Vrabci mizí lidským přičiněním (Nové Přerovsko)

Počty zvířat, která zahynou na silnicích, každoročně přibývají. Roste počet kilometrů dálnic, houstne doprava a v záchranných stanicích končí stále více zraněných a zmrzačených zvířat. Automobily ročně usmrtí na silnicích v Česku 570 000 zajíců, 52 000 srnců, 350 000 ježků, 70 000 bažantů a 50 000 kun.
Také velké dopravní stavby představují pro řadu druhů nepředstavitelnou hradbu - oddělují od sebe jednotlivé populace zvěře a ty pak degenerují a vymírají. Pro zdravý vývoj populace si jednotlivé populace živočichů musí čas od času vyměňovat geny se sousedy, jinak dochází k příbuzenskému křížení a populace postupně zanikne.

Ničíme přírodu, a pokud s tím nebudeme něco dělat, pocítíme to na sobě všichni. Člověk zabírá čím dál větší část území pro sebe na úkor živočichů. Řešení je známé už řadu let. Jde o biokoridory, tzv. zelené dálnice pro zvířata, která se po nich mohou pohybovat mezi oblastmi se zachovanou přírodou.
Tam, kde se biokoridory kříží s dálnicemi, staví se pro zvířata přechody přes vozovku tzv. ekodukty. V Česku je jich zatím velmi málo v porovnání se zahraničím, jejich stavba vyjde velmi draho, i na půl miliardy. V zahraničí vznikají tyto stavby levněji.

Současně v naší přírodě ubývá ptáků. Až o 80 procent se snížil stav vrabců. Jen když se v Přerově projdete po městě, zjistíte, že kdysi tak rozšířený pták měst a obcí už nás téměř opustil. Není už takřka k vidění.
Vrabec domácí i polní žil odedávna i v blízkosti člověka a přiživoval se celoročně na dvorcích s drůbeží, s holuby a v chlévech se zvířaty. Na jejich úbytku se podepsala nejen chemizace zemědělství, ale i změna podoby měst a parků, na nichž je vázán životně. Vrabcům chybí přirozená obživa. Je to pták živící se semeny plevelů a trav. Dnes udržované parky a neustálé sečení trávy vrabcům i jiným druhům ptáků nesvědčí.
V dnešní době se dbá jen o to, co lahodí oku člověka bez ohledu na to, že to může vést k úplnému vymizené některých druhů ptáků. Myslím, že dříve byli lidé všímavější k přírodě a netrvali na neustálé úpravě parků, vše sestříhané a udržované, ale nechávali hodně zanedbaných proluk s dostatkem semen pro ptactvo.
Pamatuji si, že u mne na zahradě jsem mívala sto vrabců - úpolníků, hodně sýkor koňader, modřinek, babek, uhelníčků, i mlynaříků, brhlíků, šoupálků, žluvy zelené i šedé, strakapoudy, sem tam přezimující červenky, na jablkách se přiživovali kosi, kvíčaly, občas brkoslavi.

Dnes jejich počet rapidně poklesl - asi deset kusů vrabců, kosů bylo i 50 kusů, dnes asi sedm kosů. Snažím se přikrmovat menší hejno vrabců i ve městě. Jsou ale izolovaní, dochází k příbuzenské plemenitbě a vymírají. Při přikrmování se setkávám s absolutním nezájmem ostatních lidí a spíše s pronásledováním. Každý přítel přírody by měl chránit všechny druhy ptáků, kteří svým zpěvem, pohybem, pestrostí opeření a užitečností mají ušlechtilý vliv na srdce a duši člověka. Je nutno považovat ochranu ptactva za mravní závazek lidí vůči ohroženým tvorům.