Přemnožení divočáci se vrací do lesů. A straší houbaře (Mladá fronta DNES)
- Kategorie: Zpravy z oboru myslivost
Přemnožení divočáci trápí už několik let myslivce, ale hlavně zemědělce, kterým decimují úrodu. Důvodů, proč se divokým prasatům tak daří, je mnoho.
"Může za to způsob lovu, styl zemědělského hospodaření i to, že prasata jsou schopna se dobře adaptovat na dnešní krajinu,"míní Martin Sedliský, kterýmá na mikulovské radnici na starosti myslivost. "Divočáci jsou jedním z mála druhů zvěře, kterému nevadí, jak dnešní krajina vypadá," vysvětluje s tím, že třeba drobné zvěři nevyhovuje velkoplošné zemědělské hospodaření, chybí jí remízky. Divočáci však nemají problém se pohybovat ani na velkých lánech polí. Jakmile vyroste kukuřice a slunečnice, odstěhují se do ní a zpátky se vrací, až se pole poseče.
Černá zvěř je sice plachá, houbaři se s ní ale mohou potkat poměrně snadno. "Pokud se člověk pohybuje po lese v klidu a nekřičí, dá se k ní dojít poměrně blízko," potvrzuje Sedliský.
Zkušenosti s pohledem do očí bachyně mají za sebou třeba i lidé z lesů v okolí obce Diváky na Kloboucku. "Nedávno mi jeden starší houbař vyprávěl o setkání s bachyní při hledání hub. Od napadení ho pravděpodobně zachránil odhozený košík s houbami, který zaujal pozornost bachyně natolik, že za houbařem dále neběžela," popisuje ve zpravodaji obce myslivec Bořivoj Rozsíval a dává k dobru také zkušenost kolegy, který v lese cvičil loveckého psa.
Pes se před ním náhle objevil a jako aport mu přinášel mrtvé sele divočáka. Za ním se ze křoví vyřítila i bachyně. "Nejbližší stromy byly silné vzrostlé duby, které měly nejnižší větve několik metrů nad zemí," popisoval myslivec zážitek kolegy, kterému se přece podařilo udržet se na holém kmeni a zvedat nohy co nejvýše před dotírajícím zvířetem. To se nakonec spokojilo s okousáním pažby na kulovnici, jež zůstala ležet na zemi.
Co má člověk při setkání s divočákem dělat? "Nejlépe nic. Jen mluvit. Lidského hlasu se zvířata bojí nejvíce,"míní Martin Sedliský.
Na Mikulovsku se mohou lidé potkat s divočákem v Milovickém lese, kde mají lesníci svou oboru. Tam se také chodí nejvíce houbařit, přestože je zde vstup omezen pod hrozbou pokuty.
V lesích okolo Břeclavi je setkání s divočákem vzácnější. "Na stavech černé zvěře se podepsaly povodně. V polesí Soutok byla devětkrát po sobě krutá voda, kterou kanci odnesli nejvíce. Takže v oboře je černé zvěře minimum. Víc se jí pohybuje na okolních polích v kukuřici," míní vedoucí polesí Jiří Netík.
***
FAKTA
Zvěř chodí po lesích ve dne i v noci. Černá zvěř se dokonale přizpůsobila prostředí vytvořenému hospodářskými změnami. Již mnoho roků se stavy černé zvěře trvale zvyšují, protože nedochází k odpovídající výši lovu ročního přírůstku. V důsledku pronásledování přešla z denní na noční aktivitu, ale v oborách, kde je dostatek klidu, si denní rytmus ponechala. Při setkání s černou zvěří myslivci doporučují zachovat klid, nedělat prudké pohyby a mluvit.
"Může za to způsob lovu, styl zemědělského hospodaření i to, že prasata jsou schopna se dobře adaptovat na dnešní krajinu,"míní Martin Sedliský, kterýmá na mikulovské radnici na starosti myslivost. "Divočáci jsou jedním z mála druhů zvěře, kterému nevadí, jak dnešní krajina vypadá," vysvětluje s tím, že třeba drobné zvěři nevyhovuje velkoplošné zemědělské hospodaření, chybí jí remízky. Divočáci však nemají problém se pohybovat ani na velkých lánech polí. Jakmile vyroste kukuřice a slunečnice, odstěhují se do ní a zpátky se vrací, až se pole poseče.
Černá zvěř je sice plachá, houbaři se s ní ale mohou potkat poměrně snadno. "Pokud se člověk pohybuje po lese v klidu a nekřičí, dá se k ní dojít poměrně blízko," potvrzuje Sedliský.
Zkušenosti s pohledem do očí bachyně mají za sebou třeba i lidé z lesů v okolí obce Diváky na Kloboucku. "Nedávno mi jeden starší houbař vyprávěl o setkání s bachyní při hledání hub. Od napadení ho pravděpodobně zachránil odhozený košík s houbami, který zaujal pozornost bachyně natolik, že za houbařem dále neběžela," popisuje ve zpravodaji obce myslivec Bořivoj Rozsíval a dává k dobru také zkušenost kolegy, který v lese cvičil loveckého psa.
Pes se před ním náhle objevil a jako aport mu přinášel mrtvé sele divočáka. Za ním se ze křoví vyřítila i bachyně. "Nejbližší stromy byly silné vzrostlé duby, které měly nejnižší větve několik metrů nad zemí," popisoval myslivec zážitek kolegy, kterému se přece podařilo udržet se na holém kmeni a zvedat nohy co nejvýše před dotírajícím zvířetem. To se nakonec spokojilo s okousáním pažby na kulovnici, jež zůstala ležet na zemi.
Co má člověk při setkání s divočákem dělat? "Nejlépe nic. Jen mluvit. Lidského hlasu se zvířata bojí nejvíce,"míní Martin Sedliský.
Na Mikulovsku se mohou lidé potkat s divočákem v Milovickém lese, kde mají lesníci svou oboru. Tam se také chodí nejvíce houbařit, přestože je zde vstup omezen pod hrozbou pokuty.
V lesích okolo Břeclavi je setkání s divočákem vzácnější. "Na stavech černé zvěře se podepsaly povodně. V polesí Soutok byla devětkrát po sobě krutá voda, kterou kanci odnesli nejvíce. Takže v oboře je černé zvěře minimum. Víc se jí pohybuje na okolních polích v kukuřici," míní vedoucí polesí Jiří Netík.
***
FAKTA
Zvěř chodí po lesích ve dne i v noci. Černá zvěř se dokonale přizpůsobila prostředí vytvořenému hospodářskými změnami. Již mnoho roků se stavy černé zvěře trvale zvyšují, protože nedochází k odpovídající výši lovu ročního přírůstku. V důsledku pronásledování přešla z denní na noční aktivitu, ale v oborách, kde je dostatek klidu, si denní rytmus ponechala. Při setkání s černou zvěří myslivci doporučují zachovat klid, nedělat prudké pohyby a mluvit.
Diskuse na serveru SvetMyslivosti.cz zůstává přístupná pro všechny čtenáře. Pro vkládání příspěvků je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na SvetMyslivosti.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.