Nastal čas honů a posledních lečí (Hranický týden)

Vzpomínka na minulost

Nastal čas honů. Doba, na kterou se těší každý myslivec. Není to jen lov, ale setkání se s přáteli, s kterými se uvidíme jen při této příležitosti. Nám starším jde hlavně o tento pocit, vidět známé tváře a zavzpomínat si, jaké to bylo, když jsme byli mladí.
V sobotu jsem se zúčastnil honu ve Stříteži nad Ludinou, kam mě pozval můj přítel Evžen R. S myslí naplněnou vzpomínkami na své začátky u myslivců jsem začal srovnávat. Svůj první lovecký lístek jsem obdržel v roce 1972. Následně jsem byl přijat za člena mysliveckého sdružení Kyžlířov - Lipná, mezi staré a ostřílené mazáky Hubertského cechu, jako byli pánové Pospíšil, Maršálek, Matějček či bratři Karel a Jenda Podešvovi.
Hony na drobnou zvěř, t. j. zajíce a bažanty, probíhají v měsících listopadu a prosinci. Já jsem již v létě začínal odškrtávat v kalendáři dny, nedočkavý, až ráno hodím na rameno flintu, do ruksaku dám náboje a svačinu a hurá na hon. A teď začnu srovnávat, jak probíhal hon v roce 1972 v Kyžlířově, s honem, kterého jsem se zúčastnil ve Stříteži. Sraz účastníků lovu je obyčejně v osm hodin.
Dříve to byla výhradně hospoda, dnes jsou to většinou lovecké chaty, které si myslivci svépomocí sami stavěli. Neužívám slova vybudovali, neboť socialismus jsme budovali 40 let a nějak to nevyšlo. V hospodě jsme si tak jako dnes s každým myslivcem podali ruku a pozdravili se.
Tu hodinu, co scházela do nástupu, jsme proklábosili u piva či čaje s rumem, někteří to prokládali i panákem. Dnes je to hodina zaplněná administrativou. Zapíše se jméno lovce, zkontroluje se platnost loveckého lístku a zbrojního průkazu. Dále se podívají na průkaz zbraně a platnost loveckého pojištění. Nás bylo ve Stříteži 38 lovců, takže je to časově dosti náročné. Pak lovec zaplatí poplatek 100 korun, což dříve nebývalo.
To vše probíhá za konzumace nealkoholických nápojů, neboť existuje pravděpodobnost, že nás v průběhu honu navštíví chlapci od policie a dají nám dýchnout. V případě pozitivního výsledku jsou následky pro lapeného myslivce katastrofou.
Ztráta loveckého lístku a tučná pokuta, která naruší rodinný rozpočet a značně naštve manželku. Až je byrokratický šiml nažrán, následuje nástup zahájený trubačem fanfárou ,,Vítáme vás". To bylo dříve vzácností. Poté nás všechny uvítal předseda MS a předal slovo hospodáři, který nás seznámil s tím, co se smí a co se nesmí, a lov může začít.
V půlce honu, což je kolem poledne, je přestávka u ohně s občerstvením. V Kyžlířově si každý vybalil svou svačinu, kterou zapil vším, na co měl chuť. Pro některé myslivce či honce byla přestávka i konec honu. Byli to jen jedinci. Ti byli naloženi na koňský povoz mezi zajíce, kde prospali zbytek lovu. Dnes se to již nemůže stát. Nejsou koně s povozem, ale máme auta. Svačina se nemusí nosit, pořádající jí dají zdarma.
Klobásu s příslušenstvím, t. j. chlebem a hořčicí; ve Stříteži byl i křen. Nealko si platí každý sám. V tom vidím pokrok a velké plus. Člověk ušetří za svačinu a ještě odlehčí játrům. Poté se v lovu pokračuje. Kolem třetí hodiny polední se hon ukončí výřadem a poděkováním předsedy a hospodáře. Za to, že jsme se všichni chovali na jedničku. Výřad je místo, ohraničené čtvercem z nalámaných smrkových větviček. V čele čtverce jsou dvě malé vatry. Uprostřed je vyložena ulovená zvěř, které se vzdá poslední pocta. Ve Stříteži bylo uloveno 9 zajíců a jeden kus černé zvěře, neboli divočák. Hrdě se pochlubím, že jsem ulovil jednoho zajíce. Do roku 1977, kdy byl poprvé zaznamenán katastrofální úbytek zvěře, se ve Stříteži běžně na honu lovilo přes sto zajíců a několik desítek kusů bažanta kohouta.
Proč ten hrozný úbytek, o tom až někdy jindy. Teď ale zrovna sedíme v prostorách Bílého domu, před sebou talíř, na kterém je pořádná porce sekané z divočáka se zelím, a konečně půllitr oroseného alkoholického piva. Jako zákusek je podáván výtečný koláč pecák. Jídlo je zdarma. Pití za své.
Šťastný lovec divočáka rozlévá všem, kteří můžou, po kalíšku myslivce. Tak na lovu zdar! Na světlo boží se vytahují placatice se slivovicí, kterým je konečně dovoleno se otevřít. V minulosti byl hlavním chodem výhradně srnčí guláš, srnec je však v dnešní době mnohem dražší než divočák, takže i myslivci musí šetřit. Po guláši se myslivci v Kyžlířově rozdělili na karbaníky a zpěváky. Hrály se taroky a mariáš, a to u několika stolů. Tolik, kolik bylo hráčů, bylo i kibiců. Při tom všem dění se chodilo s lístky do tomboly. Ovšem ve srovnání s tombolou ve Stříteži by tombola v Kyžlířově prohrála na celé čáře. V dnešní době je tombola hlavním bodem programu. Spotřební zboží, alkohol, zvěřina - to všechno se zde nachází. Losů se prodají stovky. Když jsem pozoroval ten zájem, tak já se svou stovkou za losy jsem byl na konci chvostu kupujících. Taky jsem byl u stolu jediný, kdo nic nevyhrál. Po rozebrání tomboly většina účastníků odjíždí domů a zůstává jen pár skalních domácích. V Kyžlířově hučela hospoda pozdě do půlnoci a mnozí odcházeli až za ranního kuropění. Flintu přes záda a v ruce zajíce, kterého si koupil za 20 korun, a s chmurnou představou domácího přivítání. Je po honu, za týden nanovo! Lovu zdar!
Pro Hranický týden napsal Karel Šustek