Jelení kalamita (Květy)

Zapomeňte na kůrovce, lesy ohrožuje mnohem horší kalamita! Tlupy srnců a jelenů podnikají nájezdy na vše zelené: co uvidí, to spasou. Přemnožená vysoká v některých lokalitách dosahuje více než desetinásobku přirozeného stavu a ročně lesům způsobí dokonce mnohem vyšší škody než orkán Kyrill v roce 2007. Pokud razantně nesnížíme její počty, les nám sežere!
Nemohl jsem si tentokrát odpustit trochu bulvární začátek, přesně tak ale mnozí lesní odborníci a ekologové líčí situaci, jež naše lesy trápí již desítky let a stále se zhoršuje.

Miliardové škody
Čísla jsou neúprosná. Zatímco v 60. letech 20. století žilo v českých a moravských lesích asi 190 000 srnců a 14 000 jelenů, dnes je to téměř 300 000 srnců a 28 000 jelenů. Vyplývá to ze statistiky myslivosti, kterou v roce 2007 vydalo Ministerstvo zemědělství. "Takový počet spárkaté zvěře již nemůže les pojmout. V momentě, když není rovnováha mezi tím, co les nabízí, a stavem zvířat, která v něm žijí, nastane problém. Ten se projevuje tak, že nevyrůstají mladé stromky, protože je prostě jeleni a srnci sežerou. Oni by samozřejmě nějaké stromy sežrali vždycky, ale ne tolik," říká Jaromír Bláha z Hnutí Duha, jenž se dlouhodobě zabývá problematikou lesů.
Takové množství zvířat způsobuje státu i soukromým majitelům lesů nedozírné finanční ztráty. "Pokud budeme počítat pouze škody na okousaných stromcích, dostaneme se asi na dvacet milionů korun. Skutečné ztráty jsou ale podstatně vyšší. Jen oplocení lesa, které okusu brání, stojí stamiliony. K tomu si ještě musíte připočítat ekonomické ztráty za znehodnocené dřevo; pak se dostaneme k jedné a půl až dvěma miliardám korun za rok," vysvětluje Jaromír Bláha. "Krušné hory, Beskydy, Jeseníky, Brdy a Českomoravská vrchovina," vyjmenovává místa, kde jsou škody způsobené vysokou zvěří největší.

Zvěř nemá klid
Velmi odlišný názor ovšem mají myslivci, kteří dnes za početní stavy zvěře v lesích podle zákona zodpovídají. "Ano, je zde zvýšený počet vysoké zvěře, ale nejde v pravém slova smyslu o přemnožení. Pokud by tomu bylo tak, jak někteří tvrdí, musely by být lesy plné podvyživených jelenů. A to samozřejmě nejsou. Potravy je naopak víc než před čtyřiceti až padesáti lety," říká mluvčí Českomoravské myslivecké jednoty Josef Pubal. Problém je podle něj v tom, že se pořád zmenšuje přirozený prostor, kde zvěř může žít. "V lesích je stále víc turistů, cyklistů, sběračů lesních plodů, jezdců na čtyřkolkách a motorkářů. Zvěř si proto hledá místa co nejdál od civilizace, kde by měla klid. A protože se pak pase na relativně malém prostoru, zákonitě na něm způsobí škody. Pokud by zvířata mohla přirozeně migrovat, škody by takové nebyly," vysvětluje. Uznává ale, že řešení současného stavu vyžaduje nějakou kompromisní dohodu mezi státem, myslivci a vlastníky pozemků. Například vytvořením klidových zón pro zvěř, kam by byl alespoň zčásti omezený přístup veřejnosti.

Kde je zakopaný jelen?
Člověk, který není od fochu, z toho musí být zákonitě jelen. Myslivci, pro něž často bývají hony na vysokou ta největší odměna, bojují proti střílení zvířat. A ekologové, jimž je mnohými vytýkáno, že zájmy přírody povyšují nad potřeby člověka, naopak střelbu podporují. Nemělo by tomu být právě naopak?
"Současné vysoké stavy zvěře myslivcům vyhovují právě proto, že ji můžou mnohem víc střílet. Na mnoha místech dokonce porušují zákon tím, že udržují vyšší stavy zvěře, než mají předepsáno. Například v Krušných horách tak myslivci mohli v posledních letech lovit v průměru tři a půl tisíce jelenů ročně. Pokud by dodržovali normované, tedy podle zákona nejvyšší možné přípustné stavy, mohli by jich zastřelit pouze devět set," vysvětluje Jaromír Bláha.
"Uvědomuju si, že pro ekologickou organizaci není obvyklé, aby prosazovala lov. Vnitřně se mi to také nelíbí, ale co jiného chcete dělat? Přidávat zvěři do žrádla hormonální antikoncepci? To by bylo ještě mnohem horší," dodává.

Odborníci: situace je neúnosná
Ekologové si problém s přemnoženou spárkatou zvěří jen tak nevycucali z prstu. Vycházejí ze studií, jež pro Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství vypracovali vědci z Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů a Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů. V nich se mimo jiné uvádí, že v roce 2005 bylo spásáním poškozeno 44 % mladých vysazených stromků. Množství okousaných listnáčů a jedlí dosáhlo dokonce 61 %. Situace se navíc nelepší, spíše zhoršuje. O nutnosti redukce počtů zvěře hovoří i Stanovisko vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů z března 2006. "Počet zvěře je nutné upravit na stavy únosné pro les. Maximální přípustná míra poškození mladých stromků zvěří je zhruba deset procent. Státní správa myslivosti musí přestat přemnožení zvěře mysliveckým subjektům tolerovat, za překročení stavů ukládat uživatelům honiteb sankce podle zákona a při mysliveckém plánování zajistit snížení populace na úroveň, jaká dovolí přirozenou obnovu všech lesních dřevin a bylin."
Hnutí Duha proto již před časem požádalo ministry zemědělství a životního prostředí o urychlenou změnu mysliveckého zákona s tím, aby stanovil nástroje, které přimějí myslivce, aby udržovali takový stav zvířat, jaký les uživí. Jeden z návrhů ekologů je, aby se změnily metody, podle nichž se určuje počet kusů zvěře, jež je nutné odlovit. Zatímco dnes se vychází ze sčítání zvěře, v budoucnu by byl určujícím faktorem počet poškozených stromů. Pokud by v některé lokalitě stoupl nad 10 %, přišel by na řadu lov.

Smrk jim nechutná
Velký problém našich lesů je jejich druhové složení. Naprosto převládající je smrk (více než 55 %). Za přírodních podmínek by přitom převážnou část lesů měly tvořit smíšené nebo listnaté porosty: nejčastější druhy stromů by byly duby a buky, podíl smrku by činil pouze 11 %. A právě v tom je jádro pudla (jelena). Ačkoli se vlastníci a správci lesů snaží do současných smrkových monokultur opět zasadit i listnaté stromy, práce je to sisyfovská: zvěř téměř dvě třetiny všech nově vysázených listnáčů spase. Pro přežvýkavce jsou mladé a šťavnaté lístečky logicky daleko chutnější než pichlavá smrčina. "Když se zajdete podívat do nějakého mladšího smrkového porostu, nenajdete tam v podstatě nic, co by mohla zvířata žrát. Nejsou tam tráva, keře ani mladé stromky. Pouze smrky a jehličí. Úplně jinak to vypadá ve smíšeném lese, který si zachoval svou přirozenou strukturu. V něm najdete mladé stromy, trávu, různé byliny, keře, prostě nejrůznější druhy vegetace. Například ve Švýcarsku jsou stavy spárkaté zvěře ještě vyšší než u nás, ale nemají s tím žádný problém, protože tam zůstalo přirozené složení lesa."
Některé stromky sice lze ochránit oplocením, obalováním jednotlivých sazenic nebo natíráním repelenty proti okusu, to však podle ekologů neřeší hlavní problém - přemnožení zvířat. Tato opatření jsou navíc velmi drahá a neochrání všechny stromy, zejména ty, které nevysadili lesníci.

Začarovaný kruh
Jelenovi pivo nelej - zkuste si předcházející větu přečíst pozpátku, zní stejně. V podstatě začarovaný kruh. A stejné je to s jeleny i ve skutečnosti. Pokud chceme mít vyšší počty zvěře, musíme zlepšit stav lesa, ale ten nezlepšíme, dokud alespoň na přechodnou dobu nesnížíme stavy zvěře. A to bez zásahu člověka není možné.
Spárkatá zvěř dnes nemá přirozeného nepřítele. Medvědi u nás vůbec nežijí a populace rysů a vlků jsou tak nízké, že na přirozenou regulaci vysoké nemají zásadní vliv. Roli za dravce tak již dávno převzal člověk, jenže, jak se zdá, systém příliš nefunguje. Myslivecká sdružení a nájemci honiteb, kteří na lovu vysoké vydělávají, logicky nemají na snižování stavů zvěře zájem. Řada je proto na státní správě.
"Ministerstvo zemědělství nikdy nepopíralo, že zvěř, konkrétně prase divoké, jelen evropský a jelen sika jsou lokálně přemnožené druhy způsobující škodu na zemědělských a lesních kulturách. V souladu s tím se také zavázalo v Národním lesnickém programu II. vypracovat novelu vyhlášky číslo 553/2004 Sbírky o plánu mysliveckého hospodaření v honitbě," říká tisková mluvčí Ministerstva zemědělství Magdalena Dvořáčková. Ministerstvo podle jejích slov každoročně apeluje, aby státní správa myslivosti vycházela vstříc požadavkům na snížení stavů a navýšení odlovů.
"Situace je nyní taková, že v textu současně platné vyhlášky je popsáno, jak musejí držitelé a uživatelé honitby postupovat při stanovení plánu lovu. Právě zde je prostor na úpravu - navýšení - plánu lovu, nicméně Ministerstvo životního prostředí zatím nedefinovalo výši škody a neurčilo, jaké škody jsou již nutné zohlednit v návrhu plánu," uzavírá mluvčí.

***

Člověk proti zvěři
Lidé se již po tisíciletí snaží ovládnout přírodu a v ní žijící živočichy. Mnoho z nich domestikovali, jiné prakticky vyhubili, s dalšími neustále bojují. Najít křehkou rovnováhu mezi ideálními stavy různých druhů zvěře a potřebami člověka je v tak zalidněné a obhospodařované krajině, jakou je Česká republika, stále těžší. Nemůžeme se proto divit, že mnohým zvířatům nemůžou některé profesní skupiny přijít na jméno.

DIVOČÁCI a ZEMĚDĚLCI
Obrovské škody páchají tato zvířata zejména na zemědělských plodinách. Jejich přemnožení beze zbytku uznávají myslivci, lesníci i ekologové. Ačkoli je jejich odstřel povolen celoročně, zatím nejsme schopni jejich počet účinně regulovat.

VYDRY a RYBÁŘI
Tyto šelmy způsobují obrovské ekonomické ztráty zejména v chovných rybnících. I když stát rybářům za škody způsobené vydrami poskytuje náhrady, pro mnoho z nich se jedná o nepřítele číslo jedna. O jejich oblíbenosti dobře svědčí následující citace z jedné internetové diskuse: "Vyder je jako potkanů, dokladem jsou řeky bez ryb. Když naši předkové chytali ryby a objevili vydru, tak nechytali tak dlouho, dokud ji nezabili."

KORMORÁNI a RYBÁŘI
Podobný problém jako s vydrami. Hejna těchto ptáků jsou schopna spořádat neuvěřitelné množství ryb a způsobit tím milionové škody. Ačkoli jsou kormoráni zákonem chráněni, na západě Čech byl dokonce nedávno povolen odstřel omezeného počtu kusů.

BOBŘI a MAJITELÉ LESŮ
Všichni víme, že bobři stavějí hráze, jenže svou činností také ucpávají koryta toků a hlavně likvidují dřeviny v okolí rybníků a řek. Obrovské škody napáchali například v Lednicko-valtickém areálu. Bobr je ovšem zákonem chráněný a zatím nebyl povolen ani jeho lokální odstřel.