadil hrabě Mittrowský, který tam měl panství. Tito mufloni jsou ovšem k dalšímu chovu nevhodní, bylo by třeba je vystřílet.

* A kvalita zvěře těchto druhů chovaných v oborách je jaká?
Mufloni i daňci chovaní na Žďársku v oborách jsou velmi dobré kvality světové úrovně. Vmnoha případech jsou odchytávána živá zvířata k prodeji pro zazvěření jiných honiteb v Česku i v zahraničí.