Myslivec zastřelil neprávem psa (Českobudějovický deník)

Odvolací soud mu k podmíněnému trestu přidal zákaz činnosti člena myslivecké stráže

České Budějovice – Inženýr Pavel H. (57) včera neuspěl u krajského soudu s odvoláním proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích.

Tím byl uznán vinným přečiny zneužití pravomoci úřední osoby a poškozování cizí věci. Za to mu soud uložil deset měsíců vězení podmíněně na jeden rok.

Pan H. 2. ledna kolem desáté hodiny u Žitné jako člen myslivecké stráže úmyslně a bezdůvodně zastřelil dvouletého loveckého psa plemene Slovenský kopov. Majiteli způsobil škodu 26 600 korun. Tu mu má nyní nahradit.

Obžalovaný tvrdil, že tehdy uslyšel štěkot a uviděl černého psa. Napadli se s jeho psem. Ten cizí byl dvakrát, třikrát těžší. Když už nasazoval hrdelní chvat, na vzdálenost asi 40, 50 metrů na něho vystřelil. Neměl prý čas přemýšlet, o jaký druh psa jde, na kopova ale nevypadal.

Odznak myslivecké stráže u sebe neměl, tak v této funkci stráže aktuálně nebyl, mínil. Pokud cizí pes útočil na jeho psa, zasáhl v právu. K veterináři se zraněným psem nešel, je to prý moc drahé. Rozdrásané hrdlo mu ošetřil sám.

Majitel zastřeleného kopova uvedl, že byli na obchůzce. Asi 60 metrů od posledního domu zavětřil pes stopu lišky a nevracel se. Druhý den ho svědci dovedli na místo, kde mohl být zastřelen.

Našli krevní stopu a otisky pneumatik auta, které identifikovali jako vozidlo pana H. Jeden muž dalekohledem viděl převalovat se černého psa a opodál stát auto pana H. Jiní slyšeli tři výstřely. Na místě postřelení byly podle nich stopy jen jednoho psa. Vycházelo jim z nich, že pan H. psa postřelil, následoval jej a pak ho pod kopcem dorazil.

Pan H. podal na policii vysvětlení ve verzi, v jaké se pak obhajoval. Zastřeleného psa prý hodil do Zlatého potoka. Po týdnech anonym oznámil, že mrtvola leží na zcela jiném místě, na cestě z Hracholusk.

Okresní soud v Prachaticích stíhání pana H. zastavil, když mj. akceptoval jeho názor, že neměl–li na sobě tehdy odznak, nebyl ve funkci myslivecké stráže. Krajský soud ale řekl, že stráž má povinnosti, k nimž žádný průkaz nepotřebuje, a věc první instanci vrátil.

Měla se mj. zabývat zraněním psa pana H. v údajném souboji.

Obviněný nato navštívil veterináře, který potvrdil, že starší jizva na hlavě jeho psa mohla být způsobena při napadení jiným psem.

Okresní soud nicméně akcentoval výpovědi svědků o stopě jediného psa na místě jeho nástřelu. Uzavřel, že obviněný neoznámil zastřelení psa, jak byl povinen, ale naopak mrtvolu odhodil na odlehlém místě, nota bene na jiném, než uváděl. Ať měl doklady nebo ne, jako člen myslivecké stráže se musí chovat stejně, a on postupoval v rozporu s předpisy. H. uznal vinným a uložil mu podmínku. Přihlédl k jeho bezúhonnosti a částečnému doznání.

Okresní státní zástupkyně se odvolala, požadovala i zákaz činnosti člena myslivecké stráže. Odvolal se i Pavel H.

Jeho obhájce kritizoval, že k ohledání místa s údajnými stopami jediného psa i otisky směru pohybu auta nebyl obžalovaný přizván. „Jak si mohli být svědkové jisti jedinou stopou, když oba psi měli podobné?” ptal se.

Jeho klient se prý od počátku doznával a uváděl stále stejnou verzi události v přesvědčení, že je v právu, když bránil svůj majetek. U zastřeleného psa nebyla po nálezu zjišťována příčina smrti.

Obžalovaný sám včera na závěr překvapil senát další verzí, o níž dosud nemluvil: kopov prý k němu přiběhl už poraněný. Mohl prý být tedy postřelen jinde a jiným, čemuž by odpovídala i svědky tvrzená prodleva 20 – 30 minut od prvního výstřelu k druhým . . .

Krajský soud poté k odvolání státní zástupkyně doplnil rozsudek první instance o tříletý zákaz činnosti ing. H. jako člena myslivecké stráže. Jeho odvolání zamítl.

„Obžalovaný se sám usvědčil zametáním stop,” řekl předseda senátu. „Kdyby se věc stala jak tvrdí, neměl důvod pohodit zastřeleného psa jako mršinu, byl by v právu. Verze, s níž přišel dnes, je absolutně nevěrohodná. Jistě by ji uvedl již dříve . . .”

K námitce nepřizvání k ohledání místa činu krajský soud připomněl, že toto ohledání vzhledem k onomu pochybení soudu se ani nekonalo. Vinu pana H. uvedenými trestnými činy potvrzují ostatní provedené důkazy.

Rozsudek je pravomocný.